Wikipedie

Emanuel Hloupý

Narozen 23.8.1904 v Praze, zemřel 15.2.1967 v Nechanicích u Nového Bydžova. Sběratel výtvarného umění, sbírku obrazů věnoval Národní galerii.

Emanuel Hloupý (23. srpna 1904, Praha–Holešovice[1] – 15. únor 1967, Nechanice)[2] byl významný sběratel českého moderního umění, ale také antické sklo, keramiku a mince. Sbírku moderního umění v závěti odkázal Národní galerii v Praze, kolekci antického umění z Národnímu muzeu a Uměleckoprůmyslovému muzeu v Praze.[3]

Emanuel Hloupý
Narození23. srpna 1904
Praha
Úmrtí15. února 1967 (ve věku 62 let)
Nechanice
Povolánímontér, sběratel výtvarného umění
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život editovat

Emanuel Hloupý se narodil v početné rodině topiče státní dráhy Jana Hloupého (*1861) a jeho manželky Alžběty, rozené Kratochvílové (*1862).[1] Byl nejmladší ze šesti synů (jeden zemřel předčasně), měl též sestru.[4]

Vyučil se mědikovcem a později pracoval jako montér Škody Hradec Králové. Byl vysílán na montáže i do zahraničí. Roku 1949 pracoval na stavbě cukrovaru v Sýrii, odkud přivezl z vykopávek kolekci antického skla, kterou později odkázal Národnímu muzeu.[3] [5] Za druhé světové války, kdy bylo moderní umění pro zájemce nepřístupné, byla Hloupého soukromá sbírka otevřena návštěvám. Krátce po válce počítal s odkazem městu Hradec Králové, ale po negativních zkušenostech a šikanování v 50. letech se rozhodl sbírku věnovat Národní galerii v Praze. V 60. letech pracoval jako konzervátor Muzea v Hradci Králové.[6]

Sbírat umění začal už počátkem 30. let a svým zaujetím i odbornými znalostmi byl mezi sběrateli výjimečnou osobností. Vincenc Kramář ho přátelsky nazýval panem Chytrým.[6] Když se o něm dozvěděl profesor František Muzika, navštívil ho v Hradci Králové osobně a ocenil jeho znalosti i výjimečný cit pro výtvarné umění. Muzika i jeho přátelé poté některé obrazy věnovali Hloupému zdarma. Hloupý zprvu nakupoval díla hradeckých umělců a během návštěv Prahy se postupně seznámil s řadou výtvarníků i literátů. Díla většinou získával na splátky a díky osobním přátelstvím i za přijatelné ceny. Jednou z jeho prvních akvizic bylo roku 1936 Fillovo Zátiší s eidamským sýrem. Fillovy obrazy i sochy, reprezentující průřez celou jeho tvorbou od holandského období až do konce 30. let, tvořila jádro sbírky. Předválečná díla Emila Filly ze sbírky Hloupého byla např. roku 1966 součástí výstavy Paris-Praha v Muzeu moderního umění v Paříži.[7] Během války si Hloupý dopisoval s Hanou Fillovou a po návratu Emila Filly z koncentračního tábora jim občas zajistil dodávky potravin z venkova. První článek o jeho sbírce byl publikován už roku 1947.[8] Hloupý také roku 1947 uváděl výstavu Skupiny Ra v Hradci Králové.

Zvláštní místo ve sbírce Hloupého měl František Gross, zastoupený rozsáhlým souborem prací. Kromě toho shromáždil Hloupý velký soubor surrealisticko-imaginativního umění s díly Jindřicha Štyrského, Toyen, Františka Muziky (vše z 30. let), díla Zdeňka Sklenáře ze 40. let a poválečné umění zastoupené díly Mikuláše Medka, Václava Hejny, Oty Janečka, Roberta Piesena. V 60. letech kupoval díla Jiřího Balcara a Vladimíra Boudníka. Hloupý vlastnil i díla imaginativního sochařství (Filla, Preclík), mezi pracemi na papíře byl např. soubor karikatur Antonína Pelce.

Roku 1965 se Emanuel Hloupý sám obrátil na Národní galerii s úmyslem jí svou sbírku odkázat. Motivací byl pro něj i slib tehdejšího ředitele Jana Krofty, že kolekce bude zachována ve své celistvosti a Hloupý tak bude mít vybudován jakýsi památník. Ještě rok po uzavření smlouvy, v lednu 1967, přivolal v té době těžce nemocný sběratel k sobě do nemocnice přítele Petra Hartmanna, aby na seznam odkázaných položek připsal díla Štyrského a Toyen aktuálně zapůjčené na výstavu. Celková hodnota odkázané sbírky byla v roce 1967 vyčíslena na jeden a čtvrt milionu korun.[9]

Odkaz sbírky Emanuela Hloupého měl velký ohlas v dobovém tisku.[10][11][12] Některé články živily mýtus o prostém a nezištném královéhradeckém montérovi a sociální kontext vzniku sbírky, aniž by zmiňovaly, že sbírka byla darována sběratelem umění.[13] Jiní se upřímně podivovali nad tím, jak mohl za pouhých třicet let shromáždit takové umělecké poklady.[14]

Hloupý vlastnil i sbírku antických mincí a lidové keramiky, kterou odkázal Národnímu muzeu v Praze a knihovnu, kterou získala Státní vědecká knihovna v Hradci Králové.

Sbírka obrazů (výběr) editovat

Výstavy (výběr) editovat

  • 1966 České moderní umění ze sbírky Emanuela Hloupého, Palác Kinských, Praha
  • 1996 Osudová zalíbení: Sběratelé moderního umění I. 1900–1996, Veletržní palác, Praha

Reference editovat

  1. ↑ a b Matirka narozených, Holešovice 1903-1905, snímek 188 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2021-05-07]. Dostupné online. 
  2. ↑ Petr Hartmann, Zemřel Emanuel Hloupý, Výtvarná práce (6), 1967, s. 9
  3. ↑ a b Historie sběratelství antických památek v Čechách. Marie Dufková-Iva Ondřejová (editorky). Univerzita Karlova a Národní muzeum Praha 2006, s. 133-134; ISBN 80-7036-216-2
  4. ↑ Soupis pražských obyvatel: Hloupý Jan [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2021-05-07]. Dostupné online. 
  5. ↑ Rusinko M, 2018, s. 260-263chybně píše, že ji odkázal Národní galerii
  6. ↑ a b Rusinko M, 2018, s. 262
  7. ↑ Miroslav Lamač, Literární noviny XV, 1966, č. 18, s. 5
  8. ↑ Věra Hasalová, Dělník a moderní obrazy, Lidová kultura III, 1947, č. 5, s. 8
  9. ↑ Rusinko M, 2018, s. 263-264
  10. ↑ Žk, Významný příspěvek sběratele. Sbírka Emanuela Hloupého, Lidová demokracie 20, 1966, s. 5
  11. ↑ nb. České moderní umění ze sbírky Emanuela Hloupého, Svět v obrazech XXII, 1966, č. 16, s. 17
  12. ↑ Karel Miler, Sbírka Emanuela hloupého, Výtvarná práce XIV, 1966, č. 9, s. 4
  13. ↑ Ladislav Očenáš, Dobrý deň, človek!, Práca, Bratislava 1966, 10.4.
  14. ↑ Prokop H. Toman, Odkaz sběratele Národní galerii, Pochodeň 1966, 10.5., s. 2
  15. ↑ Rusinko M, 2018, s. 262-268

Literatura editovat

  • Vít Vlnas a kol., Sobě ke cti, umění ke slávě: Čtyři století uměleckého sběratelství v českých zemích, Západočeská galerie v Plzni, B&P Publishing, 2019, ISBN 978-80-7485-197-1 (B&P), ISBN 978-80-88027-35-5 (ZPG)
  • Marcela Rusinko, Snad nesbíráte obrazy? Cesty soukromého sběratelství moderního umění v českých zemích v letech 1948–1965, MUNI a P&B Publishing, Brno 2018, ISBN 978-80-7485-157-5
  • Adam Henryk Budak, Michaela Pejčochová (eds.), Velkorysost: Umění obdarovat, 349 s., Národní galerie v Praze 2016, ISBN 978-80-7035-605-0
  • Lenka Jaklová (ed.), Královéhradečtí Evropané I–III: Osobnosti východních Čech, Krajský úřad Královéhradeckého kraje 2007, ISBN 978-80-86472-30-0
  • Jaroslav Anděl, Karel Miler, Vít Havránek, Naďa Řeháková, Osudová zalíbení: Sběratelé moderního umění I. 1900–1996, Národní galerie v Praze, 1996, ISBN 80-7035-102-0
  • Jiří Machalický, O souvislostech a charakteru, Lidové noviny 3.6.2003, s. 29

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Emanuel_Hloupý&oldid=23844978“