Dvojpěšec označuje v šachu zvláštní postavení pěšců. Dvoupěšec vzniká tak, že se dva pěšci stejné barvy nacházejí ve stejném sloupci. Toho lze dosáhnout tak, že jeden pěšec se přesune při braní nepřátelské figury z jednoho sloupce do druhého a v tomto sloupci je v jiné řadě již jeden vlastní pěšec. Podobným způsobem mohou při hře vznikat ve vzácných případech i vícenásobní pěšci (trojpěšec, čtyřpěšec apod.). V diagramu jsou ve sloupci b a e dvojpěšci, pěšec ve sloupci e je zároveň izolovaný pěšec.

abcdefgh
8
h6 černý pěšec
b5 bílý pěšec
e5 bílý pěšec
h5 bílý pěšec
b4 bílý pěšec
c4 bílý pěšec
g4 bílý pěšec
e3 bílý pěšec
8
77
66
55
44
33
22
11
abcdefgh
Bílí pěšci ve sloupci b a e jsou zdvojeni

Výhody a nevýhody dvojpěšce editovat

Většinou je dvojpěšec vnímán jako slabé místo. Především proto, že pešci se v tomto postavení nemohou vzájemně krýt a podporovat. Tento nedostatek oslabuje postavení pěšců a ztěžuje průnik nepřátelskou formací, který v optimálním případě vede k vytvoření volného pěšce. Volný pěšec je často rozhodující faktor v koncovce.

Izolovaný dvoupěšec zmíněné problémy ještě zesiluje. Některé šachové strategie nebo zahájení jsou postavené právě na snaze donutit soupeře, aby ve své formaci vytvořil právě tato slabá místa, které v dalším průběhu hry představují jistou strategickou nevýhodu.

Existují jisté pozice, kdy je vznik dvojpěšce akceptovatelný, neboť je vyvážen jinou výhodou. Např. pokud umožní otevřít volný sloupec pro vlastní věž, nebo proto, že dvojpěšec dělá nějakou užitečnou práci, např. brání důležitá pole na šachovnici. Pokud soupeř není schopen účinně zaútočit na dvojpěšce, je zmíněná slabina nedůležitá.

Trojpěšec a čtyřpěšec editovat

Trojpěšec
abcdefgh
88
77
66
55
44
33
22
11
abcdefgh
Kaválek-Fischer, Sousse interzonal 1967, po 19. ... fxe4
Čtyřpěšec
abcdefgh
88
77
66
55
44
33
22
11
abcdefgh
Kovacs-Barth, Balatonbereny 1994, závěrečná pozice, černý na tahu, remíza

Samozřejmě je možné vytvořit při hře i vícenásobné pěšce. Diagram ukazuje pozici ze slavné partie Lubomíra Kaválka s Bobby Fischerem.

Čtyřpěšec na diagramu pochází z partie Kovacs-Barth v r. 1994.[1] Remíza při takové materiální převaze ukazuje slabost vícenásobných pěšců.

Typy dvojpěšců editovat

abcdefgh
88
77
66
55
44
33
22
11
abcdefgh
Různé typy dvojpěšců.

Existují různé typy dvojpěšců. Jejich slabost se může projevovat různě.

  1. nedostatek mobility
  2. nemožnost působit jako normální pěšec
  3. nemožnost "rozpustit" dvojpěšce výměnou za nepřátelského pěšce

Dvojpěšec ve sloupci b je v nejlepší situaci. Dvojpěšec ve sloupci h je na tom nejhůře, neboť dva pěšci jsou zcela zablokováni jediným nepřátelským pěšcem. Druhý pěšec má proto velmi malou hodnotu.

Související články editovat

Doporučená literatura editovat

  • ZÁVODNÝ, Zdeněk: Metodický dopis. Dvojpěšci. Praha 1987

Reference editovat