Duarte Pio z Braganzy
Duarte Pio z Braganzy (portugalsky Duarte Pio de Bragança; * 15. května 1945), je od roku 1976 vévoda z Braganzy a pretendent trůnu zrušeného Portugalského království.
| Duarte Pio z Braganzy | |
|---|---|
.jpg) | |
| Rodné jméno | Duarte Pio de Bragança |
| Narození | 15. května 1945 (78 let) Bern,  Švýcarsko |
| Alma mater | Ženevská univerzita Technická universita v Lisabonu Graduate Institute of Development Studies |
| Rodiče | Duarte Nuno z Braganzy Marie Františka Orleánská z Braganzy |
| Rod | Braganzové |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Původ editovat
Duarte Pio je pravnuk portugalského krále Michala I. a pretendent portugalského trůnu. Přes svou babičku z matčiny strany, Alžbětu hraběnku Dobřenskou z Dobřenic, má české předky.
Má dva mladší bratry:
- Miguel Rafael z Braganzy (* 3. 12. 1946 Bern)
- Henrique Nuno z Braganzy (6. 11. 1949 Bern – 14. 2. 2017 Ferragudo)
Eduard Pius je nejstarší syn Eduarda Nuna (1907–1976) a jeho manželky Marie Franciscy Amélie Luísy Vitórie (1914–1968), dcery Pedra de Alcântara Luíse Filipe d’Orleáns-Bragança, prince z Grão Pará a české šlechtičny Alžběty hraběnky Dobřenské z Dobřenic. Se svými dvěma bratry, Miguelem Rafaelem a Henriquem Nunem, vyrůstali se svými rodiči střídavě ve Švýcarsku a Francii.
Nárok na trůn editovat
.svg)
Roku 1834 byl král Michal I. (1802–1866) vypuzen do exilu. Ani on ani jeho potomci se však nevzdali nároku na portugalský trůn, čímž stali protikráli panující královny Marie II. (1819–1853) resp. po ní vládnoucích panovníků ze sasko-kobursko-gothajské dynastie. Ke smíru mezi oběma znesvářenými liniemi rodu došlo roku 1921, mezitím však roku 1910 v Portugalsku proběhl vojenský puč a monarchie byla nahrazena autoritářskými republikami a poslední portugalský král Emanuel II. (1889–1932) byl nucen žít v exilu v Anglii. Jelikož neměl Emanuel žádné potomky, určil za svého nástupce Eduarda II. Nuna (1907–1976), vnuka krále Michala. Od roku 1976 je hlavou dynastie Braganzů jeho syn Duarte III. Pio, a tím pádem také teoretickým pretendentem trůnu, pokud by se Portugalsko stalo opět monarchií. Titul vévoda z Braganzy opět legalizovala portugalská vláda v roce 2006.[1][nenalezeno v uvedeném zdroji]
Rodina editovat
Dne 13. května 1995 se oženil s Isabelou de Herédia, mají spolu tři děti:
- Alfonso (* 25. 3. 1996 Lisabon), nejstarší syn
- María Francisca (* 1997), dcera
- Dinis (* 1999), mladší syn
Tituly editovat
- od 1976: Jeho královská výsost Duarte Pio, vévoda z Braganzy, Guimarães a Barcelos, markýz z Vila Viçosa, hrabě z Arraiolos, Ourém, Faria, Neiva a Guimarães.
Vyznamenání editovat
1307. rytíř Řádu zlatého rouna
Konstantinův řád svatého Jiří
rytíř velkokříže Řádu hvězdy Karadjordjevićů[2]
velkostuha Královského a hášimovského řádu perly[3]
řetěz Řádu Východního Timoru[4]
Předkové editovat
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Governo legitima e defende D. Duarte de Bragança [online]. Correio da Manha [cit. 2006-09-07]. Dostupné online. (portugalsky)
- ↑ Zvanična Veb prezentacija Kraljevske Porodice Srbije. www.royalfamily.org [online]. [cit. 2019-10-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-18.
- ↑ Royal and Hashemite Order of the Pearl of Sulu. web.archive.org [online]. 2018-01-31 [cit. 2019-10-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-01-31.
- ↑ REPÚBLICA DEMOCRÁTICA DE TIMOR-LESTE | Jornal da República. m.arquivo.pt [online]. [cit. 2019-10-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-07. (anglicky)
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Duarte Pio, vévoda z Braganzy na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Duarte Nuno |
|
Vévoda z Braganzy od 1976 |
|
| Předchůdce: Duarte Nuno |
|
Pretendent trůnu Portugalska od 1976 |
|
