Dmitrij Lukašenko

syn běloruského prezidenta Alexandera Lukašenka

Dmitrij Alexandrovič Lukašenko či Demitryj Aljaxandravič Lukašenka (rusky Дмитрий Александрович Лукашенко, bělorusky Дзмітры Аляксандравіч Лукашэнка; * 23. března 1980 Mogilev) je běloruský podnikatel a druhorozený syn běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka.

Dmitrij Lukašenko
Дмитрий Лукашенко
Дзмітры Лукашэнка
Narození23. března 1980 (44 let)
Mogilev, Běloruská SSR
Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
Alma materBěloruská státní univerzita
Povolánípolitik, veřejná postava a podnikatel
RodičeAlexandr Grigorjevič Lukašenko a Galina Lukašenková
PříbuzníViktor Alexandrovič Lukašenko a Nikolaj Alexandrovič Lukašenko (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Raný život a vzdělání editovat

Narodil se 23. března 1980 do rodiny Galiny Lukašenkové a Alexandra Lukašenka.

Vystudoval fakultu mezinárodních vztahů na Běloruské státní univerzitě. Sloužil v běloruské pohraniční službě.[zdroj?]

Kariéra editovat

Je vedoucím prezidentského sportovního klubu a honorárním konzulem Etiopie v Bělorusku.[1]

Mezinárodní sankce editovat

V roce 2011, po vlně represí, která následovala po prezidentských volbách v Bělorusku z roku 2010, byl na něj uvalen zákaz cestování a zmrazení majetku v rámci sankčního seznamu 208 osob odpovědných za politické represe, volební podvody a propagandu.[2] V rozhodnutí Rady EU[3] byl označen za „podnikatele, který se aktivně podílí na finančních operacích zahrnujících Lukašenkovu rodinu“. Sankce byly zrušeny v roce 2016.[4]

Dne 21. června 2021 byl Dmitriji Lukašenkovi opět zakázán vstup na území Evropské unie.[5][6] Švýcarsko se k sankcím připojilo 7. července.[7]

Dne 2. prosince 2021 byl společně s prezidentským sportovním klubem zařazen na seznam speciálně určených a blokovaných osob Ministerstvem financí Spojených států[8] a také na sankční seznam Ministerstva zahraničí Spojených států.[9] Kanada jej taktéž zařadila na svůj sankční seznam.[10][11]

V roce 2022 se dostal na černou listinu Japonska.[12]

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dmitry Lukashenko na anglické Wikipedii.

  1. DPM and FM Demeke Receives Ethiopian Honorary Consul in Belarus - Ministry of Foreign Affairs of Ethiopia. mfa.gov.et [online]. 2023-05-16 [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Поўны спіс 208 беларускіх чыноўнікаў, якім забаронены ўезд у ЕС. Наша Ніва [online]. 2011-10-11 [cit. 2024-05-12]. Dostupné online. (bělorusky) 
  3. Decision - 2012/642 - EN - EUR-Lex. eur-lex.europa.eu [online]. [cit. 2024-05-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Батьке простили старые грехи. Газета.Ru [online]. 2024-05-12 [cit. 2024-05-12]. Dostupné online. (rusky) 
  5. COUNCIL IMPLEMENTING REGULATION (EU) 2021/997 [online]. EUR-Lex, June 21, 2021. Dostupné online. 
  6. Четвертый пакет санкций в отношении Белоруссии. Главное. РБК [online]. 2021-06-21 [cit. 2024-05-12]. Dostupné online. (rusky) 
  7. SECO, State Secretariat for Economic Affairs. Searching for subjects of sanctions. www.seco.admin.ch [online]. [cit. 2024-05-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Belarus Designations; Publication of Belarus Directive 1 and related Frequently Asked Questions; Issuance of Belarus General License 5 [online]. United States Department of the Treasury, 2 December 2021 [cit. 2021-12-10]. Dostupné online. 
  9. Public Listing, Fiscal Year 2022 [online]. Dostupné online. 
  10. CANADA, Global Affairs. Belarus sanctions. www.canada.ca [online]. 2021-12-02 [cit. 2024-05-12]. Dostupné online. 
  11. Canada sanctions Belarus over migrant crisis in concert with Western allies. The Globe and Mail. 2021-12-02. Dostupné online [cit. 2024-05-12]. (anglicky) 
  12. Wayback Machine. web.archive.org [online]. [cit. 2024-05-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-27. 

Externí odkazy editovat