Dikobraz srstnatonosý
Dikobraz srstnatonosý, též dikobraz běloocasý (Hystrix indica) je dikobraz běžný v jihovýchodní a Střední Asii, vyskytuje se také na Blízkém východě. Mezi všemi dikobrazy je to druh s nejsevernějším rozšířením.
 Dikobraz srstnatonosý | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | hlodavci (Rodentia) |
| Podřád | dikobrazočelistní (Histricognathi) |
| Čeleď | dikobrazovití (Hystricidae) |
| Rod | dikobraz (Hystrix) |
| Binomické jméno | |
| Hystrix indica Kerr, 1792 | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Synonyma editovat
- Hystrix hirsutirostris Sykes, 1831
- Hystrix leucura Brandt, 1835
Popis editovat
- hmotnost: 11–18 kg
- délka těla: 70–90 cm
- délka ocasu: 8–10 cm
Dikobraz srstnatonosý je velký hlodavec se zavalitým tělem a silnými končetinami opatřenými dlouhými drápy. Srst na břiše, hlavě a končetinách je tvořena hrubými chlupy tmavě hnědé barvy, na temeni hlavy je delší a tvoří „hřívu“. Chlupy vyrůstající na krku, hřbetě a ocasu jsou přeměněné v typické černo-bílé ostny různé délky.
Nejdelší ostny vyrůstají na krku a ramenou a mohou být až 30 cm dlouhé. Mezi dlouhými úzkými ostny se skrývá další řada kratších, ale za to silnějších bodlin, na ocase jsou pak obecně ostny kratší a téměř bílé. Některé z těchto ocasních ostnů jsou navíc duté a při třesení vydávají chřestivý zvuk.
Rozšíření a stanoviště editovat
Dikobraz srstnatonosý je velice přizpůsobivé zvíře, vyskytuje se prakticky v celé jihozápadní a Střední Asii v pásu od Bangladéše přes Indii a Nepál až po Blízký východ, jeho areál zahrnuje mimo jiné Izrael, Turecko i Saúdskou Arábii. Mezi dikobrazy má nejsevernější rozšíření, je běžný v Kazachstánu, Arménii i Ázerbájdžánu. Vyskytuje se též v Himálaji a to až do výšky 2400 m n. m.
Dávají přednost kamenitým stráním a úbočím kopců, nicméně to není podmínkou a dikobrazi žijí také v travnatých a křovinatých biotopech nebo v lesích.
Biologie editovat
Dikobraz srstnatonosý je zvíře s noční aktivitou, přes den spí ve vyhrabaných norách, ve škvírách pod kameny nebo v jeskyních. Živí se výhradně rostlinami, pojídá hlízy, kůru stromů i listy, mladé výhonky, ovoce i semena. Také okusuje kosti, aby tak získal stopové prvky.
Je monogamní, březost trvá asi 240 dní. Novorozená mláďata jsou dobře vyvinutá, mají otevřené oči a jejich těla jsou už krytá krátkými měkkými bodlinami, které časem ztvrdnou. Obvykle přicházejí na svět 2–4 mláďata. Dikobraz se dožívá v průměru 10 let, ale je zaznamenán i jedinec, který se dožil 22 let.
V případě ohrožení se dikobraz naježí a začne výhrůžně chrastit ostny. V případě, že to nepřítele neodežene, pokusí se jej nabodnout na ostny, které se při zapíchnutí do kůže snadno uvolňují. Dikobraz tak dokáže způsobit těžká zranění nebo dokonce zabít i tygra nebo levharta.
Význam pro člověka editovat
Ve své domovině je zemědělským škůdcem.
Chov v zoo editovat
Dikobraz srstnatonosý je nejčastěji chovaným dikobrazem. V Evropě jej chová asi 220 veřejných institucí.[2] Nejvíce přitom v Německu (takřka 90). V Česku ho proto můžeme nalézt v řadě zoologických zahrad.
Ze zoo v Unii českých a slovenských zoo se jedná o:[3]
- Zoo Chleby[2]
- Zoopark Chomutov
- Zoo Jihlava
- Zoo Olomouc
- Zoo Ostrava
- Zoo Plzeň
- Zoo Praha
- Zoo Ústí nad Labem
Ve všech zmíněných zoo s výjimkou Zoo Jihlava byla v roce 2017 odchována mláďata.[3]
Na Slovensku jsou chováni ve třech velkých zoologických zahradách, které jsou členy Unie českých a slovenských zoologických zahrad (Zoo Bojnice, Zoo Bratislava, Zoo Spišská Nová Ves), i několika dalších zařízeních.[4]
Chov v Zoo Praha editovat
První příslušníci tohoto druhu přišli do Zoo Praha v roce 1942 a pocházeli z Nizozemska. Další dikobrazi se objevovali průběžně a také se začala rodit mláďata (celkem několik desítek[5]). Jedním z pražských rodáků byl i samec Ferdinand, který se proslavil tím, že se stal nejstarším dikobrazem na světě.[6] V srpnu 2011 oslavil třicáté narozeniny.[6] Zemřel v květnu následujícího roku.[7]
Každoročně se daří odchovávat mláďata. Ke konci roku 2017 bylo chováno 5 zvířat tohoto druhu včetně dvou mláďat toho roku narozených. V průběhu roku 2018 se narodila čtyři mláďata. Ke konci roku 2018 bylo chováno devět jedinců.[8] Další mláďata se narodila v březnu 2019[9][10], jedno přišlo na svět také v červenci 2019.[11] Dvě mláďata byla zaznamenána v březnu 2020.[12]
Expozice tohoto druhu dikobraza se nachází v dolní části zoo před pavilonem Sečuán.
Reference editovat
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
- ↑ a b www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2018-08-03]. Dostupné online.
- ↑ a b Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2017
- ↑ www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-01-31]. Dostupné online.
- ↑ BRANDL, Pavel. Bodlinatá nadílka. Trojský koník. 2017, čís. 4, s. 6.
- ↑ a b DOM. Pražská ZOO slaví: Třicetiletý Ferdinand se stal nejstarším dikobrazem na světě. Hospodářské noviny. 2011-08-16. Dostupné online [cit. 2018-08-03].
- ↑ Dikobraz srstnatonosý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2018-08-03]. Dostupné online.
- ↑ Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
- ↑ Zoo Praha. www.facebook.com [online]. [cit. 2019-03-15]. Dostupné online.
- ↑ Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-04-24]. Dostupné online.
- ↑ Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-08-14]. Dostupné online.
- ↑ Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-04-17]. Dostupné online.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu dikobraz srstnatonosý na Wikimedia Commons 
Taxon Hystrix indica ve Wikidruzích- ZOO Praha - Lexikon zvířat - Dikobraz srstnatonosý
- Schlimme, K. 2000. „Hystrix indica“ (On-line), Animal Diversity Web (anglicky)
