Dcera pluku
Dcera pluku (ve francouzském originále La fille du régiment, italsky La figlia del reggimento, do češtiny překládáno též jako Marie, dcera pluku) je komická opera o dvou dějstvích. Gaetano Donizetti ji napsal roku 1840.
| Dcera pluku | |
|---|---|
| La Fille du régiment | |
.jpg) Donizetti, rytina Josepha Kriehubera z roku 1842.jpg | |
| Základní informace | |
| Žánr | opéra-comique |
| Skladatel | Gaetano Donizetti |
| Libretista | Jules-Henri Vernoy de Saint-Georges a Jean-François-Alfred Bayard |
| Počet dějství | 2 |
| Originální jazyk | francouzština |
| Premiéra | 11. února 1840, Paříž, Théâtre Royal de l'Opéra Comique |
| Česká premiéra | 7. prosince 1842, Praha, Stavovské divadlo |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hlavní postavy editovat
- Markýza von Berkenfield (mezzosoprán)
- Sulpice, seržant (bas)
- Marie, markytánka francouzského pluku (soprán)
- Tonio, venkovan (tenor)
Obsah editovat
Děj se odehrává v Tyrolsku v roce 1815.
První dějství editovat
Marie, markytánka vychovaná od malička seržantem francouzských granátníků Sulpicem, se setkává s markýzou von Berkenfield, která je na útěku před francouzskou armádou. Sulpicemu jméno markýzy připomene jméno, které bylo na listinách nalezených v Mariinině peřince, když byla nemluvně. Marie je podle těchto listin markýzinou neteří.
Markýza přiměje Marii k tomu, aby odjela na její zámek, čímž jí odtrhává od jejího milého Tonia, který jí zachránil život. Z lásky k ní vstoupil do pluku, ve kterém slouží Sulpice, protože Marie si smí podle svého slibu vzít za manžela jen vojáka tohoto pluku.
Druhé dějství editovat
Marii se život na zámku markýzy von Berkenfield nelíbí a stále vzpomíná na Tonia. Ten mezitím zjistil, že Marie je markýzina nemanželská dcera a rozhodne se ji za každou cenu vysvobodit ze zámku a oženit se s ní. Na zámku Tonio veřejně před vznešenou společností prohlašuje Marii za nalezence a markytánku. Markýze nezbývá nic jiného, než souhlasit se sňatkem Marie s Toniem a s jejím návratem k pluku.
Odkazy editovat
Literatura editovat
- HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 182–183.
- WARRACK, John; WEST, Ewan. Oxfordský slovník opery. Překlad Jaroslav Holba. Praha: IRIS, 1998. ISBN 80-85893-14-2. S. 324.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dcera pluku na Wikimedia Commons
Dcera pluku v databázi Archivu Národního divadla
