Wikipedie

Dětské hřiště

místo určené k dětským hrám

Dětské hřiště je místo, kde se nachází různá herní zařízení, se kterými nebo na kterých si děti (zpravidla do 14 let) mohou hrát. Hřiště se nejčastěji nacházejí v obcích nebo hustě obydlených oblastech, bývají oddělena plotem. Mohou být součástí veřejných prostor (sídliště, parky apod.) i uzavřených prostor (školky, jesle) Hřiště lze nalézt také ve vnitřních prostorách, např. v obchodních centrech.[1]

Plastová prolézačka

Pro starší děti je určeno robinsonádní hřiště.

Historie editovat

Dětská hřiště začala vznikat ve městech v 19. století, kdy pobyt dětí na ulicích přestával být bezpečný. Jejich rozvoj nastal především ve 2. polovině 20. století. Mezi nejstarší dětská hřiště patřila pískoviště.[1]

V bývalé ČSSR (stejně jako v jiných zemích) došlo k významnému rozvoji dětských hřišť v 60. a 70. letech 20. století v souvislosti s výstavbou sídlišť. V rámci tzv. občanské vybavenosti byly budovány nejen školy, obchody a další zařízení, ale také dětská hřiště. V některých případech byly v této době prvky hřišť (prolézačky) koncipovány i jako umělecká díla. Bezpečnost a vybavení dětských hřišť nevyhovovaly současným požadavkům.

  •  
    Pieter Bruegel starší: Dětské hry (1560, děti hrající si na ulici)
  •  
    Josef Čapek - Veselý rok VII (1935, děti v přírodě)
  •  
    Pískoviště (dětské hřiště), Luže v roce 1910
  •  
    Dětské hřiště (pískoviště) na pražském Žofíně (1904)
  •  
    Opuštěné a zanedbané dětské hřiště s primitivními prvky z dob socialismu (Praha, stav 2023)
  •  
    Eleonora Haragsimová: Prolézačka Slepička (Praha, Invalidovna, 1965, foto 2020)

Bezpečnost editovat

Pro bezpečnost zařízení užitých na dětském hřišti platí v ČR několik evropských a národních předpisů:[2]

  • Norma ČSN EN 1176:2009 stanoví všeobecné požadavky na konstrukci a dále specifické požadavky na jednotlivé herní prvky (houpačky, skluzavky, lanové dráhy, kolotoče, kolébačky, zcela ohrazená dětská zařízení a prostorové sítě). Obsahuje také náležitosti a pokyny pro zřizování, kontrolu, údržbu a provoz dětských hřišť.
  • Norma ČSN EN 1177:2009 stanoví, že povrch hřiště musí být opatřen měkkými materiály jako je písek, pryž, drť z kůry, dřevní štěpky apod.

Provozovatel dětského hřiště (většinou příslušná obec či město) má dále řadu povinností, jako je pravidelná údržba podle rozvrhu běžné údržby, preventivní opatření pro zachování bezpečnosti a funkčnosti, odstranění závad ohrožujících bezpečnost. Kontrola hřišť musí být zajištěna a prováděna ve stanoveném rozsahu (běžná vizuální, provozní a roční hlavní kontrola). Každé hřiště musí mít řádně vedenou dokumentaci obsahující návody k obsluze, návody ke kontrole a údržbě, certifikát o kontrole a zkoušení. Na dětském hřišti musí být umístěna informace o kontaktu pro případ úrazu nebo pro nahlášení závažných poškození zařízení.

Pro bezpečnost zařízení pro hry a sport mládeže (včetně dětských hřišť) vydaly zainteresované instituce v letech 2014 a 2016 příručku, která shrnuje potřebné informace.[3]

Materiály editovat

Dětská hřiště se vyrábějí z různých materiálů, jako je dřevo (zejména smrk, oblíbený je akát pro přirozenou křivost a odolnost vůči počasí),kovy (především rovné nebo ohýbané trubky a nerezové plechy), polymery (barevnost, pro sítě polyamidy s ocelovým jádrem), kompozitní materiály (sklolamináty).[1]

Vlastnosti povrchů dětských hřišť jsou stanoveny v závislosti na možnou kritickou výšku dopadu (která zajistí dostatečnou úroveň tlumení) normou ČSN EN 1177. Povrch podle náročnosti a nákladů může tvořit písek, kačírek, dřevní kůra (štěpka), zatravňovací dlaždice, umělý trávník, pryžová dlažba, pryžová štěpka, elastický polyuretanový povrch (EPDM povrch).[4]

Od užívání nevhodných materiálů pro hrací prvky (ojeté pneumatiky, beton) bylo v ČR po roce 1989 upuštěno.

Vybavení dětského hřiště editovat

Dětská hřiště jsou v různém rozsahu vybavována následujícím zařízením:

Dětská hřiště ve světě (příklady) editovat

  •  
    Dětské hřiště v Gambii (2014)
  •  
    Dětské hřiště Accra (Ghana, 2019)
  •  
    Dětské hřiště v Rio de Janeiru (Brazílie, 2020)
  •  
    Dětské hřiště v Ulan Batoru (Mongolsko, 2015)
  •  
    Dřevěná konstrukce se skluzavkou a závěsnou houpačkou z plastu (místo neurčeno, 2004)
  •  
    Dětské hřiště u Baltského moře v Rostocku (Německo, 2014)
  •  
    Dětské hřiště v obchodním centru, Novosibirsk (Rusko, 2015)
  •  
    Dětské hřiště ve vlaku (Švýcarsko, 2013)
  •  
    Dětské hřiště v Tanzanii (2019)

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Spielplatz na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b c SLOVÁKOVÁ, Eliška. Design prvků dětského hřiště. Brno, 2009. Diplomová práce. Vysoké učení technické. Vedoucí práce Jan Rajlich. Dostupné online.
  2. ↑ Je vaše hřiště bezpečné?. Deník veřejné správy [online]. DVS.cz, 2012-05-18. Dostupné online. 
  3. ↑ DUPAL, Libor. Příručka správné praxe pro bezpečný provoz... [online]. Kabinet pro standardizaci, o. p. s. [cit. 2016-05-07]. Dostupné online. 
  4. ↑ Dopadová plocha – nenápadná, ale nezbytná část hřiště [online]. Hřiště hrou.cz [cit. 2023-10-11]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat


Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dětské_hřiště&oldid=23426619“