Dělnická rada byl v 19. a 20. století orgán složený z dělníků nebo jimi volených zástupců, který řídil pracoviště nebo obec (případně zastupoval dělníky vůči zaměstnavatelům).

Historie editovat

Konec 19. a počátek 20. století editovat

Myšlenka dělnických rad (tehdy tovární rady) vznikla již v roce 1848 v Německu. Mělo se jednat o rady, složené z dělníků a dílovedoucích na jedné straně a majitele podniku na straně druhé, které by mezi jiným byly prostředníky ve sporech mezi zaměstnanci a zaměstnavateli.[1] Ve větší míře vznikaly dělnické rady od 2. poloviny 19. století v evropských zemích (zejména ve Francii a Německu)[2] a v USA.[3]

Během německé revoluce (1918–1919) se, obdobně jako v Rusku, dělnické rady měly stát nástrojem moci.[4]

Bolševické Rusko editovat

V Rusku (později SSSR) vznikaly tyto rady pod názvem sověty (z ruštiny) v období 1905–1907. V roce 1917 se obnovily, vznikly nejen sověty dělnické, ale i rolnické a vojenské, a staly se vedle Prozatímní vlády paralelní součástí státní moci. Po bolševické revoluci se staly mocenskými orgány státu.[5] Podle Lenina byly dělnické rady nástrojem pro vznik diktatury proletariátu.[6]

Prvorepublikové Československo editovat

V období první republiky vznikaly po roce 1918 z iniciativy sociálně demokratické strany, pod vlivem bolševického Ruska, v Československu dělnické rady především na Kladensku, Brněnsku a Mostecku. Ty byly úředně rozpuštěny po generální stávce v roce 1920.[7]

Druhá polovina 20. století editovat

Od roku 1950 vznikaly v SFRJ, v rámci tzv. samosprávného socialismu, dělnické rady (rady výrobců), na které přešlo řízení podniků (pod dohledem komunistické strany Jugoslávie).[8]

Rady zaměstnanců v ČR editovat

Pod názvem rada zaměstnanců se v současné legislativě jedná o další subjekt, kromě odborů, zastupující zaměstnance firmy. Existuje-li rada zaměstnanců, je zaměstnavatel povinen ji informovat o činnosti zaměstnavatele, zajistit projednání vhodným způsobem a v dostatečném předstihu před uskutečněním opatření a umožnit o osobní jednání se zaměstnavatelem na příslušné úrovni řízení.[9]

Historické příklady editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Workers'council na anglické Wikipedii.

  1. FLEISCHNER, Jiří. Závodní rady a jejich úkoly. Praha: Omladina, 1921. Dostupné online. S. 4. 
  2. Např. Mezinárodní dělnický sjezd. S. 1. Rovnost [online]. 1889-05-22. S. 1. Dostupné online. 
  3. AŽ Malý encyklopedický slovník. Praha: Encyklopedický institut ČSAV, 1972. Dostupné online. Kapitola Rady, s. 978. Dostupné online po registrai. 
  4. LUXEMBURGOVÁ, Rosa; EISNER, Kurt; ADLER, Max. Německá revoluce 1918-1919 [online]. Sdružení pro levicovou teorii [cit. 2023-01-29]. Dostupné online. 
  5. AŽ Malý encyklopedický slovník. Praha: Encyklopedický institut ČSAV, 1972. Dostupné online. Kapitola Sovět, s. 1126. Dostupné online po registrai. 
  6. Založení Komunistické strany Československa. In: [s.l.]: SNPL, 1954. Dostupné online. Kapitola Z akčního programu.../Zbudování soustavy rad.
  7. FALTYS, Antonín. Dokumenty moderní doby. Praha: Svoboda, 1978. Dostupné online. Kapitola Působnost a programové zaměření..., s. 89. (dostupné online po registraci) 
  8. PROCHÁZKA, Vladimír. Příruční slovník naučný II.. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1962-1967. Dostupné online. Kapitola Jugoslávie, s. 402. Dostupné online po registraci. 
  9. JOUZA, Ladislav. Rada zaměstnanců jako partner vedení firmy. ePrávo.cz [online]. 2018-08-14. Dostupné online. 
  10. ROUGERIE, Jacques. La Commune de 1871. Paris: Presses universitaires de France, 2014. ISBN 978-2-13-062078-5. S. 58–60. (anglicky) 
  11. Maurice Brinton, pseud. (Christopher Agamemnon Pallis). The Bolsheviks and Workers' Control. (Orig: Solidarity UK, London, 1970), The Bolsheviks and Workers' Control introduction
  12. NESS, Immanuel. Ours to Master and to Own: Workers' Control from the Commune to the Present. [s.l.]: [s.n.], 2010. (anglicky) 

Literatura editovat

Externí odkazy editovat