Dědické právo může být chápáno jako právní odvětví, resp. pododvětví občanského práva, tedy jako objektivní právo, nebo jako subjektivní právo konkrétního subjektu práva na pozůstalost.

Objektivní právo editovat

Právní úpravu dědění v České republice v současné době upravuje občanský zákoník ve své třetí části, hlavě třetí. Současné české dědické právo je založeno na těchto zásadách:

Subjektivní právo editovat

Subjektivním dědickým právem, tj. právem dědit se rozumí oprávnění konkrétní osoby získat dědictví po určitém zůstaviteli nebo její poměrnou část, založené na předpokladech dědění, jimiž jsou:

Promlčení dědického práva editovat

Dědické právo se podle současné české právní úpravy nepromlčuje, protože dědictví se nabývá smrtí zůstavitele, takže již tím okamžikem přejde vlastnické právo k věcem náležejícím do pozůstalosti na zůstavitelovy dědice, o čemž je však rozhodováno až následně (zpětně s účinky ke dni úmrtí zůstavitele).

Promlčení však podléhá právo oprávněného dědice na vydání majetkového prospěchu od nepravého dědice.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. § 1479 občanského zákoníku: „kdo zemře před zůstavitelem, nebo současně s ním, nedědí“

Literatura editovat

Externí odkazy editovat