Cukemono
Cukemono (漬物, doslova „nakládané věci“) je japonská konzervovaná zelenina (obvykle nakládaná v soli, slaném nálevu[1] nebo v rýžových otrubách).[2] Obvykle se podává s rýží jako okazu (příloha), s nápoji jako ocumami (malé občerstvení), nebo jako ozdoba jídla, a jako chod v rámci japonského čajového obřadu kaiseki.
| Cukemono | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Místo původu | Japonsko |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alternativní názvy editovat
Cukemono se také označuje jako konomono (香の物), ošinko (御新香) nebo okókó (御香々), přičemž všechny názvy znamenají v japonštině „voňavý pokrm“.[2] Část ko nebo kó (香) v těchto názvech doslova znamená „voňavý“ a tento termín se používal jako njóbó kotoba neboli „ženské slovo“ pro miso v souvislosti s vůní. Postupem času se tento termín začal používat také pro nakládané okurky, opět kvůli vůni. Termín ošinko (doslova „nová vůně“ ve vztahu k relativní čerstvosti) konkrétněji odkazoval na zeleninu, která byla jen lehce nakládaná a která ještě tolik nezměnila barvu. Tento termín se nyní také používá v širším významu pro nakládanou zeleninu obecně.
Výroba cukemono editovat
.jpg)
K přípravě cukemono je potřeba nádoba, sůl a cokoli, co bude na nakládanou zeleninu tlačit.[2]
Cukemonoki (漬物器, doslova „nádoba na nakládání“) je japonský lis na nakládanou zeleninu. Tlak vytvářejí těžké kameny zvané cukemono iši (漬物石, doslova „kámen na nakládání“) o hmotnosti jednoho až dvou kilogramů, někdy i více. Tento typ lisu se stále používá a vyrábí se z různých materiálů, například z plastu, dřeva, skla nebo keramiky. Předtím, než se začal používat lis cukemono iši, se tlak vyvíjel zatloukáním klínu mezi rukojeť nádoby a její víko.[2]
Závaží jsou buď kamenná nebo kovová, s rukojetí nahoře a často pokrytá vrstvou potravinově neutrálního plastu. Další moderní typ lisu na nakládanou zeleninu je obvykle vyroben z plastu a potřebný tlak se vytváří otáčením šroubu a tlačením na zeleninu.[2]
Asazuke je metoda nakládání, která se vyznačuje krátkou dobou přípravy.
| Typ | Kanji | Přísada na nakládání |
|---|---|---|
| Šiozuke | 塩漬け | sůl |
| Suzuke | 酢漬け | ocet |
| Amasuzuke | 甘酢漬け | cukr a ocet |
| Misozuke | 味噌漬け | miso |
| Šojuzuke | 醤油漬け | sójová omáčka |
| Kasuzuke | 粕漬け | saké Kasu (saké kal) |
| Kodžizuke | 麹漬け | rýže pěstovaná v plísni |
| Nukazuke | 糠漬け | rýžové otruby |
| Karašizuke | からし漬け | pálivá hořčice |
| Satozuke | 砂糖漬け | cukr |
Druhy cukemono editovat
Takuan (daikon neboli ředkev setá bílá), umeboši (nakládaná meruňka ume), tuřín, okurka a čínské zelí patří k oblíbeným pokrmům, které se spolu s rýží konzumují jako příloha k jídlu.
Beni šóga (červený zázvor nakládaný ve slaném nálevu umeboši) se používá jako příloha k pokrmům okonomijaki, takojaki a jakisoba .
Gari (mladý zázvor nakrájený na tenké plátky, marinovaný v roztoku cukru a octa) se používá mezi sousty suši k pročištění chuťových buněk.
Rakkjózuke (nakládané rakkjó, druh cibule) se často podává s japonským kari. Rakkjózuke je mírně nakyslé a sladké, s jemnou a „svěží“ chutí, protože je konzervováno v octě a mirinu, které také odstraňují jeho hořkost. Používá se k vyvážení silnějších chutí některých dalších složek v jídle.
Fukudžinzuke je směsí daikonu, lilku, lotosového kořene a okurky, která je nakládaná a ochucená sójovou omáčkou.
Bettarazuke je druh nakládaného daikonu populární v Tokiu.
Macumaezuke je nakládaný pokrm (původem z Macumae, Hokkaidó) skládající se ze surume (sušená chobotnice), rasy konbu, kazunoko (jikry ze sleďů), mrkve a zázvoru se směsí saké, sójové omáčky a mirinu.
Nozawana je nakládaná listová zelenina typická pro prefekturu Nagano.
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tsukemono na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Archivovaná kopie. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-11-24. Archivováno 24. 11. 2010 na Wayback Machine.
- ↑ a b c d e [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-4-88996-181-2.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu cukemono na Wikimedia Commons
