Wikipedie

Ctirad Kohoutek

český hudební skladatel, vědec a pedagog

Ctirad Kohoutek (18. března 1929 Zábřeh – 19. září 2011 Brno) byl český hudební skladatel, vědec a pedagog.

Ctirad Kohoutek
Základní informace
Narození18. března 1929
Zábřeh, Morava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí19. září 2011 (ve věku 82 let)
Brno
ČeskoČesko Česko
Žánryklasická hudba
Povoláníhudební skladatel, muzikolog, hudební pedagog, učitel, dirigent a hudební teoretik
PříbuzníLuboš Kohoutek[1] (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Ctirad Kohoutek se narodil 18.3.1929 v domě svých prarodičů na Tunklově ulici v Zábřehu. Zajímavé je, že jeho dědečkem byl národní buditel a výtečný pedagog František Merta, který působil i jako senátor. Také rodiče se věnovali pedagogické práci, zejména v Podolí u Bouzova, kde mladý skladatel zažil své dětství. Přestože se rodina ještě před okupací odstěhovala do Ostravy, měl Ctirad Kohoutek rodný kraj stále v srdci. A tak sem jezdíval na letní byt a mnoho jeho kompozic vzniklo na chalupě v Hrabové. Také část jeho díla našla inspiraci v místním lidovém folkloru i v textech regionálních autorů.

Pro přesídlení rodiny do Ostravy rodiče mladého muže pochopili, že má nevšední hudební talent, a tak začal studovat na tamním Masarykově ústavu hudby, kde dostal nejen základy interpretace, ale také hudební teorie a tam také vznikla jeho první skladba s názvem Dědečkova polka. Bylo mu 14 let. Kromě toho však navštěvoval i gymnázium, které dostudoval po dalším stěhování rodiny do Kroměříže.

Po maturitě nastoupil mladý muž  - již jako nový obyvatel Brna studoval na brněnské konzervatoři v abiturientském kurzu hudební teorii, základy kompozice a dirigování. Byl přijat na Hudební fakultu Janáčkovy akademie múzických umění v Brně (JAMU) a stal se žákem Jaroslava Kvapila. Současně působil v Moravském tanečním a pěveckém souboru a v souboru Radost v Brně.

Studium kompozice na Hudební fakultě JAMU dokončil v roce 1953.[2] Zůstal na škole nejprve jako asistent a odborný asistent. V roce 1965 se stal docentem skladby a teorie skladby, v roce 1965 vedoucím katedry skladby, hudební teorie a dirigování a v roce 1976 prorektorem pro uměleckou a vědeckovýzkumnou činnost a zahraniční styky. Doktorát filozofie získal na Univerzitě Palackého v Olomouci v roce 1973 a hodnost kandidáta věd na Masarykově univerzitě v Brně v roce 1980.

Absolvoval stáž na Summer school of Music v Dartingtonu u Witolda Lutoslawského (1963) a účastnil se prázdninových kurzů moderní hudby v Darmstadtu u Pierre Bouleze a György Ligetiho.

V letech 1980-1990 působil na pražské HAMU jako profesor skladby. Současně byl ředitelem České filharmonie. Byl členem Asociace hudebních umělců a vědců a místopředsedou Klubu moravských skladatelů (1992-2002).

Pomineme-li drobné kompozice z mládí, začal se Ctirad Kohoutek výrazně skladatelsky realizovat již v rámci studia na JAMU. Jednou z prvních tiskem vydaných prací byla Ukolébavka černošské mámy. Je také autorem festivalové předehry pro festival demokratické mládeže. Po absolutoriu se pustil do studia novodobých skladebných postupů a postupně vytvořil nový směr kompoziční práce – projektovou metodu, kterou nabízel nejen jako prostředek tvorby svým žákům, ale také ji s úspěchem používal v pedagogické práci.

Jeho péčí prošly desítky hudebních skladatelů, z nichž někteří patří ke špičce evropské hudby, jiní působí jako pedagogové. Sám Ctirad Kohoutek komponoval do vysokého věku a zachovalo se po něm rozsáhlé dílo.

Významné je i jeho teoretické dílo, zejména Novodobé skladebné směry v hudbě (1965) a Projektová hudební kompozice (1969). Staly se takřka zásadní učebnicí pro jeho vrstevníky a následující generaci.[zdroj⁠?]

Jeho bratrem je český astronom Luboš Kohoutek.[3]

Dílo editovat

Orchestrální skladby editovat

  • Festivalová předehra pro velký orchestr (1955-56)
  • Koncert pro housle a orchestr (1958)
  • Velký přelom, symfonie pro orchestr (1960/62)
  • Symfonické tance pro velký orchestr (1961)
  • Symfonieta pro velký orchestr (1962/63)
  • Concertino pro violoncello a komorní orchestr (1964-66)
  • Preludia pro komorní orchestr (1965)
  • Miniatury pro smyčcový orchestr (1966)
  • Divadlo světa (Teatro del mondo), symfonická rotace o čtyřech scénách (1968-69)
  • Panteon, zvukový obraz pro orchestr (1970)
  • Slavnostní prolog pro velký symfonický orchestr (1971)
  • Slavnosti světla, cyklus symfonických obrazů pro velký orchestr (1974-75)
  • Symfonické aktuality, koncertní fresky pro orchestr (1976/78)
  • Pocta životu (Omaggio a vita), monolit pro orchestr (1988-89)
  • Jediná naděje, symfonický akvarel pro orchestr (1997)
  • Pohledy na člověka, dvě reflexe pro orchestr (1989-97)
  • Symfonický tanec pro velký dechový orchestr (2001/2004)

Jevištní skladby editovat

  • Balady z povstání (Jano - Jablíčka malinová). Dvě kantáty na slova Jarmily Urbánkové (1960),
  • Za všechny děti (Ukolébavka černošské mámy). Kantáta pro alt, smíšený sbor a orchestr na slova Jiřího Navrátila (1951-52)
  • O Kohoutkovi a Slepičce. Dětská opera (1988-89)
  • Pátý živel. Melodram pro recitátora a malý orchestr na slova Oldřicha Mikuláška (1962)

Vokální skladby editovat

  • Lyrické texty. Tři písně pro 2 střední ženské hlasy, klavír s bicími nástroji na slova Vladimíry Binarové, Evy Hřibové a Josefa Pavlíka (1976)
  • Zrození člověka. Vokální monology pro vyšší mužský a ženský hlas a orchestr (klavír) na texty českých básníků. (1981)

Komorní skladby editovat

  • Suita romantica pro violu a klavír (1957)
  • Suita pro dechové kvinteto (1958/59)
  • Smyčcový kvartet (1959)
  • Rapsodia eroica pro varhany (1963-65)
  • Concertino pro violoncello a klavír (1964-66)
  • Miniatury pro čtyři lesní rohy (1965)
  • Invence pro klavír (1965)
  • Memento. Koncert pro bicí a dechové nástroje (1966)
  • Panychida. Hudba o dvou zvukových vrstvách pro 2 violy, 2 klavíry, bicí nástroje a magnetofonový pás (1968)
  • Tkaniny doby. Zvukové fantazie pro basklarinet (violoncello) a klavír s bicími nástroji (1977)
  • Metavariace na dvě moravské lidové písně, pro koncertní akordeon (1978), ČHF, též verze pro varhany (1982)
  • Minuty jara. Imprese pro dechové kvinteto (1980)
  • Mateníky. Tři skladby pro 2 akordeony. (1991)
  • Motivy léta, hudební prožitky pro housle, violoncello a klavír (1990)
  • Žerty a úsměvy, novelety pro hoboj, klarinet a fagot (1991)
  • V zahradách chrámů Kyota, meditace pro sólový anglický roh (basklarinet) a bicí nástroj (1992)
  • Šťastné chvilky, malé album vzpomínek pro dvoje housle (1992)
  • Zimní ticha, dojmy a myšlenky pro žesťové a bicí nástroje (1992-93)
  • Oživené zátiší, fragment pro sólový lesní roh (1994)
  • Podzimní zpěvy, rapsodické souvětí pro smyčcové kvarteto (1994-95)
  • Proměny vody, poetické črty pro čtyři flétny (1996)
  • Protipóly, duo pro dvě trubky (1998-99)
  • Kouzlo dřeva, plastiky Antonína Suchana pro housle a klavír (1999-2000)
  • Prvosenky, klavírní črty z mládí (2002)
  • Drobné radosti, flétnové věty se smyčcovým kvartetem (2006)
  • Doušky z pramenů, duo pro housle a hoboj (klarinet) (2007)

Napsal rovněž řadu skladeb pro smíšený, mužský i ženský sbor a instruktivních skladeb pro různé nástroje.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Dostupné online. [cit. 2024-01-06]
  2. ↑ Vivat academia. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 1997. Dostupné online. S. 149. 
  3. ↑ (2375) Radek In: Dictionary of Minor Planet Names. [s.l.]: Springer, 2003. Dostupné online. ISBN 978-3-540-29925-7. DOI 10.1007/978-3-540-29925-7_2376. 

Literatura editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ctirad_Kohoutek&oldid=23641397“