Colbert (C 611)

válečný křižník změněný v roce 1993 na námořní muzeum

Colbert (C 611) byl protiletadlový křižník francouzského námořnictva. Spojovací a elektronické vybavení křižníku dovolovalo rovněž plnění funkce velitelské lodě. Byl vlajkovou lodí francouzské středomořské flotily. Vyřazen byl v roce 1991. V letech 1993–2006 byl přístupný veřejnosti jako muzejní loď. Roku 2016 byl sešrotován.

Colbert jako muzejní loď
Colbert jako muzejní loď
Základní údaje
Vlajka
Typprotiletadlový křižník
TřídaColbert
Jméno podleJean-Baptiste Colbert
Zahájení stavbyprosinec 1953
Spuštěna na vodu24. března 1956
Uvedena do služby5. května 1959
Osudvyřazen 1991
PředchůdceDe Grasse
NásledovníkJeanne d'Arc
Takticko-technická data
Výtlak8500 t (standardní)
11 300 t (plný)
Délka180,8 m
Šířka20,2 m
Ponor7,9 m
Pohon4 kotle, 2 turbíny
Rychlost31,5 uzlu
Posádka977
Pancíř50mm paluba, 50-80mm boky
Výzbroj(po dokončení:)

16× 127mm kanón (8×2)
20× 57mm kanón (10×2)

Stavba editovat

Křižník Colbert postavila loděnice Arsenal de Brest v Brestu. Kýl lodi byl založen v prosinci 1953, trup byl na vodu spuštěn 24. března 1956 a do služby vstoupil 5. května 1959.

Konstrukce editovat

 
Řízené střely Masurca křižníku Colbert
 
Colbert během likvidace

Svou koncepcí Colbert odpovídal protiletadlovému křižníku De Grasse (C 610). Po dokončení tvořilo jeho hlavní výzbroj lodi šestnáct 127mm kanónů ve dvoudělových věžích (čtyři na přídi a čtyři na zádi). Doplňovalo je dvacet 57mm kanónů umístěných rovněž ve dvoudělových věžích. Výzbroj se během služby měnila a v době vyřazení měl Colbert podobu raketového křižníku, schopného boje proti vzdušným i hladinovým cílům. V té době se hlavňová výzbroj omezila na dva 100mm kanóny Creusot-Loire v dělových věžích na přídi a šest věží s 57mm kanóny. Doplnila je reaktivní výzbroj. Na přídi lodi byly umístěny čtyři kontejnery protilodních střel MM38 Exocet. Na zádi byl instalován protiletadlový raketový komplet Masurca se zásobou 48 střel.

Pohonný systém tvořily čtyři kotle a dvě převodové turbíny. Systém byl rozdělen do dvou oddělených skupin, čímž se zvyšovala bojová odolnost lodi. Colbert dosahoval rychlosti 31,5 uzlu.

Odkazy editovat

Literatura editovat

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat