Chlorid fosforitý
Chlorid fosforitý je sloučenina fosforu a chloru s chemickým vzorcem PCl3. Je nejvýznamnějším ze tří chloridů fosforu. Důležitý je hlavně pro chemický průmysl, používá se při výrobě organických sloučenin fosforu pro širokou škálu aplikací.
| Chlorid fosforitý | |
|---|---|
 Vzorec | |
 Kapalná forma | |
| Obecné | |
| Systematický název | chlorid fosforitý |
| Anglický název | Phosphorus trichloride |
| Německý název | Phosphortrichlorid |
| Sumární vzorec | PCl3 |
| Vzhled | bezbarvá kapalina |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 7719-12-2 |
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 231-749-3 |
| Indexové číslo | 015-007-00-4 |
| PubChem | 24387 |
| UN kód | 1809 |
| Číslo RTECS | TH3675000 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 137,33 g/mol |
| Teplota tání | −93,7 °C |
| Teplota varu | 75,3 °C |
| Hustota | 1,85 g/cm³ (−95 °C) 1,576 g/cm³ (18 °C) 1,574 g/cm³ (21 °C) |
| Index lomu | 1,516 (14 °C) 1,512 15 (25 °C) |
| Kritická teplota Tk | 290 °C |
| Kritická hustota | 0,520 g/cm3 |
| Rozpustnost ve vodě | hydrolýza |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | alkoholy (reaguje) ethery kapalný fluorovodík |
| Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech | tetrachlormethan kapalné uhlovodíky sirouhlík |
| Relativní permitivita εr | 3,72 (18 °C) 3,47 (22 °C) 3,43 (25 °C) |
| Tlak páry | 29,3 kPa (0 °C) |
| Měrná magnetická susceptibilita | −5,82×10−6 cm3 g−1 |
| Ionizační energie | 9,91 eV |
| Povrchové napětí | 29,3 mN/m (0 °C) 21,9 mN/m (75 °C) |
| Struktura | |
| Tvar molekuly | trigonální pyramida |
| Dipólový moment | 2,6×10−30 Cm |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −306,4 kJ/mol (plyn) −306,4 kJ/mol (kapalina) |
| Entalpie varu ΔHv | 346,7 J/g |
| Standardní molární entropie S° | 311,7 J K−1 mol−1 (plyn) |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −260,5 kJ/mol (plyn) −286,3 kJ/mol (kapalina) |
| Izobarické měrné teplo cp | 0,540 J K−1 g−1 |
| Bezpečnost | |
 GHS05  GHS06  GHS08 Nebezpečí[1] | |
| H-věty | H330 H300 H373 H314 EUH014 EUH029 |
| R-věty | R14 R26/28 R35 R48/20 |
| S-věty | (S1/2) S7/8 S26 S36/37/39 S45 |
| NFPA 704 |  0
4
2
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chemické vlastnosti editovat
Oxidační číslo fosforu v PCl3 se obvykle označuje jako +3, chloru jako −1. Reaktivita v zásadě tomuto stavu odpovídá.
Redoxní reakce editovat
PCl3 je prekurzorem jiných sloučenin fosforu, podléhá oxidaci na chlorid fosforečný (PCl5), thiochlorid fosforečný (PSCl3) nebo oxychlorid fosforečný (POCl3).
Při průchodu elektrického výboje směsí par PCl3 a vodíku se tvoří vzácný chlorid fosforu, tetrachlordifosfan (P2Cl4).
Bezpečnost editovat
PCl3 je toxický, v koncentraci 600 ppm usmrcuje už za několik minut.[2] Evropská směrnice 67/548/EEC ho označuje jako vysoce toxický a žíravý.
Hydrolýzou, a to i při kontaktu s kůží a sliznicemi (včetně dýchacího ústrojí a očí), vznikají kyseliny chlorovodíková, fosforečná a fosforitá. Výsledkem je silné podráždění, při vyšších koncentracích poleptání sliznic a kůže. Může se vyvinout plicní edém, někdy s prodlevou až 36 hodin. Při otravě se objevuje také mírná leukocytóza, neutrofilie a zvýšená sedimentace červených krvinek. Systémově se projevuje hyperfosfatáza, hypokalcémie a metabolická acidóza (výsledek vstřebání kyseliny fosforečné z rozkladu chloridu fosforečného).[3]
Reakcí s alkoholy vytváří silné nervové jedy, které by šly zařadit do skupiny látek typu novičok.
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Phosphorus trichloride na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Phosphorus trichloride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ A. D. F. Toy, The Chemistry of Phosphorus, Pergamon Press, Oxford, UK, 1973.
- ↑ Phosphorus trichloride – UK PID Monograph
Literatura editovat
- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu chlorid fosforitý na Wikimedia Commons
