Chaluhovití

čeleď ptáků

Chaluhovití (Stercorariidae) je čeleď dlouhokřídlých ptáků, zastoupenou několika druhy jediného rodu chaluha (Stercorarius). Jsou známy především svým kleptoparazitismem – tedy tím, že napadají jiné vodní ptáky a odebírají jim jejich kořist. Největší druhy jsou spíše predátory. Chaluhy jsou cirkumpolárním rodem, hnízdí především v subarktických a arktických oblastech severníjižní polokoule. Podle moderních taxonomických výzkumů tvoří chaluhy sesterskou skupinu alek (Alcae).[1]

Jak číst taxoboxChaluhovití
alternativní popis obrázku chybí
Chaluha příživná (Stercorarius parasiticus) útočící na racka tříprstého.
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řáddlouhokřídlí (Charadriiformes)
Podřádracci (Lari)
Čeleďchaluhovití (Stercorariidae)
G. R. Gray, 1870
Rodchaluha (Stercorarius)
Brisson, 1760
Typový druh
Larus parasiticus
Linnaeus, 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis editovat

U všech druhů chaluh, podobně jako u jiných dravých ptáků, jsou samice větší než samci.[2]

Systematika editovat

Chaluhy se tradičně dělí do dvou skupin (podrodů), jimž býval přiznáván status rodu. Do podrodu Catharacta jsou řazeny chaluhy hnízdící na jižní polokouli společně s chaluhou velkou (Stercorarius skua) – velké, pelagické (mořské) druhy hnízdící na pobřeží a živící se kleptoparaziticky, u nichž je znám pouze hnědý šat. Do vlastního podrodu Stercorarius jsou pak řazeny zbývající tři menší druhy, hnízdící na severní polokouli převážně ve vnitrozemí v tundře, lovící např. hlodavce. U nich mají dospělí ptáci často bílé břicho a prodloužená střední ocasní pera. Nové studie však naznačily, že chaluha pomořanská (S. pomarinus) je blíže příbuzná chaluhám podrodu Catharacta. Existují různé hypotézy, vysvětlující tuto příbuznost (mimo jiné konvergence, křížení nebo společný původ), z nichž žádnou se dosud nepodařilo jednoznačně doložit. Dokud nebudou plně vyjasněné příbuzenské vztahy mezi jednotlivými druhy, jsou všechny chaluhy řazeny do jediného rodu Stercorarius.[3][4][5][6]

Nejnovější výzkumy byly věnovány jižní skupině chaluh (podrod Catharacta). Podle analýz mitochondriální DNA kolonizoval jeden z předků chaluh před 210 až 150 tisíci let jižní polokouli a rychle se zde rozšířil. Původním druhem byla podle analýz chaluha antarktická (Stercorarius maccormicki); ze všech jižních druhů je nejsubtilnější a rovněž je výrazně tažná (zaletuje na severní polokouli). Na jižní polokouli se rozšířila po celém pobřeží Antarktidy a dala vznik dvěma různým populacím. Při dalším postupu zalednění Antarktidy kolonizovaly různé populace řadu subantarktických ostrovů a jih Jižní Ameriky. Díky malé celkové početnosti a značné izolaci jednotlivých populací došlo k vývoji několika samostatných taxonů. V průběhu zalednění ptáci z jedné populace zpětně kolonizovaly severní polokouli a daly tak vznik chaluze velké (Stercorarius skua) a chaluze pomořanské (S. pomarinus).[7]

Seznam druhů editovat

K chaluhovitým jsou řazeny následující druhy[8][9] (tučně jsou zvýrazněny druhy zjištěné v Česku[10]):

Reference editovat

  1. BAKER, Allan J; PEREIRA, Sérgio L; PATON, Tara A. Phylogenetic relationships and divergence times of Charadriiformes genera: multigene evidence for the Cretaceous origin of at least 14 clades of shorebirds. Biology Letters. 2007-04-22, roč. 3, čís. 2, s. 205–210. Dostupné online [cit. 2023-05-12]. ISSN 1744-9561. DOI 10.1098/rsbl.2006.0606. PMID 17284401. (anglicky) 
  2. CATRY, Paulo; PHILLIPS, Richard A.; FURNESS, Robert W. Evolution of Reversed Sexual Size Dimorphism in Skuas and Jaegers. The Auk. 1999-01, roč. 116, čís. 1, s. 158–168. Dostupné online [cit. 2023-05-12]. ISSN 0004-8038. DOI 10.2307/4089462. 
  3. COHEN, B. L.; BAKER, A. J.; BLECHSCHMIDT, K. Enigmatic phylogeny of skuas (Aves: Stercorariidae). Proceedings of the Royal Society of London. Series B: Biological Sciences. 1997-02-22, roč. 264, čís. 1379, s. 181–190. Dostupné online [cit. 2023-05-12]. ISSN 0962-8452. DOI 10.1098/rspb.1997.0026. PMID 9061968. (anglicky) 
  4. SANGSTER, George; COLLINSON, J. Martin; HELBIG, Andreas J. Taxonomic recommendations for British birds: second report: Taxonomic recommendations for British birds: second report. Ibis. 2003-12-17, roč. 146, čís. 1, s. 153–157. Dostupné online [cit. 2023-05-12]. DOI 10.1111/j.1474-919X.2004.00268.x. (anglicky) 
  5. ANDERSSON, Malte. Hybridization and Skua Phylogeny. Proceedings: Biological Sciences. 1999, roč. 266, čís. 1428, s. 1579–1585. Dostupné online [cit. 2023-05-12]. ISSN 0962-8452. 
  6. BRAUN, Michael J.; BRUMFIELD, Robb T. Enigmatic phylogeny of skuas: an alternative hypothesis. Proceedings of the Royal Society of London. Series B: Biological Sciences. 1998-06-07, roč. 265, čís. 1400, s. 995–999. Dostupné online [cit. 2023-05-12]. ISSN 0962-8452. DOI 10.1098/rspb.1998.0389. (anglicky) 
  7. RITZ, Markus S.; MILLAR, Craig; MILLER, Gary D. Phylogeography of the southern skua complex—rapid colonization of the southern hemisphere during a glacial period and reticulate evolution. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2008-10-01, roč. 49, čís. 1, s. 292–303. Dostupné online [cit. 2023-05-12]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2008.07.014. (anglicky) 
  8. Noddies, skimmers, gulls, terns, skuas, auks. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.1 [cit. 2023-05-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Řád: dlouhokřídlí [online]. České názvosloví ptáků světa, 2023 [cit. 2023-05-12]. Dostupné online. 
  10. Faunistická komise ČSO. fkcso.cz [online]. Česká společnost ornitologická, 2021-12-31 [cit. 2022-10-28]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat