Cama (Švýcarsko)

obec v kantonu Graubünden ve Švýcarsku
Tento článek je o švýcarské obci. O kříženci velblouda pojednává článek Cama.

Cama je obec ve švýcarském kantonu Graubünden, okresu Moesa. Nachází se v údolí řeky Moesa, asi 71 kilometrů jihozápadně od kantonálního hlavního města Churu, v nadmořské výšce 366 metrů. Žije zde 560[1] obyvatel.

Cama
Pohled na obec
Pohled na obec
Cama – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška366 m n. m.
StátŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
KantonGraubünden
OkresMoesa
Cama
Cama
Cama, Švýcarsko
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha14,99 km²
Počet obyvatel560 (2018)[1]
Hustota zalidnění37,4 obyv./km²
Správa
Oficiální webwww.cama.swiss
PSČ6557
Označení vozidelGR
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Geografie editovat

 
Údolí Val Cama

Obec se nachází v jižní části údolí Val Mesolcina na obou březích řeky Moesa a skládá se ze dvou částí, zvaných Al Punt a Norantola. Z celkové rozlohy obce 1506 ha připadá 905 ha na lesy a lesní pozemky, 498 ha na neproduktivní plochu (převážně hory), 63 ha na zemědělskou půdu a 40 ha na zastavěnou plochu.

K obci patří údolí Val Cama s horským jezerem Lago di Cama. Značené horské stezky odtud vedou přes jezero Lago di Sambroc a Bocchetta de Cressim do údolí Val d’Arbola, přes Bocchetta del Notar do italského údolí Val Bodengo a přes Alpe Vazzola do údolí Val Leggia.

V blízkosti jezera se nacházejí dvě chaty s restaurací, které jsou v provozu během letní sezóny. Na alpských pastvinách u jezera Lago di Cama se po restrukturalizaci místního zemědělství opět pase skot. Až do poloviny 20. století byly přechody mezi údolím Val Cama a Itálií často využívány italskými pašeráky. Severně od samoty Norantola se nachází zřícenina hradu Norantola.

Cama sousedí s obcemi Grono, Lostallo a Itálií.

Historie editovat

První zmínka o obci pochází z roku 1219 pod názvem Camma.[2] V rámci vrchnostenského soudu oblasti Mesolcina patřila obec k tzv. střední squadře a církevně k vikariátu Roveredo. Farní kostel San Maurizio (zmiňovaný taktéž v roce 1219) se v roce 1611 oddělil od mateřského kostela San Vittore a v letech 1656–1662 byl rozšířen (sudová klenba v lodi z roku 1860). Známé a ceněné jsou v obci také typické stavby, tzv. grotti.[2]

Obyvatelstvo editovat

 
Zřícenina hradu Norantola
Vývoj počtu obyvatel[2]
Rok 1826 1860 1888 1900 1950 1970 1980 1990 2000 2004 2010 2012 2020
Počet obyvatel 171 272 221 250 254 336 353 374 474 459 462 535 589

Jazyky editovat

Údolí řeky Moesa je jednou z italsky mluvících oblastí kantonu Graubünden. Převážná většina obyvatel obce tak hovoří italsky, jak ukazuje následující tabulka:

Jazyky v Camě
Jazyk Sčítání lidu 1980 Sčítání lidu 1990 Sčítání lidu 2000
Počet Podíl Počet Podíl Počet Podíl
Němčina 10 2,83 % 18 4,81 % 24 5,06 %
Italština 328 92,92 % 347 92,78 % 418 88,19 %
Počet obyvatel 353 100 % 374 100 % 474 100 %

Doprava editovat

 
Historická souprava ve stanici Cama (2006)

Cama leží na dálnici A13 v trase St. MargrethenChurBellinzona a hlavní silnici č. 13.

Železniční spojení do obce zajišťovala železniční trať z Bellinzony do Mesocca, otevřená roku 1907. Pro malý zájem cestujících byla na trati v květnu 1972 ukončena osobní doprava a zcela zrušen úsek mezi Bellinzonou a stanicí Castione-Arbedo. V roce 1978 horní úsek trati poničila silná bouře a i nákladní doprava byla následně zcela zastavena. Na zbylém úseku Castione-Arbedo – Cama probíhal až do roku 2013 muzejní turistický provoz; od roku 2013 je trať zcela bez provozu a čeká na další osud.[3]

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cama GR na německé Wikipedii.

  1. a b Ständige Wohnbevölkerung nach Staatsangehörigkeitskategorie Geschlecht und Gemeinde; Provisorische Jahresergebnisse; 2018. Federal Statistical Office. 9. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-04-11].
  2. a b c SANTI, Cesare. Cama [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2005-03-14 [cit. 2022-06-06]. Dostupné online. (německy) 
  3. Ende der Misoxerbahn-Fahrzeugsammlung. Die Museums-Eisenbahn. Roč. 2021, čís. 1, s. 4. (německy) 

Externí odkazy editovat