Wikipedie

CAC/PAC JF-17 Thunder

čínsko-pákistánský jednomotorový nadzvukový lehký víceúčelový bojový letoun

CAC/PAC JF-17 Thunder je čínsko-pákistánský jednomotorový nadzvukový lehký víceúčelový bojový letoun, vyvinutý ve spolupráci čínské Chengdu Aircraft Industry Corporation (CAC) a pákistánského výrobce Pakistan Aeronautical Complex (PAC).[1] Čínské označení letounu je FC-1 Xiaolong.

JF-17 Thunder
FC-1 Xiaolong
JF-17 pákistánského letectva
JF-17 pákistánského letectva
Určenílehký bojový letoun
VýrobceChengdu Aircraft Industry Corporation
Pakistan Aeronautical Complex
První let2. září 2003
Zařazeno12. března 2007
CharakterVe službě
UživatelPákistánské letectvo
Nigerijské letectvo
Srí Lanka
VýrobaČína: červen 2007 – dosud
Pákistán: leden 2008 – dosud
Vyrobeno kusů86
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vývoj editovat

 
Pákistánský JF-17 se stíhacím strojem Mirage 5 v popředí
 
JF-17 na pařížském aerosalonu 2019

Smlouvu o spolupráci na vývoji letounu FC-1 podepsala ČLR s Pákistánem roku 1995. Pákistán přitom požadoval stroj, který by ve službě nahradil stávající lehké bojové letouny Nanchang A-5, Chengdu F-7, Dassault Mirage III a Dassault Mirage 5. Kontrakt na výrobu strojů byl podepsán v roce 1999 a v roce 2002 byla zahájena stavba prvního prototypu, na který postupně navázalo dalších pět, z toho dva pro pozemní zkoušky. K jeho prvnímu letu došlo 2. září 2003 z čínského letiště Wenjiang u města Chengdu.[1] V březnu 2007 byl typ přijat do služby v Pákistánském letectvu, kdy převzalo první dva z celkem osmi předsériových strojů. První plně operační jednotkou, provozující typ JF-17, se v únoru 2010 stala pákistánská 26. peruť Black Spiders.[2] Pákistánské letectvo přitom plánuje do roku 2015 získat 200 strojů (celkově až 250 strojů).[2] Původní objednávka Pákistánu obsahovala 50 strojů JF-17 Block I, z nichž osm předsériových a dva sériové byly vyrobeny v Číně, zbývající sestavil do roku 2012 závod PAC. Tyto stroje měly omezené operační schopnosti a jejich konstrukce byla tvořena především hliníkovými slitinami v kombinaci s vysokopevnostní ocelí a slitinami titanu.

V květnu 2011 bylo objednáno dalších 50 exemplářů, tentokrát ve standardu JF-17 Block II, v jejichž konstrukci bylo použito více kompozitních materiálů. Block II byl navíc vybaven pevným nástavcem pro tankování paliva za letu, datalinkem, vylepšenou avionikou a modernějším systémem vlastní ochrany. Produkce těchto letounů byla zahájena v roce 2013, první z nich pak vzlétl 9. února 2015.

Pákistánské letectvo v roce 2017 operuje s více než osmdesátkou letounů Thunder, které tvoří výzbroj pěti letek.[3] Poslední z nich byla přezbrojena v únoru 2017.

Jako první zahraniční uživatel letoun roku 2015 v počtu 16 kusů objednal Myanmar. První letoun byl dodán roku 2018.[4] Druhým zahraničním uživatelem typu JF-17 se v lednu 2016 stala Nigérie, která ještě roku 2016 odebere první tři letouny.[5] Jako třetí objednala nejméně osm kusů JF-17 Srí Lanka.[6]

V roce 2013 oznámil čínský výrobce vývoj dvoumístné verze. Montáž prvního prototypu byla zahájena v dubnu 2016. Dne 27. dubna 2017 proběhl první let prototypu této dvoumístné verze označené JF-17B/FC-1B.[7] Zadní pracoviště instruktora bylo zabudováno v místě palivové nádrže, která byla v rámci zachování kapacity paliva přemístěna do zvětšeného hřbetu trupu. Přepracovaná svislá ocasní plocha je vyšší a má větší šípovitost. Zvětšeno bylo rovněž rozpětí křídla současně s prodloužením přídě. První sériový dvoumístný letoun JF-17B byl pákistánskému letectvu dodán v prosinci 2019.[8]

Dne 15. prosince 2019 proběhl první let prototypu verze JF-17 Block III. Pákistánské námořnictvo, že v letech 2020–2024 do služby zařadí 50 těchto strojů. Mezi hlavní vylepšení patří využití většího podílu kompozitů, pilotní helmy HMDS s průhledovým displejem, instalace jediného velkého multifunkčního displeje do kokpitu, nového radaru kategorie AESA, či infračervených senzorů IRST.[9]

Konstrukce editovat

 
Pákistánský JF-17 v Turecku roku 2011

Systém řízení dosavadní verze je kombinovaný - zatímco kormidlo a vodorovné ocasní plochy pilot ovládá mechanicky, klapky a mechanizace křídla fungují elektronicky. Plánováno přitom je plně elektronické řízení fly-by-wire. Taktické palubní systémy pocházejí, pro snížení nákladů na vývoj, ze stíhacího letounu Chengdu J-10. Letouny pohání jeden dvouproudový motor Klimov RD-93 s tahem 49,4 kN či 84,4 kN s přídavným spalováním. Výhledově by ho měl nahradit čínský motor WS-13, jehož vývoj se ale neustále protahuje. Výzbroj tvoří jeden 23mm kanón GŠ-23-2 a až 3 630 kg výzbroje na závěsnících, z nichž čtyři jsou pod křídlem, jeden pod trupem a dva na koncích křídla.[10]

Verze editovat

 
JF-17 během ukázky na pařížském aerosalonu 2019
  • JF-17 Block I – jednomístná verze (50 ks pro Pákistán)
  • JF-17 Block II – jednomístná verze (50 ks pro Pákistán)
  • JF-17 Block III – jednomístná verze
  • JF-17B – dvoumístná verze

Uživatelé editovat

Současní editovat

Potenciální editovat

Specifikace (JF-17) editovat

Technické údaje editovat

  • Posádka: 1
  • Délka: 14 m
  • Rozpětí: 9,45 m
  • Výška: 4,77 m
  • Hmotnost prázdného stroje: 6411 kg
  • Maximální vzletová hmotnost : 12 700 kg
  • Pohonná jednotka: 1× dvouproudový motor Klimov RD-93
  • Tah pohonné jednotky: 49,4 kN (84,4 kN s přídavným spalováním)
 
JF-17 Thunder s horou Nanga Parbat v pozadí

Výkony editovat

  • Maximální rychlost: 1,8 M
  • Dolet 1352 km
  • Dostup: 16 920 m

Výzbroj editovat

  • 23mm kanón GŠ-23-2
  • 3630 kg výzbroje na sedmi závěsnících

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b SOUŠEK, Tomáš. JF-17 Thunder - Na počátku slibné kariéry. ATM. 2011, roč. 43, čís. 9, s. 62. ISSN 1802-4823. [Dále Soušek (2011)]
  2. ↑ a b FC-1 Xiaolong / JF-17 Thunder, China / Pakistan [online]. Airforce-technology.com [cit. 2012-01-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Soušek Tomáš, Dvoumístný JF-17B zalétán, Letectví+Kosmonautika, 2017, str. 79, č.6
  4. ↑ Myanmar shows off Thunder fighters [online]. Jane's, rev. 2018-12-17 [cit. 2020-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-17. (anglicky) 
  5. ↑ Nigeria to become first JF-17 export operator [online]. Jane's [cit. 2016-05-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ ‘Sri Lanka signs for JF-17’ – Nigeria named as first customer [online]. Airheadsfly.com [cit. 2016-05-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-23. (anglicky) 
  7. ↑ Twin-seat JF-17B/FC-1B fighter makes first flight [online]. Jane's, rev. 2017-04-28 [cit. 2017-04-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-07. (anglicky) 
  8. ↑ Pakistan Air Force has launched the first batch of JF-17B dual seats JF-17 fighter aircraft [online]. Airrecognition.com, rev. 2019-12-29 [cit. 2020-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Pakistan Air Force has launched the first batch of JF-17B dual seats JF-17 fighter aircraft [online]. Airrecognition.com, rev. 2019-12-29 [cit. 2020-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ [Soušek 2011, s. 63.]
  11. ↑ KAY, Linda. Iraq Signs Contract with Pakistan for Purchase of JF-17 Block III Aircraft [online]. 2022-02-02 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Nigérie nasazuje v boji UAV Wing Loong 2 a stíhačky JF-17N. ATM. 2023-06-23, roč. 55, čís. 7/2023, s. 60. ISSN 1802-4823. 
  13. ↑ Argentina denies it has purchased JF-17 from Pakistan. www.aerotime.aero [online]. [cit. 2021-10-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-10-03. (anglicky) 
  14. ↑ Argentina chooses US-built F-16 fighters over Chinese JF-17s. MercoPress [online]. [cit. 2024-04-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ FINNERTY, Ryan. Argentina signs deal to buy used F-16s from Denmark. FlightGlobal [online]. 2024-04-17 [cit. 2024-04-21]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura editovat

  • SOUŠEK, Tomáš. JF-17 Thunder - Na počátku slibné kariéry. ATM. 2011, roč. 43, čís. 9, s. 62–63. ISSN 1802-4823. 
  • SOUŠEK, Tomáš. Dvoumístný JF-17B zalétán. Letectví a kosmonautika. Červen 2017, roč. 93., čís. 6, s. 78 a 79. ISSN 0024-1156. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=CAC/PAC_JF-17_Thunder&oldid=23845277“