Bohdan Neureutter
Bohdan Neureutter, též Theodor Neureutter[1] (20. listopadu 1829, Praha – 13. dubna 1899, tamtéž[2]) byl český dětský lékař, profesor české lékařské fakulty.
| Bohdan Neureutter | |
|---|---|
 Bohdan Neureutter (1899) | |
| Narození | 20. listopadu 1829 Praha  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 13. dubna 1899 (ve věku 69 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Povolání | lékař a pedagog |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Jeho otec Ondřej Neureutter[3], známý pražský advokát, přátelil se s Jungmannem, Hněvkovským a dalšími obrozenci.[4] Bohdan vystudoval akademické gymnázium staroměstské a roku 1848 nastoupil na pražskou lékařskou fakultu.[5] Zpočátku měl zálibu v chirurgii, kterou studoval pod vedením profesora Piťhy. Větší vliv na něj měl internista profesor Josef Hamerník, bojovník proti zastaralým a škodlivým léčebným postupům (například pouštění žilou při zápalu plic).
24. května 1854 získal doktorský titul. Praxi absolvoval ve všeobecné nemocnici,[4] krátce také působil jako domácí lékař u hraběte Nostice a Clam-Gallase. V říjnu 1856 přešel do Dětské nemocnice císaře Františka Josefa.[5] V tomto ústavu pracoval třicet let, až do roku 1887.[6] Účastnil se tam i vědeckých prací s profesory Löschnerem, Lamblem a Schindlerem, zejména v oblasti patologické anatomie. Založil patologicko-anatomické muzeum. Vzdělání si rozšiřoval na studijních pobytech ve Vídni, Berlíně, Mnichově a Porýní.[4] V dětské nemocnici se stal postupně primářem a spoluředitelem (kvůli národnostní rovnováze byli ředitelé dva, jeden český a jeden německý).[7] Získané zkušenosti zveřejňoval v českých i německých časopisech. Roku 1884 byl jmenován mimořádným profesorem na české lékařské fakultě.[6], byl tak vůbec prvním českým profesorem dětského lékařství.[1]
Po rozdělení pražské univerzity na českou a německou část přešla roku 1886 dětská nemocnice pod německou lékařskou fakultu. Neureutter byl zbaven ředitelského místa a následujícího roku z tohoto ústavu odešel.[7] Poté vedl ambulantní oddělení na české dětské klinice[6]. V roce 1883 byl jmenován přednostou zamýšlené pediatrické kliniky. Zasloužil se o založení nové České dětské nemocnice v Praze na Karlově, která se začala stavět v listopadu 1898. Jejího otevření se však nedočkal, jelikož byla otevřena až v roce 1902.[1]
Neureutter byl známý nejen jako vynikající patologický anatom s velkými zkušenostmi praktického lékaře a klinika, ale i jako lidumil a aktivní účastník humanitárních a vlasteneckých podniků.[5] Chudé léčil zdarma, občas jim i finančně přispěl.[6] Určitou dobu zasedal v pražském městském zastupitelstvu.[4] Působil jako lékař a člen ředitelství v ústavu hluchoněmých.[7] Od roku 1888 byl členem družstva Národního divadla a bezplatným lékařem Národního divadla a ústavu hluchoněmých.[1][7] Politicky patřil k zastáncům staročechů, mezi nimiž měl řadu přátel.[6] K novým poznatkům se v posledních letech života stavěl poněkud nedůvěřivě, ale nechal se přesvědčit praktickými výsledky. Byl vlastencem, přičemž lásku k vlasti dokazoval činy.[6] Svým lidským přístupem, znalostmi, pedagogickou činností i publikacemi si vysloužil důvěru široké veřejnosti a respekt českých i německých kolegů.[4] Získal zlatý záslužný kříž s korunou a roku 1898 se stal rytířem řádu Františka Josefa.
Zemřel ve spánku 13. dubna 1899 v Praze.[1] Jeho pohřeb v kostele na Karlově proběhl za velké účasti,[6] ostatky pak byly uloženy v hrobce na Olšanských hřbitovech.[8]
Dílo editovat
Neureutter publikoval řadu článků v českých i německých odborných časopisech. Byl jedním z prvních lékařů, kteří psali česky, pomáhal tvořit českou terminologii[7] a položil základ české lékařské literatuře, kterou pak podstatně rozvinul Bohumil Eiselt.[4] Jeho práce, zejména v oblasti dětské infektologie[1] a léčení spalniček, byly citované v německých vědeckých studiích.[6]
V Časopise českých lékařů zveřejnil mimo jiné tyto články:[6]
- Onanie u dětí (1880)
- Noční vyděšení u dětí (1880)
- Ozubování, ozubatění u dětí (1881)
- Častost vyskytování se zánětů a hniloby v kloubech končetin a v páteři u dětí (1883)
- Stav, který následuje po opití, může býti snadno osudným i u dětí (1884)
- Běhavka u dětí (1888)
Publikoval i v časopise Odborná pathologie a therapie.[7]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b c d e f http://www.medvik.cz/link/jo2004249902
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Štěpána, sign. ŠT Z12, s. 176
- ↑ Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Neureutter, Andreas *1793
- ↑ a b c d e f ZÍT, Josef. Dr. Bohdan Neureutter. Světozor. 1. 1880, roč. 14, čís. 4, s. 46. Dostupné online.
- ↑ a b c Dr. Bohdan Neureutter. Humoristické listy. 6. 1885, roč. 27, čís. 24, s. 192. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i Doktor. Prof. Dr. B. Neureutter. Světozor. 4. 1899, roč. 33, čís. 24, s. 285–286. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f K. Š. Kronika. Zlatá Praha. 4. 1899, roč. 16, čís. 24, s. 288. Dostupné online.
- ↑ HISTORIE: Znamenití lékaři v českých zemích (47) - Neviditelný pes. iDNES.cz [online]. 2018-08-22 [cit. 2021-06-18]. Dostupné online.
Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).
Externí odkazy editovat
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bohdan Neureutter
Autor Bohdan Neureutter ve Wikizdrojích
