Boeing X-48

experimentální bezpilotní letadlo

Boeing X-48 byl experimentální bezpilotní letoun, který byl navržen pro ověření koncepce letounu s hybridním křídlem.[1] Letoun s touto koncepcí má trup, který netvoří samostatnou část, ale přechází plynule v křídlo. Pro tuto konstrukci se používá anglický název Blended Wing Body (BWB). Dalším označením této koncepce je Hybrid Wing-Body (HBW).[2] Její výhodou by mělo být poskytnutí většího prostoru pro náklad a také snížení aerodynamického odporu.[3] Dvojice letounů X-48 byla vyrobena v Cranfield Aerospace podle návrhu společnosti Boeing.[4] Návrh letounu vznikl v oddělení Boeing Phantom Works.[5] Ověření koncepce letounu s hybridním křídlem (BWB) bylo součástí plánů NASA v rámci projektu Environmentally Responsible Aviation (ERA)[6][7], který byl zaměřen na studie letounů, které mají přinést pokrok v úspoře paliva, snížení odporu letadel, snížení hlučnosti a snížení emisí oxidu dusíku.[8]

Boeing X-48
X-48B
X-48B
Určeníexperimentální bezpilotní letadlo
VýrobceBoeing
Cranfieldská univerzita
Cranfield Aerospace
První let20. července 2007
Vyřazeno2013
Charaktervyřazen
UživatelNASA
Vyrobeno kusů2
VariantyX-48A
X-48B
X-48C
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Konstrukce letonu

editovat

Konstrukce letounu je velice blízká samokřídům. Křídlo letounu má tlustší profil, který se směrem ke koncům zvolna zmenšuje. což by letounu mělo poskytnout větší vztlak, než u letounu klasické koncepce s trupem.[9] Na koncích křídel X-48B se nacházely winglety. K pohonu letounu byla použita trojice proudových motorů JetCat USA P200, které se nacházely na pylonech v  ocasní části letounu. Jeho upravená verze X-48C nesla již jen dva proudové motory AMT Titan, jejichž tah byl až 390 N.[10]. Tato verze také přišla o winglety. Místo nich letoun dostal dvojici vertikálních ocasních ploch. Při stavbě letounu byly použity kompozitní materiály.[9] Letoun přistával na pevný tříkolový podvozek příďového typu.

Letové zkoušky

editovat
 
Čelní pohled na letoun X-48C. Malá kamerka umístěná v kokpitu letounu poskytovala televizní obraz pilotovi dálkově řízeného demonstrátoru

X-48B zahájil přípravné pozemní pojížděcí zkoušky – taxi testy 23. června 2007. K dalšímu taxi testu došlo ve dnech 25. června19. července.[11] První uskutečněný let absolvoval X-48B 20. července 2007. Let trval 31 minut během kterých letoun dosáhl rychlosti 129,6 km/h (70,0 kn) a vystoupal do nadmořské výšky 2 286 m (7 500 ft).[11]

Letoun X-48B strávil ve vzduchu celkem 49 hodin a 56 minut. Během tohoto času prokázal, že je letoun obratný, jeho chování odpovídalo simulacím pro vzlet, let a přistání.[12]

První let upravené verze X-48C proběhl 7. srpna 2012.[2]

Když roku 2013 došlo k ukončení letových zkoušek letounů, měl typ X-48B za sebou 92 letů a typ X-48C 30 letů.[13][6]

Varianty

editovat
 
NASA-Boeing X-48C před prvním letem. Viditelným rozdílem oproti verzi X-48B bylo použití dvou motorů, absence wingletů a použití svislých ocasních ploch.
  • X-48A – plánovaná verze s rozpětím křídel 10,7 m (35 ft).
  • X-48B – dálkově řízený model letounu vybavený trojicí motorů. Model letounu byl zmenšen na 8,5 % uvažovaného letounu.[5][14][2]
  • X-48C – přestavba X-48B na dvoumotorovou variantu, která byla zaměřena na potlačení hluku. Oproti předchozí variantě postrádá winglety, naopak má dvě svislé ocasní plochy.[5]

Specifikace (X-48B)

editovat

Technické údaje [14]

  • Rozpětí: 6,217 m (20,40 ft)
  • Plocha křídla: 9,34 m2 (100,5 sq ft)
  • Maximální hmotnost: 237 kg
  • Pohonná jednotka: 3× proudový motor JetCat USA P200 každý o tahu 240 N

Výkony

  • Maximální rychlost 218,54 km/h (118,00 kn)
  • Dostup: 3 048 m (10 000 ft)
  • Výdrž ve vzduchu: 30 minut + 5 minut rezerva
  • Přetížení: -3 g až +4,5 g

Reference

editovat
  1. LARRIMER, Bruce I. Beyond tube-and-wing : the X-48 blended wing-body and NASA's quest to reshape future transport aircraft. Washington, DC: NASA, 2020. 275 s. Dostupné online. ISBN 978-1-62683-060-8. (anglicky) 
  2. a b c TERDIMAN, Daniel. NASA's futuristic X-48C hybrid wing-body plane takes flight [online]. CNET, 2012-08-07 [cit. 2022-06-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  3. TOMANOVÁ, Libuše. Konec výhledů z výšky. Letadla budoucnosti nemají okna a už se testují [online]. iDnes, 2012-08-13 [cit. 2022-06-08]. Dostupné online. 
  4. X-48 Referenced in NASA Takes Next Step in Green Aviation X-planes Plan [online]. Cranfield Aerospace, 2016-10-13 [cit. 2022-06-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-05-22. (anglicky) 
  5. a b c GIBBS, Yvonne. X-48 Hybrid / Blended Wing Body [online]. 2014-02-28, rev. 2017-07-06 [cit. 2022-06-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-06-11. (anglicky) 
  6. a b GIPSON, Lillian. X-48 Research: All good things must come to an end [online]. NASA, 2013-08-17, rev. 2017-08-07 [cit. 2022-06-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Meet the X-48: Could Boeing’s Blended Wing-Body Plane Be the Future of Flight? [online]. The National Interest [cit. 2022-06-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. KRIGSVOLD, Kevin. NASA X- Environmentally Responsible Aviation-End of an ERA Pt.2 [online]. NASA, 2015-11-24 [cit. 2022-06-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-06-11. (anglicky) 
  9. a b DIAZ, Jesus. First Flight of X-48B Blended Wing Body Aircraft Prototype [online]. 2007-07-28 [cit. 2022-06-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Larrimer 2020, s. 187.
  11. a b Larrimer 2020, s. 213.
  12. Larrimer 2020, s. 185–186.
  13. Larrimer 2020, s. 213–220.
  14. a b Larrimer 2020, s. 148.

Literatura

editovat
  • LARRIMER, Bruce I. Beyond tube-and-wing : the X-48 blended wing-body and NASA's quest to reshape future transport aircraft. Washington, DC: NASA, 2020. 275 s. Dostupné online. ISBN 978-1-62683-060-8. (anglicky) 
  • GORN, Michael H.; DE CHIARA, Giuseppe. X-planes from the X-1 to the X-60 : an illustrated history. Cham, Switzerland: Springer, 2022. 374 s. ISBN 978-3030863975. (anglicky) 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat