Bože, čos’ ráčil slovenskému ľudu
Bože, čos’ ráčil slovenskému ľudu, známá tež jako Bože, čos' ráčil slovenskému rodu nebo Bože, čos' ráčil, je slovenská národní a křesťanská hymnická píseň. Píseň je zejména využívána Římskokatolickou církví na Slovensku při slovenských národních svátcích.
| Bože, čos’ ráčil slovenskému ľudu | |
|---|---|
| Vydáno | 1919 |
| Skladatel | Mikuláš Schneider-Trnavský |
| Textař | Tichomír Milkin |
| Alternativní názvy | Bože, čos' ráčil slovenskému rodu Slovenská hymna pre chrám |
Skladbu nelze zaměňovat s českou velkomoravskou poutní písní Bože, cos ráčil.
Vznik skladby editovat
Text skadby napsal v roce 1917 katolický básník Ján Donoval známý jako Tichomír Milkin. Hudbu složil Mikuláš Schneider-Trnavský na motivy polské písně Boże, coś Polskę. Píseň je zařazena do slovenského Jednotného katolického zpěvníku pod číslem 524 s názvem Bože, čos' ráčil.[1] Píseň měla být slovenskou náhradou za tehdejší uherskou chrámovou hymnu svatého Štěpána I., Ah, hol vagy, magyarok tündöklő csillaga, používanou v tehdejší katolické církvi na území Slovenska. Podíl na vzniku hymny měl též Andrej Ľudovít Radlinský. Píseň byla poprvé uvěřejněna v roce 1919 ve Slovenských ľudových novinách.[2][3]
Slova editovat
Kancionál editovat
- Bože, čos’ ráčil slovenskému rodu,
- Po mnohoročnom ťažkom utrpení
- láskavo vrátiť slobodnú zas hrudu,
- aby žil na nej, jarma pozbavený.
- Zdobený vencom slobody, cti, práva:
- nech sa ti za to večná vďaka vzdáva,
- nech sa ti za to večná vďaka vzdáva!
Originální verze editovat
- Bože, čos’ ráčil slovenskému ľudu
- po tisícročnom hroznom utrpení
- láskavo vrátiť otcovskú zas hrudu,
- aby žil na nej jarma pozbavený.
- Zdobený vencom slobody, cti, práva,
- nech sa ti za to večná sláva vzdáva!
- Vrahovia naši vykynožiť chceli
- slovenský národ s jeho rečou sladkou,
- hnali ho pod meč vo svetovej meli,
- po nej ho chceli zbaviť zemských statkov,
- lež ty si, Bože, zmenil zámer vraha,
- ako dym jeho zmarila sa snaha.
- V údoliach krásnych Pokarpatských krajov
- slovenský národ, čo pán, zem si orie,
- od Dunaja až ta, kde tečie Šajov,
- jemu sa vlní zlatých klasov more.
- Ty si mu, Bože, daroval to navždy,
- za vernosť, a nie za zbojnícke vraždy!
- Žiadame Teba, Bože, sveta Pane!
- Mysle blud rozptýľ, jak hmlu žiarou svetla,
- umravni srdce, čo hriech mámi klamne,
- aby nám vždy len pravá rozkoš kvetla.
- Zákon tvoj voď nás stále v zemskej púti,
- potom nám noha nikdy nezablúdi.
- Za mrav a vieru, za otčinu drahú
- do chlapa všetci chyťme ostré zbroje!
- Hrdinsky v odpor postavme sa vrahu,
- obrániť matky, ženy, dietky svoje.
- Ó, a ty, Bože, víťazstvo daj dobru!
- O milosť nech vždy previnilci žobrú!
- V súžení veľkom ako v ohni zlato,
- od trosiek hriechu očistil už nás si,
- Bože náš dobrý! podistým len na to,
- by si nás zdobil vencom večnej spásy.
- Slovensko naše, slovenskú tiež čeľaď,
- Bože náš veľký: oblaž, osláv, zveľaď!
Partitura editovat
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Jednotný katolícky spevník [online]. [cit. 2023-07-07]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ SEDLÁK, Jan. Bibliografické údaje: Tichomír Milkin - V úzkosti o národ. zlatyfond.sme.sk [online]. Petit Press, 2008 [cit. 2023-07-07]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Hoj, vlasť moja: Mikuláš Schneider-Trnavský 1881 – 1958 [online]. Bratislava: infogate.sk [cit. 2023-07-07]. Dostupné online. (slovensky)