Bláznivý Petříček
Bláznivý Petříček (ve francouzském originále Pierrot le fou) je francouzský hraný film, který natočil režisér Jean-Luc Godard volně podle knihy Obsession od amerického spisovatele Lionela Whita.
| Bláznivý Petříček | |
|---|---|
| Původní název | Pierrot le fou |
| Země původu | Francie Itálie |
| Jazyk | francouzština |
| Délka | 110 min |
| Žánry | romantický film filmové drama filmová komedie kriminální film |
| Předloha | Lionel White: Obsession |
| Scénář a režie | Jean-Luc Godard |
| Obsazení a filmový štáb | |
| Hlavní role | Jean-Paul Belmondo Anna Karina |
| Produkce | Georges de Beauregard |
| Hudba | Antoine Duhamel |
| Kamera | Raoul Coutard |
| Střih | Françoise Collin |
| Výroba a distribuce | |
| Premiéra | 1965 |
| Produkční společnost | Dino De Laurentiis Cinematografica |
| Distribuce | Netflix Société Nouvelle de Cinématographie |
| Rozpočet | 300 000 $ |
| Bláznivý Petříček na ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Příběh editovat
Petříček (Pierrot, Jean-Paul Belmondo), který se ve skutečnosti jmenuje Ferdinand, je znechucen z života s nudnou italskou manželkou a společně s dávnou milenkou Marianne (Anna Karina) prchá před konvencemi francouzské smetánky, nudným životem i závazky. Začně si psát deník a společně se svou novou múzou prchají na francouzskou riviéru. Cesta za svobodou je provázena ukradenými auty, penězi a několika mrtvolami. Po cestě se ale ztratí navzájem jeden druhému. Marianne se v přístavu setkává se svým bratrem Fredem (Dirk Sanders), který je zapleten do obchodu se zbraněmi, a ze kterého se vyklube její milenec. Tragický konec doprovází tragickou lásku plnou nepochopení a nedorozumění.[1]
Produkce editovat
Do filmu byli obsazeni Jean-Paul Belmondo a režisérova manželka Anna Karina, ačkoliv původně plánoval Godard oslovit Richarda Burtona.[1] V cameo roli se zde představil Samuel Fuller a dále ve snímku hráli například Henri Attal, Dominique Zardi, Raymond Devos a Jean-Pierre Léaud (scéna v kině). Jeho kameramanem byl dlouhodobý spolupracovník Raoul Coutard, hudbu složil Antoine Duhamel. Snímek byl natáčen na francouzské riviéře kolem města Nice a v Paříži.
Filmový styl editovat
Stejně jako většina předchozích a všechny následující, je i Bláznivý Petříček politickým filmem s řadou odkazů na válku ve Vietnamu, nebo válku v Alžíru. Jedná se o koláž či pamflet s prvky dramatu, road movie, milostného příběhu i kriminálního filmu s jasně levicovým vyzněním. Godard využívá výrazných barev, ostrých střihů, diskontinuální zvukové stopy, často pracuje s textem, písmem, nápisy a volnými asociacemi (např. na firmu Total). Postavy často vystupují ze svých rolí, mluví k divákovi a jednají expresivně až iracionálně. Film je plný referencí a odkazů na literaturu či jiná filmová a umělecká díla (Diega Velasqueze, Jeana Renoira, Honoré de Balzaca a dalších). Patří mezi jedno z vrcholných děl francouzské nové vlny.[2]
Uvedení editovat
Uveden byl v roce 1965 a ve Francii jej vidělo 1 310 579 diváků, což z něj v této zemi dělalo patnáctý nejsledovanější film roku 1965. Snímek byl vybrán jako francouzský adept na nominaci na Oscara za nejlepší cizojazyčný film, ale do výsledné užší nominace se nedostal. V Československu byl Bláznivý Petříček uveden v prosinci 1966 jako předpremiéra v rámci Týdne francouzských filmů.[3]
Kulturní odkazy editovat
V Městském divadle v Jablonci a později v divadle La Fabrika byl snímek zinscenován do podoby divadelního představení s Vojtěchem Dykem a Tatianou Dykovou v hlavních rolích.[4]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b HEÉ, Arnaud. CinEd - metodický materiál k filmu. cined.eu [online]. Cined, 2020-02-14 [cit. 2024-02-14]. Dostupné online.
- ↑ EBERT, Roger. Pierrot le Fou movie review & film summary (1966) | Roger Ebert. https://www.rogerebert.com/ [online]. [cit. 2024-02-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Týden francouzských filmů. Rudé právo. 1966-12-15, s. 2. Dostupné online. ISSN 0032-6569.
- ↑ Bláznivý Petříček - La Fabrika | i-divadlo.cz. www.i-divadlo.cz [online]. [cit. 2024-02-14]. Dostupné online.
