Bitva u Borodina
Bitva u Borodina (nebo též bitva u Moskvy) proběhla 7. září 1812. Jednalo se o největší a nejkrvavější jednodenní bitvu napoleonských válek. Zúčastnilo se jí celkem na čtvrt miliónu vojáků. Tato bitva, v níž se utkala vojska francouzského císaře Napoleona I. a ruského generála Michaila Kutuzova,[2] skončila podle vojenských historiků nerozhodně. Napoleon ovšem o svém vítězství nepochyboval a uchýlil se i se svým vojskem do města Moskvy, kde chtěl uzavřít mírovou smlouvu s ruským carem. K jednání však nedošlo. Tehdy převážně dřevěná Moskva byla předem záměrně vyklizena a poté podpálena ruskými dobrovolníky. Napoleonovo vojsko nechal Kutuzov vyhladovět a Napoleon se musel vrátit zpět do Francie. Z jeho původní tzv. Velké armády (Grande Armée), která měla zpočátku sílu kolem 500 000 mužů, se podle některých odhadů uspořádaně vrátilo do Francie nebo jiných zemí jen 10 000 vojáků.
| Bitva u Borodina | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: Napoleonské války | |||
 "Bitva u Moskvy, 7. září 1812", Louis-François Lejeune (1822) | |||
| Trvání | 7. září 1812 | ||
| Místo | Borodino, Ruská říše | ||
| Souřadnice | 55°31′ s. š., 35°49′ v. d. | ||
| Výsledek | Francouzské pyrrhovo vítězství | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Nástin událostí editovat
Po spojení ruské 1. a 2. armády se rozhodl generál Kutuzov svést klíčovou bitvu ve velmi silném obranném postavení u Borodina, vzdáleného 110 km od Moskvy. Aby ruská vojska získala potřebný čas k vybudování mohutných polních opevnění, uchýlil se Kutuzov 5. září k taktice zdržovacích bojů o redutu u Ševardina, které donutily Napoleona k předčasnému rozvinutí své síly. Kutuzov tímto tahem získal přehled o uspořádání i kvalitě nepřítelových formací a posílil své levé křídlo.
Předehra skončila 7. září nad ránem, kdy vypukla vlastní bitva. V 5.30 hod. byl veden francouzský útok 5. (polským) sborem pod velením knížete Poniatowského na levé křídlo ruského postavení, v 6.00 hod. přešly Napoleonovy hlavní síly do pozice 2. armády Rusů pod velením knížete Bagrationa, kterým se říkalo „Bagrationovy valy“. Ty v tomto okamžiku čelily ohromnému tlaku francouzských jednotek, a to 1. sboru pod velením Davouta, 3. Neyova sboru a 8. Junotova sboru, které byly podporovány jezdeckými zálohami maršála Murata. V poledních hodinách ruská strana mohutnému náporu podlehla a byla donucena ustoupit do týlového postavení. Kníže Bagration byl při této operaci smrtelně zraněn,[2] velení převzal generálporučík Konovnicyn[2].
Rajevského baterie[2] maršála Barclaye de Tolly, která obsadila hlavní pozici 1. ruské armády, odrazila dva útoky vedené 4. sborem prince de Beauharnais. Kutuzov se rozhodl poslat k Rajevského baterii své jezdecké jednotky pod velením generála Uvarova[2] a kozácké sbory atamana Platova, aby zasadily tvrdý úder do boku a týlu napoleonské armády, což zpozdilo hlavní útok Napoleona o dvě hodiny. Tento útok začal ve 14.00 hod. a po dalších dvou hodinách byli ruští obránci nuceni vyklidit své opevněné pozice. Francouzům ale zbyla v záloze jenom císařská garda, a tak se v podvečer omezili pouze na dělostřelecké ostřelování ruských pozic a dokonce sami vyklidili dobytou Rajevského baterii z obavy před ruským protiútokem. Pro masivní ztráty na Kutuzovově straně nebyla jeho armáda schopná pokračovat v boji a generál vydal rozkaz k dalšímu ústupu, nejdříve do Možajska a potom až za Moskvu. Tím byla bitva ukončena. Zajímavé je, že ji obě strany prezentovaly jako své vítězství. Dne 11. září 1812 jmenoval ruský car Alexandr I. Kutuzova generálem-polním maršálem.
Vesnice Borodino a její okolí se staly bojištěm i za druhé světové války. Na borodinském bojišti se v říjnu 1941 marně bránily dvě sovětské střelecké divize útoku jedné německé tankové divize a jedné divize SS. Při těchto bojích bylo zpustošeno zdejší muzeum bitvy u Borodina.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ https://books.google.cz/books?id=ylKbDQAAQBAJ&pg=PA116&lpg=PA116&dq=%D0%B1%D0%BE%D1%80%D0%BE%D0%B4%D0%B8%D0%BD%D0%BE+%D1%84%D1%80%D0%B0%D0%BD%D1%86%D1%83%D0%B7%D1%81%D0%BA%D0%B8%D0%B5+%D0%BF%D0%BE%D1%82%D0%B5%D1%80%D0%B8+58+000&source=bl&ots=yevDMRo9FU&sig=ACfU3U2UIRtucg10iVfNPc3J0MQTbBh0RA&hl=cs&sa=X&ved=2ahUKEwjyyJGNvP_jAhWNa8AKHRwqC5YQ6AEwAXoECAkQAQ#v=onepage&q=%D0%B1%D0%BE%D1%80%D0%BE%D0%B4%D0%B8%D0%BD%D0%BE%20%D1%84%D1%80%D0%B0%D0%BD%D1%86%D1%83%D0%B7%D1%81%D0%BA%D0%B8%D0%B5%20%D0%BF%D0%BE%D1%82%D0%B5%D1%80%D0%B8%2058%20000&f=false
- ↑ a b c d e Троицкий, Н. А. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2019-09-24]. Heslo БОРОДИ́НСКОЕ СРАЖЕ́НИЕ 1812. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-11-25. (rusky)
Literatura editovat
- ŽALOUDEK, Karel. Encyklopedie politiky. Praha: Libri, 1999. ISBN 80-85983-75-3.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu bitva u Borodina na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Borodino v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
