Binningen
Binningen je město ve švýcarském kantonu Basilej-venkov. Žije zde přibližně 16 tisíc[1] obyvatel.
| Binningen | |
|---|---|
 | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 47°32′17″ s. š., 7°34′16″ v. d. |
| Nadmořská výška | 296 m n. m. |
| Stát |  Švýcarsko |
| Kanton | Basilej-venkov |
| Okres | Arlesheim |
  Binningen Binningen, Švýcarsko | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 4,46 km² |
| Počet obyvatel | 15 675 (2018)[1] |
| Hustota zalidnění | 3 514,6 obyv./km² |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| PSČ | 4102 |
| Označení vozidel | BL |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Geografie editovat
Binningen se nachází v údolí Leimental v nadmořské výšce asi 292 metrů a je poslední obcí na řece Birsig před jejím vtokem do Rýna v Basileji. Sousedními obcemi jsou Bottmingen na jihu, Oberwil na jihozápadě, Allschwil na západě a město Basilej na severu a východě. Binningen má úzké vazby s městem Basilej a je oblíbenou rezidenční oblastí. Rozloha obce je 4,43 km², z toho 68 % připadá na obytnou zástavbu, 23 % na zemědělství a 9 % na lesy.
Historie editovat
Pozůstatky dvou mladých mamutů objevené v roce 1914 pravděpodobně nesouvisejí s paleolitickou činností člověka. V 60. letech 20. století byl objeven mimořádně bohatý kremační hrob ženy z počátku pozdní doby bronzové (kolem roku 1200 př. n. l.). O přesné poloze a kontextu nálezu nebyly předány žádné podrobnosti. Hrobové náležitosti, které byly silně poškozeny požárem, se nyní nacházejí v Historickém muzeu v Bernu. O vysokém společenském postavení zemřelého svědčí především ozdoba oděvu, zlatý plech s reliéfními šrafovanými pásy, klikatými liniemi a soustřednými kružnicemi, který byl pro toto období vzácný. V roce 2000 byla na kopci Margarethenhügel objevena jáma z pozdní šňůrové keramiky (2600-2500 př. n. l.) s keramikou, sítkovými nástroji a dobytčí kostí - první v basilejském regionu.[2]
Basilej získala Binningen, který byl pod městskou svrchovaností, do zástavy v roce 1534 a poté definitivně od basilejského biskupa v roce 1585, čímž se stal součástí okresu Münchenstein. Hrad Binningen (připomínaný v roce 1299, postavený ve 13. století jako rybniční dům na soukromém pozemku, následně silně přestavěný a od roku 1960 ve vlastnictví obce) neměl nad obcí žádná panská práva. Patronátní právo nad kostelem svaté Markéty (nejstarší stavba z 9.–11. století, poprvé připomínaná v roce 1251, dnes hranatá stavba z roku 1673) měl do roku 1251 basilejský biskup, poté do roku 1260 katedrální kapitula a následně katedrální probošt. Od 14. století byl kostel, jehož farnost zahrnovala Binningen, Bottmingen a Gundeldingen (obec Basilej), filiálkou kostela svatého Ulricha v Basileji a po reformaci v letech 1529–1708 filiálkou kostela svaté Alžběty v Basileji. Od té doby je kostel svaté Markéty farním kostelem pro Binningen a Bottmingen.[2]
V předindustriální době se obyvatelé Binningenu živili především zemědělstvím a vinařstvím, od 16. století se silně rozvíjelo cihlářské a kamnářské řemeslo (ložiska hlíny), které dosáhlo svého vrcholu v 19. století. Během zmatků při rozdělení ve 30. letech 19. století zůstal Binningen nejprve součástí města Basileje, ale v roce 1833 se připojil k novému kantonu Basilej-venkov. V roce 1837 se Binningen a Bottmingen politicky oddělily, poté co byly pastviny rozděleny již v roce 1737 a majetek v roce 1807. V návaznosti na Basilej se Binningen v průběhu 19. století vyvinul v dělnickou osadu s nájemními domy a hospodami. Pozdější příliv obyvatelstva a lepší dostupnost, kterou zajistila dráha údolím Birsigtal (1887) a tramvaj (1934), vedly k rozvoji vinic a po roce 1950 také tržních zahrad. Stará centra osídlení (Hauptstrasse, Schloss, bývalé panství Holee, Neubad) splynula mezi sebou a s Basilejí. Vzhledem k chybějícímu napojení na síť SBB zůstala industrializace Binningenu skromná a obec se vyvinula v obytné a vilové předměstí (82 % dojíždějících v roce 1990) s dominantním sektorem služeb (82 % v roce 1990), zejména po otevření kantonální nemocnice Bruderholz (1973). Po neúspěšných pokusech o připojení v letech 1888 a 1918 se Binningen vyčlenil z Basileje a zůstal samostatnou obcí.[2]
Obyvatelstvo editovat
| Vývoj počtu obyvatel[2] | |||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Rok | 1585 | 1774 | 1815 | 1850 | 1900 | 1950 | 1970 | 1980 | 1990 | 2000 | 2005 | 2008 | 2011 | 2016 | |||
| Počet obyvatel | 25 | 325 | 627 | 1229 | 5135 | 7846 | 15344 | 14462 | 14285 | 13848 | 14400 | 14533 | 14843 | 15391 | |||
33 % obyvatel je reformovaných a 27 % římskokatolického vyznání. Podíl cizinců činí 20,4 %.
Doprava editovat
Binningen je dopravně úzce navázán na město Basilej; zajíždí sem několik linek městské hromadné dopravy, včetně tramvajových. Nejbližší napojení na železnici je prostřednictví stanice Basel SBB, kam jezdí dálkové a regionální spoje ze všech směrů, včetně mezinárodních.
Osobnosti editovat
- Peter Monteverdi (1934–1998), podnikatel a automobilový závodník
- Noah Okafor (* 2000), fotbalista
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Binningen na německé Wikipedii.
- ↑ a b Ständige Wohnbevölkerung nach Staatsangehörigkeitskategorie Geschlecht und Gemeinde; Provisorische Jahresergebnisse; 2018. 9. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-04-11]
- ↑ a b c d GUTZWILLER, Paul; STRUB, Brigitta. Binningen [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2004-08-10 [cit. 2024-03-24]. Dostupné online. (německy)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Binningen na Wikimedia Commons - (německy) Oficiální stránky
