Bengálský oheň je druh pyrotechnické směsi. V závislosti na dodané příměsi má zapálená směs různé barvy.

Chemický pohled editovat

Bengálský oheň byl do Evropy dovezen anglickými námořníky v původní podobě.[kdy?] Hlavními složkami explozivní směsi byly KNO3 (dusičnan draselný), S (síra) a tzv. surma (Sb2S3). V Evropě byla směs později ještě doplněna o tzv. realgar (rudní prach, As4S4). Ten později nahradil složitější surmu. Tato směs byla používána u koloniálních námořních jednotek Spojeného království.

Současné použití editovat

V současnosti není Bengálský oheň využíván vojensky, ale jen civilně. Suroviny k jeho výrobě lze relativně snadno sehnat a díky známému receptu jej lze snadno i vyrobit. Civilní využití je známé, využívá se k přípravě pyrotechnických efektů a ohňostrojům.

Barva ohně editovat

Barvu ohně ovlivňují pouze příměsi, které jsou do směsi vmíseny. Nejčastěji to jsou sloučeniny halogenů nebo prvků 1a skupiny periodické tabulky, tedy alkalické kovy, které jsou velmi reaktivní.

  • Zabarvení do zelena – oheň se zbarví do jasně zeleného odstínu použitím barnatých iontů (Ba).
  • Zabarvení do červených odstínů – plamen se zbarví do temně rudé při použití sloučenin lithia (Li), pro jasně červený karmínový plamen je nutné použít slitiny stroncia (Sr).
  • Zabarvení do oranžových odstínů – pro plamen cihlové až jasně oranžové barvy je třeba použít směs vápníku (Ca).
  • Zabarvení ohně do modra – pro temně modrý až středně modrý nádech plamene slouží sloučeniny mědi (Cu), pro světlejší modrý nádech plamene sloučeniny rtuti (Hg).
  • Zabarvení ohně do žluta – při použití sloučenin sodíku (Na).

Odbarvení ohně editovat

Občas je potřebné oheň zbavit přírodních barev nebo jej zvýraznit. Toho lze docílit menší úpravou směsi, kdy se dusičnan draselný se sírou ponechají a místo surmy nebo realgaru se doplní sulfid kademnatý (CdS), k němuž se přidá uhlík (v běžné praxi stačí antracit nebo uhlí). Během reakce bude plamen zářivě bílý, s jemně modrými okraji.

Jiné technologie barvení plamene jsou již zastaralé a používají se jen jako náhradní za metodicky osvědčené jednosložkové příměsi. Jiné jsou zase příliš nákladné na surovinovou přípravu nebo jsou i životu nebezpečné.