Wikipedie

Bedřich Vrbský

český dabér, dramatik, herec a scenárista

Bedřich Vrbský, vlastním jménem Bedřich Wrbka[1] (4. května 1890 Praha[2] – 23. února 1966 Praha), byl český herec, režisér a dramatik.

Bedřich Vrbský
Bedřich Vrbský (před rokem 1924)
Bedřich Vrbský (před rokem 1924)
Narození4. května 1890
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí23. února 1966 (ve věku 75 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Byl jediný syn typografa Jana Wrbky (1862–??) a jeho manželky Anny, rozené Kaiserové (1867–??).[3] Vystudoval obchodní akademii a několik let byl úředníkem Městské spořitelny pražské. Spolupracoval s Československým rozhlasem a Československou televizí. V roce 1929, se ve Chvalech (dnes Praha–Horní Počernice), oženil s Antonii Čuprovou.(1900–1972)[1]

Zemřel 23. února 1966 a je pohřben na Olšanských hřbitovech v úseku VI. oddělení 7 b, hrob číslo 52.

V roce 1957 byl poctěn titulem zasloužilý umělec.

Divadelní kariéra editovat

Do roku 1916 hrál amatérsky, spolupracoval s netradičními pražskými scénami: Lyrickým divadlem (1911), Volným divadlem, které sám r. 1912 založil, Uměním lidu (1914) a s Loutkovým divadlem Umělecké výchovy (1916).

Roku 1916 začal hrát profesionálně, zprvu na menších scénách, r. 1919 ho angažoval Karel Hugo Hilar do Městského divadla na Vinohradech. V roce 1929 vznikla Městská divadla pražská sloučením Divadla na Vinohradech a Komorního divadla. V Městských divadlech pražských pak prožil Bedřich Vrbský celý herecký i režisérský život, a to i po jejich reorganizaci roku 1950.[4] Roku 1961 odešel na odpočinek.

Uplatnil se zejména v komických postavách, v nichž uplatnil svůj civilní herecký projev, břitkost dialogu a společenské vystupování. Mezi známé divadelní role Bedřicha Vrbského patřily role Doolittlea (George Bernard Shaw, Pygmalion, r. 1931 a 1939)[5] a lorda Goringa (Oscar Wilde, Ideální manžel, 1934). V padesátých letech hrál pohostinský v Národním divadle ve dvou hrách (Živnost paní Warrenové, Ideální manžel).[6]

Citát editovat

Bedřich Vrbský byl "dušinka". Říkali jsme mu tak, protože každého, s nímž měl něco důvěrnějšího, tituloval "dušinka". Bývalý bankovní úředník byl herec jasného oboru: bonvivant. Dokonalý frakman, kultivované společenské vystupování. Jako Antonín Kandert, tak i on později hodně režíroval. Ani u jednoho ani u druhého si nemohu stěžovat na obsazování.

Vladimír Hlavatý[7]

Divadelní režie, výběr editovat

  • 1928 Anna Sedláčková, B. Vrbský: Na zapřenou, Vinohradské divadlo, 24 repríz
  • 1935 B. Vrbský, J. Grmela: Lanař Rejtura, Komorní divadlo, 30 repríz
  • 1940 G. B. Shaw: Milionářka, Komorní divadlo, 52 repríz (v roli Epifanie Fitzfassendenové obsazena Adina Mandlová)
  • 1940 Alex Breidahl: Vzbouření v ústavu šlechtičen, Vinohradské divadlo, 67 repríz
  • 1941 A. J. Lippl: Známá melodie, Komorní divadlo, 44 repríz
  • 1941 K. M. Rössner: Modrý démant, Komorní divadlo, 120 repríz
  • 1942 Karel Hadrbolec: Sžehnuta plamenem, Komorní divadlo, 15 repríz
  • 1943 Just Schen, P. A. Stiller: Velký pán na malém ostrově, Divadlo Na poříčí, 28 repríz
  • 1947 B. Vrbský: Ben a Kristina, Komorní divadlo, 29 repríz
  • 1947 Oscar Wilde: Vějíř Lady Windermerové, Vinohradské divadlo, 55 repríz
  • 1948 Jean Anouilh: Romeo a Jana, Vinohradské divadlo, 18 repríz
  • 1949 A. N. Ostrovskij: Talenty a ctitelé, Komorní divadlo, 61 repríz
  • 1949 A. Swirszczynska: Výstřely v Dlouhé ulici, Komorní divadlo, 31 repríz
  • 1950 V. K. Klicpera: Ptáčník, Komorní divadlo, 26 repríz
  • 1951 I. A. Krylov: Modes Robes, Divadlo Komedie, 96 repríz
  • 1953 A. N. Ostrovskij: Kosa na kámen, Divadlo Komedie, 106 repríz
  • 1953 N. G. Černyševskij: Co si kdo uvaří…, Divadlo Komedie, 52 repríz
  • 1954 Vlasta Petrovičová: Děravá škorně, Komorní divadlo, 78 repríz
  • 1954 A. P. Čechov: Ivanov, Komorní divadlo, 44 repríz
  • 1955 Frank Tetauer: Don Manuel a Marie Luisa, Komorní divadlo, 74 repríz
  • 1955 Emil Vachek: Aféra, Komorní divadlo, 30 repríz
  • 1955 Emil Vachek: Bidýlko, Divadlo Komedie, 91 repríz
  • 1956 Friedrich Schiller: Parasit, Komorní divadlo, 35 repríz
  • 1956 Gabriela Zapolska: Slečna Maličevska, Komorní divadlo, přes 40 repríz
  • 1957 Lajos Barta: Láska, Divadlo Komedie, přes 33 repríz
  • 1957 Artur Schnitzler: Únos Sabinek, Divadlo Komedie, přes 15 repríz

Divadelní role, výběr editovat

Vrbský dramatik editovat

Napsal také několik divadelních výstupů a skečí, ale i dramatických adaptací a her (Transport č. 20 – společně se Zdeňkem Štěpánkem, Bloudění Jindřicha od Věže a Prapor – s Vladimírem Drnákem). Adaptací Jiráskova F. L. Věka byla stejnojmenná hra s pokračováním Václav Thám. Jeho komedie Zázračný lékař byla úspěšně zfilmována roku 1933 pod titulem Její lékař.

  • Pravý manžel. Praha: A. Neubert, 1943 – komedie o pěti obrazech

Filmová tvorba editovat

Ve filmu vytvořil v letech 1913–1964 vytvořil bezmála šedesát postav. Začínal ještě jako amatér filmem Pan profesor, nepřítel žen u společnosti Ilussion. V první filmové adaptaci Švejka hrál lékaře v blázinci. Roku 1918 byl spoluautorem námětu a spoluscenáristou filmu Láska si nedá poroučet, který se nedochoval. Do roku 1945 hrál převážně menší role podnikatelů (První políbení), důstojníků (Pobočník Jeho Výsosti) a policistů nebo policejních komisařů (Obrácení Ferdyše Pištory, Před maturitou, Záhada modrého pokoje, Král ulice, Harmonika). Byl jedním z našich prvních dabérů, když ve slavném filmu G. Machatého Extase přemluvil dialogy německého herce Leopolda Kramera.

Jeho filmové herectví dozrálo kvalitou pod zvláště pod vedením režiséra Václava Kršky v životopisných a historických postavách. Byl hrabětem Stadionem ve filmu Revoluční rok 1848, politikem Grégrem v Mikoláši Alšovi nebo hrabětem Harrachem ve filmu Z mého života. Diváci ho znají jako jihoafrického guvernéra z filmu Velké dobrodružství, katechetu ve Stříbrném větru, ale především jako MUDr. Grünsteina z Dobrého vojáka Švejka a vojenského soudce Fink von Finkensteina z pokračování Švejka (Poslušně hlásím). Jako předseda soudu se s diváky rozloučil ve filmu Čintamani a podvodník.

Jeho největší role ve zvukovém filmu, patří bezesporu postava klamaného manžela Karla Plužného, ve filmu Rozvod paní Evy (1937), MUDr. Grünstein, ve filmu Dobrý voják Švejk (1956), v předposledním filmu Kde řeky mají slunce (1961), si zahrál výraznou roli lakomého a tyranského mlynáře Bilanského.

Filmografie editovat

Filmové role editovat

němé filmy

zvukové filmy

Filmové náměty editovat

Filmové scénáře editovat

Dabing editovat

Rozhlasová tvorba editovat

Osobnosti divadla vzpomínají na Bedřicha Vrbského editovat

Svatopluk Beneš

  • Bedřich Vrbský patřil k těm osobnostem, jejichž odchod znamenal nenahraditelnou ztrátu. V den pohřbu byla na jevišti Komorního divadla vystavena rakev. Když byl pietní akt u konce, šli jsme do šatny a v duchu se s ním znovu loučili. A tu začal někdo z nás vyprávět "dušinkovskou" historku. Jedna vyvolala druhou a Dušinka byl zase s námi. Myslím, že to byla ta nejvřelejší tryzna, které se mu mohlo dostat. [8]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b Matrika oddaných, sv. Prokop, 1924-1932, snímek 232, Záznam o sňatku ve Chvalech
  2. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv.Štěpána na Novém Městě pražském
  3. ↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 719, obraz 60
  4. ↑ Zralý umělec. Literární noviny. 18/1960, s. 5. Dostupné online. 
  5. ↑ foto a recenze. Světozor. 27. 4. 1939, s. 191. Dostupné online. 
  6. ↑ Archiv Národního divadla: Bedřich Vrbský
  7. ↑ Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, Melantrich, Praha, 1984, str. 107
  8. ↑ Svatopluk Beneš: Být hercem, vyd. BRÁNA, Praha, 1995, str. 115

Literatura editovat

  • Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 90–1,97–101, 103, 108, 151, 164
  • B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 116, 294, 349
  • Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930–1945, Orbis, Praha, 1966, str. 43, 110, foto 91, 276
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 120, 218, 230
  • František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 65, 73, 80, 82, 115, 124
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 30, 351, 362
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 78–80, 168, 215, 260, 284, 400, 409, 434, 448, 501
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 111, 113, 133, 256, 262, 263, 545.
  • Antonín Dolenský: Kulturní adresář ČSR, vyd. Českolipská knih– a kamenotiskárna, Česká Lípa, 1936, str. 606
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha : Libri, 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 759–761.
  • Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 75, obraz. část str. 145
  • Bedřich Jahn: Pět let ředitelem Městských divadel pražských, Melantrich, Praha, 1940, str. 23, 27, 36, 43
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 50, 139, 369, 499
  • Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/II. U–Ž, Dodatky k LČL 1–3, A–Ř. Praha: Academia, 2008. 1089–2105 s. ISBN 978-80-200-1671-3. S. 1508–1510. 
  • Městské divadlo na Král. Vinohradech: Ročenka "Kruhu solistů" 1924, Praha, vyd. Městské divadlo na Král. Vinohradech, 1923, str. 69, 88, 168
  • Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 15, 201, ISBN 80-86182-51-7
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 31, 33, 57, 63, 73, 76, 78, 169–173, 175, 178–180, 182
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 500. 
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 173, 187, 189, 270, 366, 383, ISBN 80-207-0485-X
  • Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 8, 15, 23–4, 34, 39, 71, 79, 184, 194–6, ISBN 80-7243-121-8
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 171, 227, 233, 237, 244, 263, 272, 274, 280, 298–300, 306, 314, 334, ISBN 80-85625-19-9
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 154, 179, 201–5

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bedřich_Vrbský&oldid=22020289“