Batrachotoxin
Batrachotoxin je silný a rychle působící kardiotoxický a neurotoxický steroidní alkaloid, používaný indiány Noanamá Chocó a Emberá Chocó ze západní Kolumbie k lovu (slouží k výrobě otrávených šipek do foukaček). Nachází se v některých druzích jihoamerických žab čeledi pralesničkovitých (Dendrobatidae), brouků čeledi bradavičníkovitých (Melyridae) a ptáků rodu Pitohui (pištec), například pištci černohlavém. Dalším ptačím druhem, v jehož peří se jed nachází, je kosovec šoupálčí (Ifrita kowaldi).
| Batrachotoxin | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Ostatní názvy | 3α,9α-epoxy-14β,18-(2′-oxyethyl-N-methylamino)-5β-pregna-7,16-dien-3β,11α,20α-triol-20α-(2,4-dimethylpyrrol-3-karboxylát) |
| Vzhled | bezbarvá až mléčně zabarvená tekutina |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 23509-16-2 |
| Bezpečnost | |
| NFPA 704 |  4
POI
|
| Teplota vzplanutí | °C |
| Teplota hoření | °C |
| Teplota vznícení | °C |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Toxicita editovat
Batrachotoxin je jedním z nejúčinnějších jedů vůbec. Extrapolací letální dávky LD50 pro krysy se letální dávka tohoto alkaloidu pro člověka odhaduje na 1 až 2 µg/kg. Smrtelná dávka pro průměrného člověka může tedy být přibližně 100 µg, tedy ekvivalent váhy dvou zrnek jemné kuchyňské soli. Batrachotoxin je zhruba patnáctkrát účinnější než kurare.
Přírodní zdroje editovat
Batrachotoxin je vylučován v bezbarvých, nebo mléčně zabarvených sekretech, žlázami umístěnými na zádech a mezi ušima žab čeledi pralesničkovitých (Dendrobatidae). Samotné jedovaté žáby jed neprodukují. Během milionů let došlo k uzpůsobení žabích receptorů tak, že se staly necitlivými na jed. Věří se, že žáby v jejich přirozeném prostředí získávají jed pojídáním mravenců a ostatního hmyzu, který jed získává z rostlinných zdrojů. Jed byl nedávno objeven v broucích, kteří jsou pravděpodobným zdrojem jedu u žab a ptáků.[1]
Životní prostředí jedovatých žab jsou teplé oblasti Střední Ameriky a jižní Ameriky, kde relativní vlhkost vzduchu překračuje 80 %. Ze tří druhů, ve kterých se nachází batrachotoxin – pralesnička strašná (Phyllobates terribilis), pralesnička zlatopruhá (Phyllobates aurotaenia) a pralesnička dvoubarvá (Phyllobates bicolor) – je nejjedovatější pralesnička strašná.
Žáby chované v zajetí jed nevytvářejí, a tak s nimi může být zacházeno bez rizika.
Léčba editovat
V současnosti neexistuje pro léčbu otravy batrachotoxinem žádný účinný protijed. Batrachotoxin je společně s veratridinem, akonitinem a grayanotoxinem v tucích rozpustným jedem, který mění iontovou selektivitu sodíkových kanálů. Odolnost vůči jedu umožňuje protein N1584T.[2]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ http://news.nationalgeographic.com/news/2004/11/1109_041109_toxic_beetles_2.html
- ↑ http://sciencemag.cz/proc-se-jedovate-zaby-neotravi-samy/ - Proč se jedovaté žáby neotráví samy
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu batrachotoxin na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo batrachotoxin ve Wikislovníku
