Augustiniánský klášter v Rokycanech
Augustiniánský klášter v Rokycanech (latinsky Monasterium Canonicorum regularium Rokiczanum) je někdejší klášter augustiniánů kanovníků v Rokycanech.
| Augustiniánský klášter v Rokycanech | |
|---|---|
 | |
| Lokalita | |
| Stát |  České království |
| Základní informace | |
| Řád | Augustiniáni kanovníci |
| Zakladatel | Arnošt z Pardubic |
| Založení | 1363 |
| Znak |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dějiny editovat
Nejméně od roku 1110 byly Rokycany v majetku pražské diecéze ve správě plzeňského arciděkanství.
První pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic zde roku 1363 založil klášter řádu augustiniánů kanovníků. Po Kladsku, Jaroměři a Sadské to byl čtvrtý (a poslední) jím založený kanovnický klášter.
Rokycanský farní kostel Panny Marie Sněžné měl být podle schválení papeže Urbana V. z 8. listopadu 1362 přeměněn na klášter pro šest kanovníků. Jeden z nich měl být zvolen proboštem, další měl převzít pastorační péči ve farním kostele. Kanonii zřídil arcibiskup Arnošt listinou z 18. srpna 1363 a současně s tém jí přiznal příjem z farního kostela. Prvním proboštem se stal arcibiskupský pokladník Michael. Dalších pět kanovníků pocházelo z mateřského kláštera v Roudnici nad Labem. Arcibiskup Arnošt však pravděpodobně zemřel ještě před založením konventu.
Jeho nástupce Jan Očko z Vlašimi dal povolení ke koupi čtyř domů a dalších stavebních pozemků, které však byly na různých místech města a předměstích a nebylo možné je souvisle zastavovat. Proto bylo zpočátku postaveno pouze proboštství s provizorními hospodářskými budovami[1] a románský farní kostel byl upraven na pětilodní gotickou baziliku.
V roce 1406 klášterní budovy vyhořely a následně byly přestavěny za finanční podpory krále Václava IV. Dne 27. března 1414 nadal papež Jan XXII. klášter dalšími privilegii a zároveň potvrdil začlenění kostelíka sv. Petra, k němuž došlo již v roce 1409. Rokycanský kanovník Václav Pašek z Volyně[2] napsal roku 1418 postilu proti husitskému utrakvismu. Konvent se také stavěl proti učení Jana Viklefa.
Husitské války editovat
Až do husitských válek se klášter vyznačoval čilým duchovním životem. Bratrstva tvořila společenství s kláštery v Roudnici (1368), Třeboni (1376), Sadské (1383), Šternberku (1388) a Praze-Karlově (před rokem 1400). 12. února 1421 bylo město a klášter zničeno husity Jana Žižky. Jeden z kanovníků byl upálen, osud ostatních není znám. Rozsáhlá klášterní knihovna byla z velké části zachována, pravděpodobně proto, že byla ještě před zničením kláštera přivezena do Plzně. Během několika příštích desetiletí došlo k útlumu klášterního života, protože většina obyvatelstva se přiklonila k utrakvistům.
V roce 1445 jmenoval Roudnický probošt Matěj Vrabec (Mathias Sperling, † 1471) svého splubratra Matouše Berana (Matthäus Beran, † 1461) proboštem rokycanského kláštera, v jehož čele stál až do roku 1456.[3]
Teprve na počátku 16. století se klášter vzpamatoval z následků husitské revoluce. Krátké období rozkvětu zažilo za probošta Václava II. V roce 1515 požádal třeboňského opata Štěpána, aby ustanovil ze svého kláštera kanovníka, který by bratry v Rokycanech uvedl do duchovního života a oznámil, že do Třeboně vyšle svého kanovníka, aby poznal tamní řeholní kázeň. Probošt Václav II. je naposledy zmíněn 14. května 1541.
Zánik kláštera editovat
Dne 23. října 1546 dal král Ferdinand I. proboštství a veškerý jeho majetek do zástavy městu Rokycan s podmínkou, že v budoucnu bude vydržovat dva katolické kněze, kteří budou vykonávat pastoraci v bývalém kolegiátním kostele. Jelikož zástava nebyla nikdy vykoupena, skončil tím život kláštera. Císař Maxmilián II. navíc roku 1575 prodal proboštství a veškeré příslušenství městu Rokycanům.
Literatura editovat
- Jaroslav Kadlec: Rokytzan – Rokytnice. In: Floridus Röhrig (Hrsg.): Die Stifte der Augustiner-Chorherren in Böhmen, Mähren und Ungarn, ISBN 3901025340; Klosterneuburg 1994, S. 203–212.
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Augustiner-Chorherrenstift Rokycany na německé Wikipedii.
- ↑ An dessen Stelle steht heute das Dekanatsgebäude.
- ↑ Eintrag auf provenio.net.
- ↑ Franz Machilek: Die Raudnitzer Reform der Augustiner-Chorherren im 14./15.Jahrhundert. In: Reformen vor der Reformation - Sankt Ulrich und Afra und der monastisch-urbane Umkreis im 15. Jahrhundert; hrsg. von Gisela Drossbach und Klauf Wolf, De Gruyter, 2018. S. 41f.