Antonín Stecker
Antonín Stecker (arabský pseudonym Abú ankabút – Otec pavouků) (19. května 1855 Kosmonosy[1] – 15. dubna 1888 Mladá Boleslav[2]), byl český cestovatel. V letech 1878–1879 podnikl cestu po Libyi, 1880–1883 cestoval po Etiopii.
| Antonín Stecker | |
|---|---|
 Antonín Stecker | |
| Narození | 19. května 1855 Kosmonosy,  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 15. dubna 1888 (ve věku 32 let) Mladá Boleslav,  Rakousko-Uhersko |
| Příčina úmrtí | tuberkulóza |
| Alma mater | Univerzita Karlova Univerzita Heidelberg |
| Povolání | přírodovědec, zoolog, anatom, kartograf, geolog a cestovatel |
| Ocenění | Řád Šalomounovy pečeti  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Narodil se jako nejstarší syn Antonína Steckera, prokuristy v textilní továrně a jeho manželky Rosiny. Mladší bratr Severin se stal architektem a další bratr Karel (22.1.1861 – 13.3.1918) hudebním skladatelem a pedagogem. Po ovdovění se matka Rosina provdala za profesora klasické filologie na mladoboleslavském gymnáziu Rudolfa Jermáře. S tím měla devět dětí, z nichž čtyři se dožily dospělého věku: František (doktor, vrchní štábní lékař), Milada (učitelka), Rudolf (strojní inženýr) a Julius (právník).
Vystudoval gymnázium v Mladé Boleslavi a roku 1877 ukončil studium biologie na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze u Antonína Friče. Ještě během studií přispíval do různých časopisů (Vesmír, Osvěta a Světozor) články z oboru zoologie a entomologie. Ovládal sedm jazyků. [3] Ve studiu pokračoval na univerzitě v Heidelbergu.[4] Zde vstoupil do německé Africké společnosti (Deutsche Gesellschaft zur Erforschung Äquatorial–Afrikas) a v roce 1878 provázel cestovatele a diplomata Gerharda Rohlfse (1831–1896) a jeho manželku na jejich cestě po Africe. Vypluli 15. října 1878 z Marseille přes Maltu do Tripolisu. Odtud putovali přes město Sokna do oáz Kufra, kam se dosud Evropané nedostali. Pokračovat měli na jihovýchod. Chtěli navázat diplomatické styky s wadajským sultánem (dnes na východě Čadu) a prozkoumat oblast na jih od Konga a středoafrická jezera. V jižní Libyi však byli napadeni Sennusi a museli se vrátit do Benghází. Rohlfs se vrátil do Evropy a Stecker zůstal v Africe, kde prováděl přírodovědecká a geografická bádání v oblasti Čadského jezera.[4]
V roce 1880 odjel do Káhiry, kde se připojil k další Rohlfsově expedici do Etiopie (Habeše). Přistáli v Massawě (dnes eritrejský přístav u Rudého moře). Byli přijati etiopským králem Janem IV. Rohlf se vrátil zpět do Evropy a Stecker plánoval šestiměsíční cestu po Etiopii. Sbíral informace o jezeru Tana a pokoušel se dostat do království Kaffa na západě země. Ve válce mezi královstvími Godjam (Gojjam) a Šewa (Shoa) se ale stal zajatcem krále Menelika, který ho považoval za vyzvědače. Později cestoval v doprovodu královské armády a objevil několik jezer a prameny řeky Awaš. Byl deportován do města Dibdila, ovšem na přímluvu italského cestovatele Orazia Antinoriho (1811–1882)[3] mohl znovu cestovat po království Šewa. Do map zakreslil osm Evropanům neznámých jezer a také jezero Tana. Prozkoumal prameny řek Džuba a Šibelli. Dostal se až na území Gallů a jeho zápisky jsou cenným svědectvím o životě tehdejších obyvatel střední Afriky.[4]
Od krále Jana IV. dostal Řád Šalomounovy pečeti za přírodovědné objevy. V roce 1883 se rozhodl vrátit do Evropy přes Gondar, Aksúm, pak lodí přes Janov a 25. října přijel do Mladé Boleslavi. Jeho sbírky jsou umístěny v Náprstkově muzeu. O svých cestách psal články do odborných i populárních časopisů, pořádal přednášky v českých městech. Nepodařilo se mu prosadit se jako vědecký pracovník a žil v nuzných poměrech, s podlomeným zdravím. Připravovaný cestopis, v němž chtěl zpracovat všechny podklady z putování po Africe včetně map, nákresů a akvarelů, už nedokončil. Zemřel na tuberkulózu a zánět pohrudnice ve věku 32 let v Mladé Boleslavi.[3]
Z poslední cesty si Stecker domů přivezl černošského chlapce Tiksu. Ten pak žil ve Steckerově rodině, později byl pokřtěn a odeslán do Říma, kde se měl stát misionářem. V Římě zemřel.
Odkazy editovat
Související články editovat
Literatura editovat
- DLOUHÝ, Jindřich. Zapomenutý český cestovatel – studie z dějin afrických výzkumů v XIX. století. Praha: Samcovo knihkupectví, 1946. 200 s.
- PLEŠINGER, Vladimír. Na střeše Afriky – Habeší za války, Etiopií v míru. Brno: Jota, 2011. 448 s. ISBN 978-80-7462-073-7.
- Heidelberg, cestopisný náčrtek od dra. A. Steckra, Světozor 1877, č. 41 str. 487, č. 42 str. 499, č. 43 str. 510, č. 44 str. 522, č. 45 str. 534, č. 46 str. 544, č. 47 str. 558
- Dopisy Antonína Steckra z první cesty do Afriky – Světozor 1879 č. 2 str. 23, č. 15 str. 171, č. 16 str. 185, č. 23 str. 275
- Dr. Antonín Stecker, cestovatel africký, Světozor 1879, č. 31, str. 369
- Z africké výpravy G. Rohlfsa a dra. Steckra, Světozor 1880, č. 17, str. 202
- Cestopis, Světozor 1881, č. 25, str. 303
- Cestopis, Světozor 1883, č. 8, str. 91
- Phil. Dr. Antonín Stecker, africký cestovatel, Světozor 1888, č. 22, str. 351
Reference editovat
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
- ↑ a b c LOUŽECKÝ, Pavel. Pozitivní noviny › Dobromila Lebrová: Antonín Stecker, cestovatel – 120. výročí úmrtí. www.pozitivni-noviny.cz [online]. [cit. 2019-06-07]. Dostupné online.
- ↑ a b c CODR, Milan; GLÜCKSELIG, Josef. Přemožitelé času sv. 5. 1. vyd. Peaha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Antonín Stecker, s. 181–185.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Stecker na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Stecker
- Antonín Stecker v databázi Středočeské vědecké knihovny
- Antonín Stecker: Habeš a Habešané I, Zeměpisný sborník, 1886
- Otec pavouků[nedostupný zdroj], 894. schůzka rozhlasového pořadu Toulky českou minulostí
- Řád od habešského císaře Archivováno 29. 5. 2020 na Wayback Machine., Michael Borovička, Lidé a země, 2009
