Wikipedie

Anne-Marie Lagrange

astronom a astrofyzik

Anne-Marie Lagrange (* 12. března 1962, region Rhône-Alpes) je francouzská astrofyzička, která se zaměřuje na výzkum a studium extrasolárních planetárních systémů. Je autorkou řady vědeckých publikací v recenzovaných časopisech a také napsala několik knih, kterými se snaží popularizovat astrofyziku.

Anne-Marie Lagrange
Narození12. března 1962 (62 let)
Rhône-Alpes
Alma materUniverzita Paříž VII (do 1989)
Polytechnická škola
Povoláníastronomka a astrofyzička
ZaměstnavateléPlanetology and Astrophysics Institute of Grenoble (1990–2020)
Délégation Paris B (od 2020)
Národní centrum vědeckého výzkumu
Oceněníbronzová medaile Národního centra vědeckého výzkumu (1994)
Irène-Joliot-Curie Prize (2011)
Gold Women Trophy (2013)
důstojník Národního řádu za zásluhy (2015)
Cena Jeana Ricarda (2017)
… více na Wikidatech
FunkceDirector of Research at CNRS
Webipag.obs.ujf-grenoble.fr/~lagranan/
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Kromě výzkumu je nebo byla členkou několika vědeckých programových výborů Very Large Telescope (VLT), Evropské jižní observatoře (ESO), Evropské kosmické agentury (ESA) a Centre national de la recherche scientifique (CNRS). Byla také členkou několika správních rad, jako je Observatoire de la Côte d'Azur (OCA), THEMIS, EISCAT a Institut d'astrophysique de Paris, předsedala Vysoké vědecké radě Pařížské observatoře (2014-2017).[1]

Je držitelkou řady vědeckých ocenění a čestných vyznamenání, včetně rytíře Čestné legie (nejvyšší francouzský řád za zásluhy). Od roku 2013 je členkou Francouzské akademie věd.

Vzdělání editovat

Anne-Marie Lagrange se narodila 12. března 1962 v regionu Rhône-Alpes, kde byl její otec zaměstnán ve francouzské elektrárenské společnosti Électricité de France a matka byla v domácnosti. Když jí bylo 5 let, její otec byl přeložen do Ceyzérietu, kde Anne-Marie Lagrange začala navštěvovat základní školu. Na střední škole ji nadchla fyzika a matematika a rozhodla se pro jejich studium. Dostala se na vysokou školu Lycée du Bugey v Belley.

Po získání bakalářského titulu v roce 1979 nastoupila na Classe préparatoire aux grandes écoles (CPGE).[1] Zde se začala věnovat vědeckému výzkumu. V roce 1982 nastoupila na École Polytechnique, kde objevila astrofyziku během volitelného kurzu Jeana Audouze. Fascinovalo jí především propojení základní vědy s výzkumem. V roce 1985 École Polytechnique úspěšně ukončila.[2]

V roce 1986 získala diplom z hloubkových studií (DEA) v astrofyzice na pařížské Diderotově univerzitě. Poté dokončila diplomovou práci na Institutu d'astrophysique de Paris pod vedením Alfreda Vidala-Madjara a v roce 1989 získala doktorát.[1] Ještě během studia se jí narodilo první dítě.

Kariéra editovat

 
Princip adaptivní optiky - deformační zrcadlo, které koriguje chyby vlnoplochy (červené čáry) v astronomickém dalekohledu
 
Rozdílný snímek hvězdy s astronomickým dalekohledem - vlevo bez adaptivní optiky a vpravo se zapojením adaptivní optiky.
 
Very Large Telescope v Chile se sodíkovým laserem adaptivní optiky
  • V letech 1989 až 1990 absolvovala Anne-Marie Lagrange roční postdoktorandskou práci na Evropské jižní observatoři (European Organisation for Astronomical Research in the Southern Hemisphere, ESO) v Německu. Během mise v Chile se setkala s Pierrem Lénou, který vyvinul adaptivní optiku. Pochopila její velký potenciál při výzkumu a studiu exoplanet.
  • V roce 1990 nastoupila do Laboratoire d'astrophysique de Grenoble (LAOG) a pod vedením Alaina Omonta vytvořila malou výzkumnou skupinu extrasolárních planetárních systémů. V roce 1994 získala kvalifikaci pro přímý výzkum.
  • V letech 1997 až 2002 byla vědeckou manažerkou přístroje NAOS, první adaptivní optiky instalované na dalekohledu Very Large Telescope (VLT) Evropské jižní observatoře.
  • V letech 2002–2003 vedla předběžnou studii přístroje Spectro-Polarimetric High-Contrast Exoplanet Research (SPHERE), nástupce přístroje NAOS. Ten je používán k výzkumu a charakterizaci exoplanet.[1]
  • V letech 1999 až 2003 pracovala na částečný úvazek jako projektová manažerka v Institut National des Sciences de l'Univers (INSU) a v oddělení vesmírných věd ve francouzském Národním centru pro vědecký výzkum.
  • V roce 2000 se stala ředitelkou výzkumu v CNRS.
  • V letech 2004 až 2006 byla zástupkyní ředitele INSU a CNRS, zodpovědná za divizi astronomie a astrofyziky.
  • Od roku 2007 byla opět výzkumnou pracovnicí v LAOGu, který se v roce 2011 přejmenoval na Grenoble Institute of Planetology and Astrophysics (IPAG).[1]
  • V roce 2013 byla zvolena členkou Francouzské akademie věd a v roce 2014 byla jmenována do Rady pro strategický výzkum.[1]

Výzkum editovat

 
Beta Pictoris b - umělecké ztvárnění

Již od devadesátých let začala Anne-Marie Lagrange pátrat po exoplanetách přímým zobrazováním pomocí nové adaptivní optiky. Po roce 2000 se její výzkum zaměřil na hledání a studium obřích planet kolem mladých hvězd. V roce 2005 provedla první přímé pozorování exoplanety obíhající kolem hnědého trpaslíka pomocí hluboké adaptivní optiky. V tomto výzkumu stále pokračuje, používá metodu radiálních rychlostí a rozšiřuje ji na další typy hvězd. Studuje také vliv hvězdné aktivity na detekovatelnost planet.[3]

Objev exoplanety Beta Pictoris b editovat

 
Systém Beta Pictoris - kompozitní snímek vizualizovaný v infračerveném spektru

Anne-Marie Lagrange zasvětila velkou část své kariéry analýze hvězdy Beta Pictoris v souhvězdí Pictor. Již během své disertační práce v roce 1980 studovala disk trosek, který byl právě objeven kolem této hvězdy. Několik poznatků již tehdy naznačovalo přítomnost hmotné planety, ale vědecká komunita zůstávala skeptická.[4]

V roce 2000 Anne-Marie Lagrange provedla několik pozorování zbytkového disku pomocí adaptivní optiky ve spojení s přímým zobrazením pomocí spektrometru pro blízkou infračervenou oblast (Very Large Telescope) na Evropské jižní observatoři (ESO). V roce 2003 pomocí diferenčního zobrazování referenčních hvězd a moderních nástrojů pro zpracování obrazu objevila exoplanetu Beta Pictoris b obíhající kolem hvězdy. Tím potvrdila své dřívější předpovědi a dne 18. listopadu 2008 byl tento objev přijat a potvrzen.[3][5]

Objev obří planety Beta Pictoris c editovat

V roce 2019 Anne-Marie Lagrange a její tým oznámili objev obří planety Beta Pictoris c, která odpovídá 9 hmotnostem Jupiteru. Určili, že tato exoplaneta je stará 23 milionů let, je vzdálená 63,4 světelných let a dokončí svou oběžnou dráhu přibližně za 1200 dní. Tato exoplaneta byla objevena metodou radiálních rychlostí.[6] Tento nový objev pomohl vědcům lépe porozumět formování planetárních systémů a jejich vývoji v raných fázích vývoje.[7]

Na tomto projektu pracovalo mnoho týmů po dobu 10 let. Týmy pocházely z Lagrangeovy laboratoře v CNRS/Observatoire de la Côte d'Azur a z dalších francouzských laboratoří (Laboratoire d'études spatiales et d'instrumentation en astrophysique, Observatoire de Paris, Sorbonne Université, Université de Paris, Institut d'astrophysique de Paris) až po výzkumníky z Institutu Maxe Plancka pro astronomii, Jihoafrická astronomická observatoř, Univerzita ve Warwicku, Leiden Observatory, Evropská jižní observatoř, Chilská univerzita a Universidad de Valparaiso.[8]  

Ocenění editovat

  • Bronzová medaile Národního centra vědeckého výzkumu (1994)[9]
  • Prix digital de la Société Française d'Astronomie et d'Astrophysique (1997)
  • Deslandresova cena Francouzské akademie věd (2003)
  • Medaile Univerzity Josepha Fouriera (2004)
  • Prix de la Fondation Cino del Duca (2005)
  • Prix du rayonnement français de l'Association Réalités et Relations Internationales (2007)
  • Prix Dargelos de l'École polytechnique (2009)
  • Rytíř Čestné legie Francie (2010)
  • Cena Irène Joliot-Curie, vědkyně roku (2011)
  • Členka Francouzské akademie věd (2013)
  • Trophée des femmes en or, catégories Innovation et Trophée du public (2013)
  • Národní řád za zásluhy Francie (2015)
  • Cena Jeana Ricarda (2017)
  • Une école primaire de Ceyzérieu, dans l'Ain est baptisée en son honneur (2018)

Publikace editovat

  • Observer le ciel de nuit, Paris, Nathan, coll. "Carnet du jeune Robinson", 1998 (ISBN 978-2-09-240365-5, poznámka BnF č. FRBNF37026346).
  • Fascicule d'astronomie pour les jeunes, Nathan, 1999.
  • Les grands observatoires du monde (avec Serge Brunier), Paris, Éditions Bordas, 2002, 240 s. (ISBN 978-2-04-760026-9, poznámka BnF č. FRBNF38967669).
  • L'observation en astronomie (avec Pierre Léna et Hervé Dole), Paris, Éditions Ellipses, 2009, 207 s. (ISBN 978-2-7298-4086-0, poznámka BnF č. FRBNF41353630).

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Anne-Marie Lagrange na anglické Wikipedii a Anne-Marie Lagrange na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f SCHLENKER, Claire. Anne-Marie Lagrange : une astrophysicienne à l'Académie des sciences. Reflections of Physics. 2016, s. 38–39. Dostupné online. DOI 10.1051/refdp/201649038. (French) 
  2. ↑ "Biographie d'Anne-Marie Lagrange," http://femmesetsciences.fr (consulté le 19 février 2017). https://www.femmesetsciences.fr/wp-content/uploads/2013/03/actfs_anne_marie_lagrange.pdf Archivováno 27. 2. 2017 na Wayback Machine.
  3. ↑ a b LAGRANGE, A.-M.; GRATADOUR, D.; CHAUVIN, G.; FUSCO, T.; EHRENREICH, D.; MOUILLET, D.; ROUSSET, G. A probable giant planet imaged in the β Pictoris disk. Astronomy and Astrophysics. 2009, s. L21–L25. ISSN 0004-6361. DOI 10.1051/0004-6361:200811325. S2CID 16548235. Bibcode 2009A&A...493L..21L. arXiv 0811.3583. 
  4. ↑ SMITH, Bradford A.; TERRILE, Richard J. A circumstellar disk around Beta Pictoris. Science. 1984, s. 1421–1424. DOI 10.1126/science.226.4681.1421. PMID 17788996. S2CID 120412113. Bibcode 1984Sci...226.1421S. 
  5. ↑ Beta Pictoris planet finally imaged? [online]. European Southern Observatory, 2008-11-21. Dostupné online. 
  6. ↑ LAGRANGE, A.-M.; MEUNIER, Nadège; RUBINI, Pascal; KEPPLER, Miriam; GALLAND, Franck; CHAPELLIER, Eric; MICHEL, Eric. Evidence for an additional planet in the β Pictoris system. Nature Astronomy. 19 August 2019, s. 1135–1142. DOI 10.1038/s41550-019-0857-1. S2CID 202126059. Bibcode 2019NatAs...3.1135L. 
  7. ↑ NARAYANAN, Nirmal. Scientists discover planet 10 times bigger than Jupiter, could help know more about planet formation. International Business Times. 26 August 2019. Dostupné online [cit. 11 May 2020]. 
  8. ↑ ETIENNE, Veronique. A second planet in the Beta Pictoris system [online]. 19 Aug 2019 [cit. 2020-05-11]. Dostupné online. 
  9. ↑ CV of Anne-Marie Lagrange [online]. [cit. 2018-10-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-02-27. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Anne-Marie_Lagrange&oldid=23825879“