Anna Porfyrogennéta

byzantská princezna

Anna Porfyrogennéta (13. března 9631011), v „purpuru zrozená“ byzantská princezna.

Anna Porfyrogennéta
Narození13. března 963
Konstantinopol
Úmrtí1011 (ve věku 47–48 let)
Kyjev
Místo pohřbeníDesátkový chrám
Nábož. vyznáníVýchodní křesťanství
ChoťVladimír I. Kyjevský[1][2]
DětiDobroněga Kyjevská
RodičeRoman II. a Theophana
RodMakedonská dynastie
PříbuzníBasileios II. Bulgaroktonos a Konstantin VIII. (sourozenci)
Boleslav II. Smělý[3], Vladislav I. Herman, Měšek Polský, Svatava Polská[3] a Ota Polský (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Byla dcerou byzantského císaře Romana II. a sestrou císařů Basileia II.Konstantina VIII. Roku 988 slíbil Basileios II. sestřinu ruku proti její vůli ruskému knížeti Vladimíru I., aby se tak odvděčil za požadovanou vojenskou pomoc proti usurpátorům trůnu. Požadoval však, aby se kníže, který dosud setrvával v pohanství, nechal pokřtít. Poté, co tak učinil, byla princezna vypravena na Rus a stala se Vladimírovou ženou. Tvrzení tzv. korsuňské legendy, která se stala součástí nejstaršího dochovaného letopisu Povesti vremennych let kronikáře Nestora, že se sňatek odehrál v byzantském městě Chersonésu, dobytém a vyplundrovaném Vladimírem,[4] někteří historici odmítají.[5]

Po svém křtu a sňatku povolal Vladimír na Rus řecké stavitele, kteří postavili v Kyjevě proslulý Desátkový chrám a zvelebili knížecí rezidenci na Andrejevské hoře, aby se stala důstojným obydlím pro vysoce urozenou kněžnu.

O Annině dalším životě na Rusi není nic známo. Pravděpodobně neměla děti a zemřela roku 1011.

Reference editovat

  1. Анна (супруга Владимира Святославича). In: Ruský biografický slovník, svazek 2. 1900.
  2. Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  3. a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  4. Nestorův letopis ruský, Praha 1940, s.101-102.
  5. Lášek, J.B., Počátky křesťanství u východních Slovanů, Praha 1997; Miller, L., Die Taufe Rußlands. Die Frühgeschichte des russischen Christentums bis zum Jahre 988, München 1987, s.111, 113.

Externí odkazy editovat