Wikipedie

Anna Honzáková

česká feministka, lékařka a gynekoložka

Anna Honzáková (16. listopadu 1875 Kopidlno[1] – 13. října 1940 Praha[2][3]) byla česká lékařka; první promovaná doktorka medicíny 17. března 1902 na české Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze,[4][5] historicky třetí promovaná česká lékařka; první odborná lékařka se soukromou praxí; publicistka a pracovnice v ženském hnutí. První dvě Češky, které se staly lékařkami ještě před ní (Bohuslava Kecková a Anna Bayerová), získaly titul doktorky medicíny mimo české území, na univerzitách ve Švýcarsku.

MUDr. Anna Honzáková
Narození16. listopadu 1875
Kopidlno
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí13. října 1940 (ve věku 64 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Alma materUniverzita Karlova
1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy
Povolánílékařka a gynekoložka
PříbuzníBedřich Honzák a Albína Honzáková (sourozenci)
Albína Honzáková (sestra)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
MUDr. Anna Honzáková šedesátiletá (1935)
Pamětní deska na domě v ulici Na Moráni, Praha 1
Dům č. 7 v ulici Na Moráni – Praha 1-Nové Město (z jižní části Karlova náměstí k Vltavě)

Životopis editovat

Mládí a studia editovat

Anna Honzáková se narodila v rodině Jana Honzáka, městského a zámeckého[p 1] lékaře, váženého občana a významného osvětového pracovníka v Kopidlně na Jičínsku. Měla 5 sourozenců. Bratr Bedřich (1870–1933) MUDr., působil jako asistent prof. K. Maydla, od 1906 byl v Hradci Králové jako primář chirurgie a ředitel nemocnice, zasloužil se o rozvoj lékařské péče a vybudování nové nemocnice (spolu se starostou Fr. Ulrichem); sestra Albína (1877–1973) PhDr., profesorka dívčího gymnázia Minerva v Praze, jedna z předních pracovnic českého ženského hnutí, přítelkyně dcer T. G. Masaryka; starší sestra (Marie) provdaná za táborského lékaře a vlastence MUDr. Josefa Pavlíka, byla matkou první české inženýrky architektky Milady Pavlíkové-Petříkové (1890–1985) a známé operní pěvkyně Libuše Paserové-Pavlíkové (1900–1984).[p 2] Nejstarší Jan byl vyučený mlynářem a čtvrtý Emil, student práv, předčasně zemřel na tuberkulózu. Otec měl v úmyslu poslat Annu studovat medicínu do ciziny, protože v Rakousku-Uhersku dívky nemohly řádně studovat, ale jeho náhlé úmrtí úmysl překazilo.

Anna Honzáková potom začala studovat v Praze na nově otevřeném (1890) prvním soukromém dívčím gymnáziu ve střední Evropě Minerva[6] a absolvovala jej s vyznamenáním v červenci 1895. Její přihláška na českou lékařskou fakultu v Praze byla zamítnuta, a tak začala navštěvovat přednášky na pražské německé univerzitě, ale bez možnosti složit zkoušky. V roce 1897 mohla přejít na českou fakultu, ale opět jen na hospitační studium (bez statutu řádné posluchačky); v roce 1900 bylo novým zákonem dívkám umožněno skládat zkoušky za celou dosavadní dobu studia. Zásluhu o to měla jistě Anna Honzáková svými výsledky, i osobní intervencí a několika písemnými intervencemi ve Vídni. Studentka Honzáková, po pěti letech navštěvování přednášek, všechny tři rigorózní zkoušky (každá se skládala ze 3 dílčích) složila s výborným prospěchem[p 3] a 17. března 1902 v aule Karolina promovala na doktorku veškerého lékařství – MUDr.[7] Její píli a vědomosti oceňoval i známý profesor Josef Thomayer, který zpočátku odmítal hospitace žen-mediček na své klinice. Později změnil názor a poté, co Annu Honzákovou osobně poznal, si jí velmi považoval.[8]

Praxe editovat

Sedmadvacetiletá lékařka nastoupila jako elévka u profesora Karla Maydla na chirurgické klinice; po Maydlově předčasné smrti musela rezignovat na svoji vědeckou kariéru, a tak si po třech letech praxe a marných žádostí o lékařské místo ve státní službě otevřela (roku 1905) soukromou gynekologickou ordinaci v Praze v ulici Na Moráni. Díky svým odborným znalostem a schopnostem i laskavému přístupu k lidem měla rozsáhlou klientelu ve všech vrstvách tehdejší společnosti, včetně mnoha známých čs. umělkyň. Potvrdila také svůj vztah ke gymnáziu Minerva a stala se tam školní lékařkou.

Postoje editovat

Odmítala legalizaci umělých potratů,[9] kterou se za první republiky neúspěšně pokoušela zlegalizovat Komunistická strana Československa.[10] Proti pokusu o legalizaci vystoupila roku 1920, když uvedla, že by legalizace potratů ublížila ženám po zdravotní i morální stránce, jelikož by se vyhýbaly zodpovědnosti.[11]

Odmítavý postoj měla též k prostituci. Roku 1906 publikovala knihu O prostituci z hlediska lékařského a Příčiny a následky utajovaného zla, v níž varovala před negativními zdravotními, morálními i ekonomickými důsledky prostituce.

Emancipační hnutí editovat

Honzáková si uvědomovala potřebu podporovat emancipační hnutí a tím změny ve společnosti, které by ženám daly více možností v uplatnění. Vzorem v tomto úsilí jí byla její přítelkyně Františka Plamínková. Byla aktivní v mnoha pokrokových spolcích, zejména ve Spolku pro ženské studium Minerva, v Ženském klubu českém, ve Výboru pro volební právo žen a v Ženské národní radě. V roce 1930 spoluzaložila a na rok se stala předsedkyní Sdružení československých lékařek. V roce 1937 založila Fond Anny Honzákové-Hlaváčové pro stáří nebo nemoc práce neschopných žen. Do fondu uložila velkou část svých osobních úspor. Prostředky měly být vypláceny po její smrti. Získala si přezdívku „Matka matek“.

V roce 1903 – společně s Klementinou Hanušovou – vydala knihu: Jak chrániti dítě nákazy tuberkulosní. Sepsala také životní příběh české lékařky v knize: Dr. Med. Anna Bayerová 1853–1924, první česká lékařka ve Švýcarech (nákladem Ženské Nár. Rady, Praha 1937).[p 4]

Úmrtí editovat

Anna Honzáková zemřela 13. října 1940 v Praze ve věku 64 let. Byla pohřbena na Vinohradském hřbitově.

Odkaz editovat

  • Na pražském Novém Městě je v ulici Na Moráni na domě čp. 7 pamětní deska MUDr. Anny Honzákové. Zde také u ní po dobu svých studií bydlela její neteř z Tábora Milada Pavlíková, a Honzáková jí byla oporou v nesnadném studiu.

Zajímavost editovat

  • Poslankyně Luisa Landová-Štychová prosazovala v parlamentu legalizaci potratů, zatímco dr. Honzáková byla zásadně proti. Přes názorové neshody o ní L. Landová s obdivem napsala: „Jakým štěstím je mít odpůrce vysoké mravní kvality, který pečlivě podává své argumenty a svými protidůvody pomáhá hledat, tříbit, ujasňovat.“

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ osobní lékař hraběte Ervína Šlika (1852–1906)
  2. ↑ MUDr. Anna Honzáková není autorkou, jak se často traduje, hesla v Ottově slovníku naučném následující definice „ženské otázky“: „Emancipace má svou psychologii. Ženská otázka se vyvíjí už v několikáté generaci, ale … každá inteligentní žena prodělává tu genezi v sobě znova více méně intenzivně … Ženská otázka je snad nejtěžší problém sociální, neboť hnutí ženské nemá jen příčiny hospodářské a sociálně politické, ale hlavní pružinou jeho je vnitřní hluboký a bolestný konflikt, jenž někdy jako zkrvavená rýha vine se celým životem ženy jednotlivce, a vzniká tím, že vše, co její duší prochází, její chtění, ideály, její úsilí o řešení ostatních problémů – těch, jimž nikdo neuniká – ostře naráží o tvrdou skálu neporozumění.“ Autorkou tohoto hesla je její sestra Albína Honzáková(7. 4. 1877-11.7.1973), (Ottův slov. naučný, 1908, str. 806).
  3. ↑ Zkoušky složila s prospěchem tak vynikajícím, že získala právo na promoci Sub auspiciis imperatoris (pod záštitou císaře) a prsten od panovníka.
  4. ↑ Dvě české dívky – po studiích ve Švýcarsku na univerzitě – získaly doktorát; v roce 1880 v Curychu jako první Češka Bohuslava Kecková, v Bernu roku 1881 Anna Bayerová

Reference editovat

  1. ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1863-1879 v Kopidlně , sign. 76-3390, ukn 4464, str.212. Dostupné online.
  2. ↑ První česká lékařka zemřela. S. 3. Polední list [online]. 1940-10-15 [cit. 2021-01-14]. S. 3. Dostupné online. 
  3. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých hlavního magistrátu, sign. MAG Z17, s. 85
  4. ↑ Tomeš J. a kol.: Český biografický slovník XX. století. Praha: Ladislav Horáček – Litomyšl: Paseka 1999; 491.
  5. ↑ Svobodný P, Hlaváčková L.: Dějiny lékařství v českých zemích. Praha: Triton 2004; 140, 149
  6. ↑ Spolek pro ženské studium r. 1890, který vydržoval školu s názvem Minerva. Začala ve dvou místnostech u kostela sv. Vojtěcha ve Pštrossově ulici s 51 žákyněmi. Zásluhu o vznik měla především Eliška Krásnohorská
  7. ↑ Matriky doktorů UK: Anna Honzáková [online]. Univerzita Karlova [cit. 2021-01-14]. Dostupné online. 
  8. ↑ DEWETTEROVÁ, L. B. Život a dílo pí MUDr. Anny Honzákové. S. 145. Ženská rada [online]. 1940-11-20 [cit. 2021-01-14]. S. 145. Dostupné online. 
  9. ↑ Stala se první promovanou lékařkou u nás. Vyměnila rodinu za ordinaci. Osudové ženy: Anna Honzáková [online]. [cit. 2020-11-05]. Dostupné online. 
  10. ↑ Jak vznikalo v Československu "právo na potrat" [online]. [cit. 2020-11-05]. Dostupné online. 
  11. ↑ ŽÁKOVÁ, Lucie. Anna Honzáková. První česká lékařka přednášela o prostituci a bojovala proti potratům [online]. 2019-01-13 [cit. 2020-11-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-04-07. 

Literatura editovat

  • Martina Chadimová: Anna Honzáková, první čs. lékařka, diplomová práce, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 1998, anotace
  • Alena Wagnerová: České ženy Havlíčkův Brod : Fragment, 2003, ISBN 80-7200-777-7
  • Eva Uhrová: Lékařkou celým srdcem, in První české dívčí gymnázium 1890–1990, Ústřední ústav pro vzdělávání pedagogických pracovníků v Praze a Minerva, spolek pro ženské studium,, Praha 1990
  • Eva Uhrová: Anna Honzáková a jiné dámy, Praha 2012, ISBN 978-80-260-3251-9
  • Eva Uhrová: Radostná i hořká Františka Plamínková, Praha 2014, ISBN 978-80-260-7207-2

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Anna_Honzáková&oldid=23843534“