Andira
Andira (Andira) je rod rostlin z čeledi bobovité. Jsou to stromy nebo keře se zpeřenými listy a s plody připomínajícími peckovici, pro bobovité zcela netypickými. Vyskytují se v počtu asi 30 druhů v tropické Americe, jeden druh je rozšířen i v tropické Africe. Mají význam v medicíně, jako zdroj kvalitního dřeva i jako tropické parkové dřeviny. Druh Andira laurifolia je zajímavý podzemním kmenem a větvemi.
 Andira | |
|---|---|
 Andira fraxinifolia | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | bobotvaré (Fabales) |
| Čeleď | bobovité (Fabaceae) |
| Podčeleď | Faboideae |
| Tribus | Dalbergieae |
| Rod | andira (Andira) Juss., 1789 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Popis editovat
Andiry jsou beztrnné keře a stromy, dosahující výšky až přes 35 metrů. Listy jsou lichozpeřené (řidčeji trojčetné), složené nejčastěji ze 3 až 7 párů většinou vstřícných, podlouhlých lístků. Vrcholový lístek bývá vejčitý, dlouze řapíčkatý. Palisty jsou štětinovité a vytrvalé nebo chybějí. Květy jsou drobné, pohledné, růžové, fialové nebo řidčeji bílé, téměř přisedlé, vonné, většinou nahloučené v hustých vrcholových nebo úžlabních latách. Kalich je miskovitý, zakončený drobnými zuby nebo uťatý. Korunní lístky jsou dlouze nehetnaté. Pavéza je okrouhlá, křídla podlouhlá a téměř přímá, člunek je tvořen 2 nesrostlými korunními lístky podobnými křídlům. Tyčinek je 10 a jsou dvoubratré, s horní tyčinkou volnou a zbývajícími 9 srostlými. Semeník je dlouze stopkatý, se 2 až 8 vajíčky (výjimečně jen s jediným vajíčkem) a s krátkou čnělkou. Plody připomínají peckovici, jsou dlouze stopkaté, kulovité, oválné až obvejčité, nepukavé, s vnější vrstvou (mezokarpem) dužnatou a vnitřní (endokarpem) tvrdou až dřevnatou. Plody většinou obsahují jediné semeno.[1][2]
Rozšíření editovat
Rod andira zahrnuje asi 30 druhů. Je rozšířen v tropické Americe od Mexika a Floridy přes Karibské ostrovy a Střední Ameriku až po Argentinu a Paraguay. Pouze druh Andira inermis se vyskytuje i v tropické západní Africe. Stromy jsou běžné ve vlhkých pobřežních lesích, nejčastěji rostou podél vodních toků, na bažinatých místech a na savanách.[1][2]
Obsahové látky editovat
Druh Andira inermis obsahuje berberin, biochanin-A, genistein, kalykosin aj.[3]
.jpg)
Zajímavosti editovat
Z jihoamerických savan je znám druh Andira laurifolia (syn. A. humilis) jako tzv. podzemní strom. Z kmene vyrůstají podzemní větve až do šíře 5 metrů a z nich vyrůstají olistěné větévky, které se teprve objevují nad úrovní terénu.
Význam editovat
Různé druhy Andira jsou poměrně atraktivní stromy a jsou dosti často vysazovány v tropických zahradách a parcích. Některé druhy jsou také pěstovány jako stínící dřeviny na plantážích kávovníku.[1] Dřevo nejrozšířenějšího druhu, Andira inermis, má červenohnědou až černou barvu, je tvrdé, pevné a velmi odolné vůči houbám i hmyzu. Je používáno na stavbu lodí, mostů a povozů, na výrobu nábytku i drobnějších předmětů. Na světových trzích se neobjevuje, neboť není dostupné ve větším množství.[1]
Plody Andira surinamensis používají jihoameričtí indiáni kmene Warao při ošetřování kožních nemocí.[2] Kůra A. galeottiana a A. vermifuga je používána domorodci jako narkotikum a emetikum, proti střevním parazitům a jako jed k tradičnímu lovu ryb.[1] Také kůra či semena Andira inermis jsou domorodci používány zejména proti střevním parazitům, při léčbě malárie a na ekzémy.[3]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b c d e ALLEN, O.N.; ALLEN, E.K. The Leguminosae, a Source Book of Characteristics, Uses, and Nodulation. Madison: The University of Wisconsin Press, 1981. ISBN 0-299-08400-0.
- ↑ a b c BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. V). Missouri: Timber Press, 1999. ISBN 0-915279-71-1.
- ↑ a b DUKE, James A. et al. Duke's Handbook of Medicinal Plants of Latin America. London: CRC Press, 2009. ISBN 978-1-4200-4316-7.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Andira na Wikimedia Commons
