Wikipedie

Ancylostoma braziliense

Ancylostoma braziliense je druh měchovce vyskytující se v Brazílii, Oceánii, Indonésii, Indii a na Filipínách.[1] Je to endoparazit žijící v tenkém střevě koček a psů.[1] Je nejčastější příčinou onemocnění larva migrans u člověka.[2]

Jak číst taxoboxAncylostoma braziliense
popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenhlístice (Nematoda)
TřídaSecernentea
Řádměchovci (Strongylida)
ČeleďAncylostomatidae
RodAncylostoma
Binomické jméno
Ancylostoma braziliense
(Gomez de Faria, 1910)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Morfologie editovat

Má výrazný pohlavní dimorfismus: samci dosahují rozměrů 7–9 mm, spikuly bursy copulatrix nacházející se na konci těla jsou dlouhé 0,8mm. Bursa copulatrix je složená z tří laloků; z nichž jsou dva v laterální pozici a jeden v pozici dorzální. Laterální laloky jsou větší.[3] V ústní kapsuli se nachází tuberkulární výběžek[3] a důležitým znakem pro rozlišení druhu je přítomnost jednoho páru zubů v ústní kapsuli.[1] Samice měří 8,5–12 mm. Vajíčka jsou eliptická, tenkostěnná a velká 65 × 32 µm [1], což je činí menšími než vajíčka jiných druhů rodu Ancylostoma[4].

V minulosti pod tento druh spadaly dva druhy, k jejichž rozlišení došlo v roce 1951[5]: druh Ancylostoma ceylanicum má větší larvy III. stadia a jejích migace probíhá pomaleji.[5] Rovněž byly schopny dokončit svůj vývojový cyklus, tzn. že člověk pro něj nebyl tzv. dead-end hostitel – infikovaní dobrovolníci pociťovali kromě kožních projevů po 15-20 dnech i trávicí potíže. Přítomnost vajíček ale vyšetřena nebyla.[5]

Životní cyklus editovat

Jedná se o geohelminta: Vajíčka se z trusu dostávají na povrch půdy obvykle ve stádiu 4 blastomer. Pokračování ontogeneze je závislé na přítomnosti kyslíku,[6] vlhkosti a teploty.[7] Všechna larvální stadia jsou citlivá na přímé slunečné záření.[6] Larvy I. stádia mající rhabditiformní hltan[7] se živí půdními bakteriemi a bakteriemi z exkrementů.[3] Po 24 hodinách svlékají svou kutikulu, čímž se stávají larvami II. stadia, které mají podobnou ekologii jako larvy I. stádia. Po dalších svlékáních dochází k transformaci hltanu na filariformní a zmenšení velikosti těla, což je charakteristické pro larvy III. stadia, které jsou infekční.[3] Pro toto stadium je také typické nepřijímání potravy[8] a aktivní vyhledávání hostitele: negativní geotaxe, tj. vylézají na povrch předmětů směrem vzhůru[7] a rovněž reagují chemotakticky na teplo a oxid uhličitý.[9] Po nalezení hostitele pronikají jeho pokožkou tak, že vylučují hyalurodinázu a proteolytické enzymy,[9] čímž narušují integritu tkáně. Mohou se vyskytovat v pokožce, mazových žlázách nebo vlasových folikulech, primárně však směrují do škáry. Cévním řečištěm se dostávají do plic, kde se přechodem přes plicní alveoly dostávají drážděním výstelky a s pomoci řasinek do horních dýchacích cest, kde může dojít ke spolknutí, čímž se larva dostává do tenkého střeva, kde se ústní kapsulí přichytí k sliznici a po dvou svlékáních dospívá. Je možná i perorální infekce, a to pozřením larvy III. stadia[8] . Ty potom migrují buď klasicky, hematogenně přes sliznici dutiny ústní, nebo přes trávicí soustavu do tkáně stěny střeva, kde se po svlékání vracejí do jeho lumenu.[10] Živí se krví. Samci produkují inhibitory proteázy, jejichž úloha není známá, předpokládá se však, že mají vliv na přežití uvnitř hostitele.[11] Rozmnožují se pohlavně. Samice je schopná klást vajíčka po 14 dnech od infikování hostitele.[5] Dospělci žijí průměrně 5–15 let.[6]

Patologické projevy u člověka, epidemiologie editovat

Vlivem opakovaného zavodňování plantáží batátů, kávovníku, tabáku, rýže a kukuřice[1] se vytvářejí optimální podmínky pro vývin larev. Rovněž pracovníci těchto plantáží obvykle využívají pravidelně jedno místo na defekaci, což zvyšuje riziko reinfekce, jelikož jsou to často místa ve stinných oblastech a bakterie v exkrementech slouží larvám jako potrava.[6] Jako rizikové faktory pro infekci jsou popsány: defekace v blízkosti ubikací, používání čerstvého trusu ke hnojení, chůze na boso, hliněná podlaha chatrčí.[1]

Člověk není definitivním hostitelem sensu stricto, jelikož v něm larvy nejsou obyčejně schopny dosáhnout dospělosti. Infekce se projevuje tak, že v kůži tvoří červené chodbičky, které silně svědí[1]; začíná být symptomatická až při snaze larvy proniknout do kapiláry. Larvy nejčastěji pronikají přes pokožku dolní končetiny. Infekce se projevuje také eosinofilií.[1][12] larvy po několika měsících hynou, jelikož nejsou schopny proniknout stratum germinativum.[13] Někdy se však dostávají do svalových vláken, kde jsou dormantní.[6] Tento fenomén je u čeledí Trichostrongylidae a Ancylostomatidae, kam patří i tento druh, označován jako hypobióza. Hypotéza tvrdí, že na základě externích faktorů takto může být prodloužena prepatentní perioda na období, které bude příznivější pro reprodukci: například blížící se porod nebo laktace u hostitele.[14] Je možný i výskyt prchavých infiltrátů v plicích[1] – potom jsou častou komorbiditou bakteriální pneumónie.[6] Infekce může způsobit oslabení, které se projevuje vyšší náchylnosti k jiným nemocem, např. výskyt pelagry je u infikovaných šestinásobně vyšší než u běžné populace.[15] Jednou z příčin může být vylučování faktoru inhibujícího neutrofily, což je typické pro rod Ancylostoma.[6] Invadující larvy byly nesprávně označovány jako jiný druh, Agamonematodum migrans. [1] K terapii jsou užívana antihelmintika jako diethylkarbamazin[1] a thiabendazol[16]. U lidí europoidní rasy je vyšší prevalence onemocnění.[6]

Prevence editovat

Je možná ve vícero liniích: Zvýšení hygienického standardu, čímž rozumíme vybudování toalet nebo latrín, omezení geofágie, používání výhradně kompostovaného hnoje[15], který je směsí vícero materiálů a neobsahuje pouze trus, protože moč vlivem své pH usmrcuje vajíčka.[6] Dále úprava stávajících záchodů tak, že budou mít vybetonovanou podlahu, která je čištěna 30% roztokem soli, jelikož sůl znemožňuje líhnutí se vajíček a zabíjí larvy.[6] Rovněž je pro snižování výskytu potřebné léčit infikované kočky a psy (odčervení), jejichž výkaly se vajíčka nejčastěji šíří.

Reference editovat

  1. ↑ a b c d e f g h i j k JÍROVEC, Otto. Parasitologie pro lékaře. Praha: Avicenum / zdravotnícké nakladatelství, 1977. S. 540. 
  2. ↑ SCHMIDT, Gerald D.; ROBERTS, Larry S. Foundations of parasitology. 7.. vyd. New York: McGraw-Hill, 2005. S. 421. 
  3. ↑ a b c d ADW: : INFORMATION. Animal Diversity Web [online]. [cit. 2016-12-29]. Dostupné online. 
  4. ↑ EHRENFORD, FA. Differentiation of the ova of Ancylostomacaninum and Uncinariastenocephala in dogs. American Journal of Veterinary Research. Roč. 1953, čís. 14. 
  5. ↑ a b c d ANDERSON, R.C. Nematode Parasites of Vertebrates. 2. vyd. Wallingford: CABI Publishing, 2000. Dostupné online. S. 49. 
  6. ↑ a b c d e f g h i j SCHMIDT, Gerald D.; ROBERTS, Larry S. The Foundations of parasitology. 7. vyd. New York: McGraw-Hill, 2005. S. 422. 
  7. ↑ a b c JÍROVEC, Otto. Parasitologie pro lékaře. Praha: Avicenum / Zdravotnícké nakladatelství, 1977. S. 538. 
  8. ↑ a b VOLF, Petr; HORÁK, Petr. Paraziti a jejich biologie. 1. vyd. Praha: TRITON, 2007. S. 211. 
  9. ↑ a b LEE, Donald L. The biology of nematodes. 1. vyd. London: Taylor & Francis, 2002. S. 221. 
  10. ↑ VOLF, Petr; HORÁK, Petr. Paraziti a jejich biologie. 1. vyd. Praha: TRITON, 2007. S. 212. 
  11. ↑ COSTA, Ana Flávia D. V.; GASSER, Robin B.; DIAS, Silvia R. C. Male-enriched transcription of genes encoding ASPs and Kunitz-type protease inhibitors in Ancylostoma species. Molecular and Cellular Probes. 2009-12-01, roč. 23, čís. 6, s. 298–303. PMID 19646525. Dostupné online [cit. 2016-12-29]. ISSN 1096-1194. DOI 10.1016/j.mcp.2009.07.004. PMID 19646525. 
  12. ↑ BALFOUR, Erika; ZALKA, Alicia; LAZOVA, Rossitza. Cutaneous larva migrans with parts of the larva in the epidermis. Cutis. 2002-05-01, roč. 69, čís. 5, s. 368–370. PMID 12041816. Dostupné online [cit. 2016-12-29]. ISSN 0011-4162. PMID 12041816. 
  13. ↑ BRENNER, Marc A.; PATEL, Mital B. Cutaneous larva migrans: the creeping eruption. Cutis. 2003-08-01, roč. 72, čís. 2, s. 111–115. PMID 12953933. Dostupné online [cit. 2016-12-29]. ISSN 0011-4162. PMID 12953933. 
  14. ↑ VOLF, Petr; HORÁK, Petr. Paraziti a jejich biologie. 1. vyd. Praha: TRITON, 2007. S. 204. 
  15. ↑ a b JÍROVEC, Otto. Parasitologie pro lékaře. Praha: Avicenum/ Zdravotnické nakladatelství, 1977. S. 545. 
  16. ↑ PUENTE PUENTE, S.; BRU GORRAIZ, F.; AZUARA SOLÍS, M. [Cutaneous larva migrans: 34 outside cases]. Revista Clinica Espanola. 2004-12-01, roč. 204, čís. 12, s. 636–639. PMID 15710070. Dostupné online [cit. 2016-12-31]. ISSN 0014-2565. PMID 15710070. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ancylostoma_braziliense&oldid=22587224“