Anastázie Růžičková
Anastázie Růžičková (rodným jménem Anastázie Kurinová, 27. ledna 1920 Toruň – 8. ledna 1946 Praha) byla armádní ošetřovatelkou a příslušnicí 1. československého armádního sboru v období druhé světové války.
| des. Anastázie Růžičková | |
|---|---|
| Jiná jména | rodné Anastázie Kurinová |
| Narození | 27. ledna 1920 Toruň  Československo |
| Úmrtí | 8. ledna 1946 Praha Československo |
| Národnost | rusínská |
| Povolání | armádní ošetřovatelka |
| Zaměstnavatel | Československá armáda |
| Choť | Václav Růžička |
| Děti | syn |
| Rodiče | Juraj a Anastázie Kurinovi |
| Příbuzní | švagr Evžen Růžička |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život editovat
Před druhou světovou válkou editovat
Anastázie Kurinová se narodila 27. ledna 1920 v Toruni u Volového na Podkarpatské Rusi v rodině Juraje a Anastázie Kurinových. Vychodila obecnou školu a pracovala jako dělnice.
Druhá světová válka editovat
Dne 11. listopadu 1939 ilegálně opustila Anastázie Kurinová Maďary okupovanou Podkarpatskou Rus a přešla na území Sovětského svazu, kde byla ale okamžitě zatčena, uvězněna a odsouzena na tři roky nucených prací, na které byla odvezena do Ázerbajdžánu. V prosinci 1942 jí byla udělena amnestie a nařízen pobyt v Džambulu v Kazachstánu. Podařilo se jí dostat do Buzuluku, kde koncem května 1943 vstoupila do zde vznikající 1. československé samostatné brigády. Absolvovala základní vojenský výcvik a byla zařazena do zdravotnické roty. Až do konce války pak sloužila jako ošetřovatelka u roty velkorážních protiletadlových kanónů. Během tohoto období se vdala za velitele jednotky por. Václava Růžičku.[1] Během bojů o Bílou Cerekev v roce 1944 byla během ošetřování raněných přímo v poli sama zraněna.[2]
Po druhé světové válce editovat
Anastázii Růžičkové se ještě v roce 1945 narodil syn a společně s manželem se rozhodla žít v Praze. Zde také 8. ledna 1945 předčasně zemřela.
Rodina editovat
Do řad 1. československého armádního sboru kromě Anastázie Růžičkové vstoupil i její otec a sourozenci, v kulometné rotě bojoval i její švagr Evžen Růžička.[3]
Vyznamenání editovat
Odkazy editovat
Literatura editovat
- Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945.. Praha: Ministerstvo obrany ČR - AVIS, 2005. 350 s. Dostupné online. ISBN 80-7278-233-9. S. 251.