Amphicoelias

rod plazů (vymřelých)

Amphicoelias byl rod velkého až gigantického sauropodního dinosaura, v případě druhu A. fragillimus popsaný ovšem podle jediného, dnes již ale ztraceného hřbetního obratle. V kompletním stavu by tento vysoký a štíhlý obratel údajně měřil na výšku asi 2,4 až 2,7 metru. V současnosti jsou rozlišovány dva druhy tohoto rodu, pochybný A. fragillimus (dnes již Maraapunisaurus fragillimus) a typový A. altus.[1]

Jak číst taxoboxAmphicoelias
Stratigrafický výskyt: Svrchní jura, asi před 150 miliony let
alternativní popis obrázku chybí
Původní nákres obratle amficélia
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádplazopánví (Saurischia)
PodřádSauropodomorpha
NadčeleďDiplodocoidea
ČeleďDiplodocidae
PodčeleďApatosaurinae?
RodAmphicoelias
Typový druh
Amphicoelias altus
Cope, 1878
Druhy
  • A. altus
  • „A“. fragillimus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

Obratel druhu A. fragillimus byl objeven v roce 1877 hledačem fosilií Oramelem Lucasem, pracujícím pro amerického paleontologa E. D. Copea, ztratil se však údajně vzápětí při převozu do muzea. Proto je jeho existence zpochybňována. Dochoval se pouze nákres, který naznačuje, že pokud obratel skutečně existoval, musel patřit gigantickému zvířeti, patrně největšímu suchozemskému živočichovi všech dob. Amphicoelias žil v období svrchní jury, asi před 150 miliony let. A. fragillimus byl objeven ve stratigrafické zóně 6 Morrisonského souvrství. Fragment obratle měřil na výšku asi 1,5 metru. Rozměry zkamenělin jsou však zpochybňovány.

V roce 2021 byla publikována odborná studie, podle níž je druh Amphicoelias altus vědecky (formálně) platným druhem.[2][3]

 
Pohled na modely dinosaurů v JuraParku Krasiejów, největší model patří rodu Amphicoelias

Velikost editovat

Hrubý odhad velikosti tohoto sauropoda se pohybuje mezi 45[4] a 60 m délky (přesně 56–62 m), z čehož jen krk by měřil 16 metrů a ocas 32 metrů. Takové rozměry nemají v současné živočišné říši žádné srovnání a výrazně převyšují i velikost největších plejtvákovitých velryb. Hmotnost tohoto obřího dinosaura se však pravděpodobně pohybovala „jen“ okolo 110–130 tun, což je asi o třetinu méně, než u největších plejtváků. Dokud však nebude objeven další fosilní materiál, identita tohoto druhohorního obra zůstane skryta. Na základě některých společných rysů v utváření obratle je nicméně pravděpodobné, že tento obr patřil do kladu Diplodocoidea. Ve skutečnosti mohl být tento sauropod i podstatně menší, objevily se totiž spekulace o původně přehnaných údajích o rozměru Copeova obratle[5]. V tom případě by mohlo jít pouze o "středně" velkého až velkého sauropoda s délkou kolem 30 metrů. Americký badatel Gregory S. Paul odhadl v roce 2010 délku tohoto sauropoda na 40 až 60 metrů a hmotnost na 100 až 150 tun.[6] Menší druh A. altus dosahoval zřejmě délky kolem 18 metrů a hmotnosti zhruba 15 tun.[7]

Pochyby o velikosti editovat

V roce 2015 byla publikována vědecká studie, která zpochybňuje původně udávanou velikost obratle A. fragillimus. Podle autorů Cope při popisu udělal chybu a napsal jiný rozměr dochované části obratle - konkrétně 1500 mm místo správných 1050 mm (výška fragmentu). To by z gigantického amficélia dělalo velkého, ale již nikoliv kolosálního dinosaura.[8][9]

Přejmenování editovat

V říjnu roku 2018 publikoval americký paleontolog Kenneth Carpenter vědeckou studii, ve které přeřezuje taxon A. fragillimus do samostatného rodu a pod jménem Maraapunisaurus fragillimus jej řadí do čeledi Rebbachisauridae jako jejího vývojově primitivního (bazálního) zástupce. Podle propočtů by pak tento sauropod měřil na délku asi 30,0 až 32 metrů.[10]

Populární kultura editovat

Přestože velikost tohoto dinosaura byla zpochybněna, stále se občasně objevuje v mnoha médiích jako údajný největší (či nejdelší) živočich všech dob. Obří kovová replika kostry tohoto dinosaura je stavěna v americkém městě Savannah.[11]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. SOCHA, Vladimír (2015). Neznámí dinosauři. Nakl. Mladá fronta, Praha. ISBN 978-80-204-3595-8. (str. 18-19)
  2. Philip D. Mannion, Emanuel Tschopp and John A. Whitlock (2021). Anatomy and systematics of the diplodocoid Amphicoelias altus supports high sauropod dinosaur diversity in the Upper Jurassic Morrison Formation of the USA. Royal Society Open Science. 8 (6): 210377. doi: https://doi.org/10.1098/rsos.210377
  3. https://www.amnh.org/explore/news-blogs/research-posts/amphicoelias-sauropod-fossil
  4. Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
  5. http://palaeozoologist.deviantart.com/journal/Amphicoelias-fragillimus-smaller-than-you-think-424759499
  6. Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 191 (anglicky)
  7. Paul, G. S. (2016). The Princeton Field Guide to Dinosaurs (2nd Edition). Princeton University Press, str. 212 (anglicky)
  8. http://dinosaurusblog.com/2016/06/06/existoval-skutecne-obri-amficelias/
  9. D. Cary Woodruff and John R. Foster (2014). The fragile legacy of Amphicoelias fragillimus (Dinosauria: Sauropoda; Morrison Formation – latest Jurassic). Volumina Jurassica 12I (2): 181-196; doi: 10.5604/17313708.1130144
  10. Kenneth Carpenter (2018). Maraapunisaurus fragillimus, n.g. (formerly Amphicoelias fragillimus), a basal rebbachisaurid from the Morrison Formation (Upper Jurassic) of Colorado Archivováno 22. 10. 2018 na Wayback Machine.. Geology of the Intermountain West 5: 227-244.
  11. https://www.wtoc.com/2020/01/17/chrome-dinosaur-replica-plant-riverside-district-almost-complete/

Literatura editovat

  • Cope, E. D. (1878a). "On the Vertebrata of the Dakota Epoch of Colorado". Proceedings of the American Philosophical Society. 17: 233–247.
  • Carpenter, K. (2006). "Biggest of the big: a critical re-evaluation of the mega-sauropod Amphicoelias fragillimus." In Foster, J.R. and Lucas, S.G., eds., (2006). Paleontology and Geology of the Upper Jurassic Morrison Formation. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 36: 131–138.

Externí odkazy editovat