Amálie zu Solms-Braunfels

Amálie zu Solms-Braunfels
	oranžská princezna
	Amálie zu Solms-Braunfels
Doba vlády	1625–1647
Narození	31. srpen 1602; Braunfels
Úmrtí	8. září 1675; Haag
Manžel	Frederik Hendrik Oranžský
Potomci	Vilém; Luisa Henrietta; Henrietta Amálie; Alžběta; Isabela Šarlota; Albertina Agnes; Henrietta Kateřina; Jindřich Ludvík; Marie
Otec	Jan Albrecht I. ze Solms-Braunfels
Matka	Anežka ze Sayn-Wittgenstein
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Amálie zu Solms-Braunfels (31. srpna 1602, Braunfels – 8. září 1675, den Haag), hraběnka Solms-Braunfels, byla manželka Frederika Hendrika Oranžského, nizozemského místodržitele.

Biografie editovat

Původ, mládí editovat

Amálie se narodila jako dcera hraběte Johanna Albrechta I. zu Solms-Braunfels a jeho manželky Agnes zu Sayn-Wittgenstein. Své dětství strávila na zámku své rodiny v Braunfelsu. V rode 1619 přišla do Heidelbergu a stala se dvorní dámou Alžběty Stuartovny, manželky českého zimního krále Fridricha Falckého a přesídlila s ní do Prahy. Když po bitvě na Bílé hoře Fridrich musel opustit Čechy, Amálie spolu s jeho těhotnou manželkou prchaly na západ. Bez útočiště, neboť císař Ferdinand II. vydal zákaz, aby jim bylo kýmkoli poskytnuto, Alžběta začala na útěku rodit a Amálie jí v její těžké hodince pomáhala.

Svou cestu zakončily až v Haagu, kde jim místodržitel Mořic Nasavský poskytl azyl. Obě dámy měly ve zvyku navštěvovat místodržitelský dvůr, kde se nejmladší bratr Mořicův, Frederik Hendrik, do Amálie bláznivě zamiloval. Ta však odmítla stát se jeho milenkou a akceptovat cokoli jiného nežli manželství.

Manželství, potomci editovat

Portrét rodiny Frederika Hendrika a Amálie od Gerrita van Honthorsta, 1647

Amáliiny dcery, které se dožily dospělosti

Mořic Nasavský neměl legitimních potomků, chtěl však zachovat dynastii; když cítil blížící se smrt (zemřel 23. dubna 1625), přiměl svého tehdy již čtyřicetiletého nejmladšího bratra ke slibu, že se ožení; Frederik Hendrik tedy 4. dubna uzavřel s Amálií sňatek.

Z manželství Amálie a Frederika Hendrika se narodilo devět dětí, kromě nejstaršího a předposledního samé dcery; tři z nich zemřely jako nemluvňata a další v deseti letech věku:

Vilém II. Oranžský (27. května 1626 – 6. listopadu 1650), oranžsko-nasavský kníže, místodržitel Spojených provincií nizozemských, ⚭ 1641 Marie Henrietta Stuartovna (4. listopadu 1631 – 24. prosince 1660), Princess Royal
Luisa Henrietta (7. prosince 1627 – 18. června 1667), ⚭ 1646 Fridrich Vilém I. (16. února 1620 – 9. května 1688), braniborský markrabě
Henrietta Amálie (*/† 1628)
Alžběta (*/† 1630)
Alžběta Šarlota (1632–1642)
Albertina Agnes (9. dubna 1634 – 26. května 1696), ⚭ 1652 Vilém Frederik Nasavsko-Dietzský (7. srpna 1613 – 31. října 1664), hrabě Nasavsko-dietzský a místodržitel Fríska, Drentska a Groningenu
Henrietta Kateřina (10. února 1637 – 3. listopadu 1708), ⚭ 1659 Jan Jiří II. Anhaltsko-Desavský (17. listopadu 1627 – 7. srpna 1693)
Hendrik Ludvík (*/† 1639)
Marie Henrietta (5. září 1642 – 20. března 1688), ⚭ 1666 falckrabě Ludwig Heinrich von Simmern (11. října 1640 – 3. ledna 1674)

Když se Frederik Hendrik stal po bratrově smrti místodržitelem, jeho vliv podstatně vzrostl a spolu s ním i vliv Amáliin. Spolu pozvedli dvorský život v Haagu a nechali vystavět řadu paláců, mezi nimi Huis ten Bosch. Amálie byla hlavní iniciátorkou řady královských sňatků, včetně svatby svého syna Viléma s anglickou Princess Royal Marií Henriettou Stuartovnou či sňatků svých dcer s významnými německými knížaty.

Amálie byla označována za inteligentní, sebevědomou až arogantní, ambiciózní ženu; nepříliš hezkou, ale svěží a přitažlivou. Tyto vlastnosti ji předurčili k tomu, že měla značný politický vliv: byla rádcem svému manželovi a když roku 1640 onemocněl, otevřeně participovala na politickém dění a přijímala zahraniční diplomaty.

Vdova editovat

Amálie ovdověla v roce 1647, nikterak se však nestáhla do ústraní. Její vliv se promítl i do uzavření vestfálského míru v roce 1648. Jako uznání za tento její přínos jí v roce 1649 španělský král Filip IV. udělil území kolem Turnhoutu.

Musela se ovšem i bránit vnitropolitickým tlakům, namířeným proti jejímu synovi Vilémovi. Po jeho předčasné smrti (zemřel roku 1650 ve čtyřiadvaceti letech na neštovice) se stala Amálie poručnicí svého vnuka Viléma III., který se narodil jako pohrobek šest dní po smrti svého otce, a tvrdě se brala o znovuzískání jeho ztracených práv. Korunou jejích snah se stalo Vilémovo předsednictví ve Státní radě a jeho jmenování vrchním velitelem a dědičným místodržícím v roce 1672.

Amálie zemřela v požehnaném věku 73 let 8. září 1675 v Haagu. Její ostatky byly uloženy v Královské hrobce v Nieuwe Kerku v Delft, v místě posledního odpočinku nizozemských panovníků.

Externí odkazy editovat

Galerie Amálie zu Solms-Braunfels na Wikimedia Commons
Obrázky, zvuky či videa k tématu Amálie zu Solms-Braunfels na Wikimedia Commons
Portrét v Digitaal Vrouwenlexicon van Nederland
Amálie zu Solms-Braunfels na thepeerage.com

Oranžská kněžna
Předchůdce: Éléonore de Bourbon	1625–1647 Amálie zu Solms-Braunfels	Nástupce: Marie Henrietta Stuartovna