Albrecht II. Míšeňský
Albrecht II. Míšeňský zvaný Nezdárný (německy Albrecht der Entartete, 1240 Míšeň – 20. listopadu 1314/1315?, Erfurt) byl lantkrabě durynský a markrabě míšeňský. Svými současníky byl popisován jako neschopný muž proslulý svou zuřivostí.[1]
| Albrecht II. Míšeňský | |
|---|---|
 | |
| Markrabě míšeňský | |
| Období | 1288–1292 |
| Předchůdce | Jindřich III. Míšeňský |
| Nástupce | Fridricha Tuta |
| Lantkrabě durynský | |
| Období | 1265–1294 |
| Předchůdce | Jindřich III. Míšeňský |
| Nástupce | Adolf Nasavský |
| Falckrabě saský | |
| Období | 1265–1294 |
| Předchůdce | Jindřich III. Míšeňský |
| Nástupce | Fridrich I. Míšeňský |
| Narození | 1240 Míšeň |
| Úmrtí | 20. listopadu 1314/1315? Erfurt |
| Manželky | I. Markéta Štaufská II. Kunhuta z Eisenbergu III. Alžběta z Orlamünde |
| Potomci | Jindřich Pliseňský Fridrich Míšeňský Dětřich Lužický Anežka Míšeňská |
| Rod | Wettinové |
| Otec | Jindřich III. Míšeňský |
| Matka | Konstancie Babenberská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Albrecht byl synem Jindřicha Jasného a Konstancie z rodu Babenberků. Po matce by tudíž mohl uplatňovat i právo na rakouské dědictví. Zřejmě dohoda mezi jeho otcem a českým králem Václavem I. roku 1251 zapříčinila, že markrabě Jindřich nevystoupil s nároky svých synů na uprázdněný vévodský trůn.[2] [pozn. 1] Albrecht i s bratrem Dětřichem byli v pozdější době spojenci českého krále Přemysla Otakara II. a byli jmenováni v tzv. druhé dodatkové smlouvě mezi Přemyslem a Rudolfem Habsburským.[3]
Roku 1288[4] zemřel Jindřich Jasný a Albrecht Nezdárný zdědil otcův titul. Byl věčně zadlužený a proto překypoval ochotou na úkor příbuzenstva prodávat části Durynska a Míšeňska, čehož roku 1294 využil novopečený římský král Adolf Nasavský a uzavřel s Albrechtem dohodu, v níž bylo sepsáno, že za odstupné ve výši 12000[5] hřiven připadnou obě území říši. Albrechtovi synové s dohodou samozřejmě nesouhlasili a proto na ně Adolf Nasavský neváhal uvalit říšskou klatbu a snažil se je zlomit silou. Roku 1294 finančně podpořen Anglií obsadil Durynsko a přes nesouhlas mohučského arcibiskupa se ujal moci.[5] Svým zájmem o získání Míšeňska[pozn. 2] proti sobě popudil českého krále Václava II., kterému v rámci předvolebních dohod přislíbil přednostní právo na obsazení tohoto léna.[7] Po smrti Adolfa Nasavského roku 1298 u Göllheimu dohoda nezanikla, jeho nástupce Albrecht Habsburský byl také přesvědčen, že Albrechtova území bez ohledu na potomky připadnou říši.[8]
Rodina editovat
Albechtovou první manželkou se na přelomu let 1254/55[9] stala Markéta, prvorozená dcera císaře Fridricha Štaufského. Věnem Albrechtovi přinesla Pliseňsko s Altenburkem a Zwickau.[10] Zpočátku manželé sídlili na hradě v Eckartburgu a poté na Wartburgu a pro zřejmě šťastné manželství byl pohromou Albrechtův vášnivý milostný románek s Kunhutou z Eisenbergu, která byla Markétinou dvorní dámou. Uražená Markéta opustila Wartburg 24. června 1270 a odešla do Frankfurtu, kde o šest týdnů později zemřela. Před odchodem při polibku na rozloučenou navždy poznamenala svého syna Fridricha[pozn. 3] kousnutím do tváře, odtud pochází jeho přízvisko Pokousaný.[12] Cizoložný Albrecht se se svou milenkou i přes její nízký původ oženil.
Chlapců se ujal strýc Dětřich z Landsbergu a Albrecht se je snažil připravit o dědictví ve prospěch syna z nového manželství. Díky tomu strávili oba chlapci mnoho let válkou proti vlastnímu otci.
Vývod z předků editovat
Odkazy editovat
Poznámky editovat
- ↑ Jindřich Jasný byl v tu dobu ženatý s Václavovou dcerou Anežkou.
- ↑ Míšeňsko byl formálně neobsazené po smrti Fridricha Tuty, syna Dětřicha Landsberského.[6]
- ↑ Fridrich byl zasnouben s prvorozenou dcerou Přemysla Otakara II.[11]
Reference editovat
- ↑ VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310. Praha: Paseka, 2002. 760 s. ISBN 80-7185-433-6. S. 127. Dále jen Velké dějiny.
- ↑ Velké dějiny, str. 40
- ↑ Velké dějiny, str. 181
- ↑ Heinrich III. der Erlauchte [online]. Genealogie-mittelalter.de [cit. 2010-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-01-28. (německy)
- ↑ a b Velké dějiny, str. 434
- ↑ Velké dějiny, str. 439
- ↑ CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Václav II. Král český a polský. Praha: Vyšehrad, 2007. ISBN 978-80-7021-841-9. S. 146–147.
- ↑ Václav II., str. 167
- ↑ Isabella von England [online]. Genealogie-mittelalter.de [cit. 2010-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-24. (německy)
- ↑ Velké dějiny, str. 24
- ↑ Velké dějiny, str. 126
- ↑ Velké dějiny, str. 127
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Albrecht II. Míšeňský na Wikimedia Commons
