Wikipedie

Agatha Christie

Britská spisovatelka. Autorka románů, kriminálních příběhů, povídek a divadelních her.

Agatha Mary Clarissa lady Mallowanová, rozená Millerová, obvykle známá jako Agatha Christie (někdy i přechýleně Christieová, 15. září 1890, Spojené království – 12. ledna 1976. Spojené království), občas používající pseudonym Mary Westmacott, byla anglická spisovatelka, autorka velmi oblíbených kriminálních a detektivních příběhů. Je označována za nejvlivnější autorku detektivní literatury ve 20. století,[3] někdy také za nejznámější spisovatelku všech dob, popřípadě dokonce nejznámějšího spisovatele vůbec.[4]

Agatha Christie
Rodné jménoAgatha Mary Clarissa Miller
Narození15. září 1890
Torquay, Devon
Spojené království Anglie
Úmrtí12. ledna 1976 (ve věku 85 let)
Winterbrook House, Wallingford, Oxfordshire
Anglie Anglie
Místo pohřbeníKostel sv. Marie, Cholsey, Oxfordshire, England
PseudonymMary Westmacott
Povolánívšeobecná sestra, spisovatelka, romanopiskyně, scenáristka, dramaturgyně, prozaička, autorka autobiografie, básnířka, dramatička a autorka detektivek
Alma matersoukromé vzdělání
Žánrkriminální román, dobrodružný román, autobiografie a detektivka
Tématakriminální román, detektivní literatura, literární tvorba a literární činnost
Významná dílaVražda Rogera Ackroyda
Sittafordská záhada
Dům na úskalí
Smrt lorda Edgwarea
Vražda v Orient-expresu
… více na Wikidatech
OceněníThe Grand Master (1955)
komandér Řádu britského impéria (1956)
Dáma komandér Řádu britského impéria (1971)
Cena Anthony (2000)
společník Královské literární společnosti
Manžel(ka)Archie Christie (1914–1928)
Max Mallowan (1930–1976)
DětiRosalind Hicks
RodičeFrederick Alvah Miller[1][2] a Clarisa Margaret Boehmer[1]
PříbuzníMargaret Frary Miller a Louis Miller (sourozenci)
Mathew Prichard[1] (vnuk)
PodpisPodpis
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jako autorka byla Agatha Christie neobyčejně produktivní a publikovala 78 detektivních románů, přibližně 150 povídek, 6 „běžných“ románů a 19 divadelních her. Její díla byla přeložena do více než stovky jazyků a prodalo se více než dvě miliardy výtisků.[4] V počtu prodaných knih ji předstihuje jen William Shakespeare,[5] podle jiných odhadů Shakespeara dokonce překonává.[4]

K autorčiným nejpopulárnějším dílům, které přetvořily žánr a překvapují stále další generace čtenářů svými neočekávanými zvraty, patří především Vražda Rogera Ackroyda, Vražda v Orient expresu, Smrt na Nilu a Vraždy podle abecedy. Román A pak nezbyl žádný (Deset malých černoušků) patří mezi nejprodávanější romány v historii a hra Past na myši drží rekord nejdéle hraného představení.[6] Do obecného kulturního povědomí vstoupily také její literární postavy, především pak dva vyšetřovatelé – Hercule Poirot a slečna Marplová. Díla Agathy Christie si získala popularitu nejen díky svým komplikovaným zápletkám a složitým zločinům, ale také důrazem na psychologii postav a na úvahy nad různorodými motivacemi lidí ve světě, bez ohledu na věk, gender či společenské postavení. Její texty jsou často označovány za nadčasové, jen málo dotčené dobovými kulturními stereotypy a předsudky, a proto přístupné i moderním čtenářům.[7]

Jednou z příčin neutuchající popularity jsou také četné filmové a seriálové adaptace autorčiných děl, především pak filmové zpracování poirotovských příběhů s Peterem Ustinovem z 80. let, seriálová adaptace s Davidem Suchetem vysílaná v letech 1989–2013 či vysokorozpočtová a komerčně úspěšná zpracování Kennetha Branagha; oblíbené jsou také adaptace příběhů slečny Marplové, od čtyř filmů v podání Margaret Rutherfordové v 70. letech, přes zpracování s Joan Hicksonovou na přelomu 80. a 90. let až po nejmladší seriál s Geraldine McEwanovou a později Julií McKenzie v hlavní roli.[8]

Životopis editovat

Narodila se v typické viktoriánské rodině, a jak bylo v té době zvykem, získala základní vzdělání od svých rodičů. Roku 1906 odjela do Paříže studovat hudbu a zdokonalit se ve francouzštině. Zde zjistila, že má talent na zpěv a klavír, pro ostýchavost před publikem a nedostatečně silný hlas však od kariéry pěvkyně upustila.

Dne 24. prosince 1914 se provdala za důstojníka Archibalda Christieho. V průběhu první světové války A. Christie pracovala jako dobrovolná sestra a lékárnice v Ashfieldu. Zkušeností získaných během těchto let při práci s léky, často i s jedy, využila později při psaní detektivek. Roku 1919 se jí narodila dcera Rosalind.

Roku 1926 se po smrti své matky a kvůli manželské krizi nervově zhroutila. V té době došlo k jejímu slavnému zmizení. Po dobu jedenácti dnů byla nezvěstná a ani po jejím nalezení v hotelu v Harrogate se tento incident nikdy plně nevyjasnil. Na motivy autorčina zmizení vznikl i film Agatha (1979) v hlavní roli s Vanesou Redgraveovou, Dustinem Hoffmanem a Timothy Daltonem.

Roku 1928 bylo její manželství s Archibaldem Christie rozvedeno, nicméně jako již zavedená autorka (první kniha Záhada na zámku Styles jí vyšla v Británii roku 1921, v USA knižně a v Británii na pokračování již roku 1920)[9] netrpěla finančními problémy.

Roku 1928 se vydala do Bagdádu a mimo jiné navštívila i slavné archeologické vykopávky v Uru, kde se seznámila s archeologem sirem Leonardem Woolleym a jeho ženou Catherine. Při opětovné návštěvě Uru v roce 1930 poznala i asistenta Wooleyho a svého druhého manžela Maxe Mallowana.

Během první i druhé světové války A. Christie pracovala jako dobrovolnice ve výdejně léků.

V roce 1956 byla jmenována C.B.E. (Velitel britského impéria) a roku 1971 jí královna Alžběta II. udělila titul „dáma britského impéria“, z nějž vyplývalo právo na titul dáma. Díky tomu, že byl její druhý manžel Max roku 1968 pasován na rytíře, a tak se stal sirem, mohla užívat titul lady.[10]

Odkaz editovat

Během života autorky bylo jejímu dílu, i přes jeho značnou popularitu, věnováno jen málo pozornosti ze strany literární vědy. Sama Agatha Christie vnímala jako případné jen úvahy nad tím, jak její práce naplňují svou hlavní funkci, tedy pobavení čtenáře; i proto byla zaražená, když se v roce 1967 objevilo první akademické zhodnocení její tvorby, které vydal americký literární kritik Gordon Ramsey. Po autorčině smrti se nicméně začaly objevovat další a další publikace zabývající se její tvorbou z teoretického hlediska, na přelomu 70. a 80. let vydali své texty H. R. F. Keating, Robert Barnard a Charles Osborne. I přes původní neochotu zabývat se detektivkou jakožto „nízkým“ žánrem byli badatelé zaujati vlivem Agathy Christie na přetváření a formování žánru a její schopností oslovit čtenáře bez ohledu na generaci, společenskou třídu a vzdělání.[11]

Dílo editovat

Agatha Christie je světově nejznámější spisovatelka detektivních příběhů a také nejlépe prodávaným autorem svého žánru. Jejích knih se prodalo již přes 2 miliardy výtisků v angličtině a 1 miliarda v dalších minimálně 103 jazykových mutacích.[4] Často patří k nejprodávanějším autorům také v zemích mimo anglicky mluvící svět – ve Francii například v prodejnosti překonává i Émila Zolu, nejprodávanějšího domácího autora.[12]

Christie publikovala 84 románů (z toho 78 detektivních a 6 společenských či psychologických románů), přibližně 150 povídek a 19 divadelních her.[4] V některých dílech porušovala nepsaná pravidla o stavbě detektivního románu – Vražda Rogera Ackroyda, díky které získala již v roce 1926 značný věhlas, je známá svým překvapivým, provokativním rozuzlením. Na rozdíl od detektivních příběhů doylovského typu jsou však v textech Agathy Christie na závěr čtenáři předložena všechna fakta, z nichž bylo možné odvodit, kdo vraždu spáchal. Indicie jsou přitom „ukryty všem na očích“, a přestože forenzní analýza (otisky prstů, balistika) může být rovněž přítomna, obvykle funguje jen jako prostředek pro zúžení okruhu podezřelých, nikoliv jako hlavní důkaz.[13] Příběhy nicméně nelze označit za čistě mechanické sbírání indicií. Roli někdy hraje také intuice nebo analogie naznačená odkazem k jinému literárnímu dílu. V pozdním románu Viděla jsem vraždu je například zločin odhalen pomocí analogie s tradičním křesťanským příběhem o zlu, nikoliv racionální dedukcí, která pak slouží pouze k potvrzení nastolených předpokladů.[14]

Agatha Christie se prosadila rovněž jako autorka dramat. Její divadelní hra Past na myši drží rekord vůbec nejdéle hrané divadelní hry. V londýnském Ambassadors Theatre proběhla premiéra 25. listopadu 1952. Odtud se roku 1974 přesunula do nedalekého St. Martins Theatre, kde se stále hraje. V listopadu 2012, kdy hra slavila 60 let od londýnské premiéry, měla za sebou již 25 000. představení.[15] Představení byla dočasně přerušena pouze v roce 2020 v souvislosti s pandemií covidu-19. Návštěva této hry je pro mnohé návštěvníky „přechodovým rituálem“.[16]

Postavy editovat

Základní rozvržení postav poirotovských příběhů na počátku autorčiny tvorby je zřetelně inspirováno Arthurem Conanem Doylem – charakteristická je ústřední trojice, k níž patří výstřední detektiv (Hercule Poirot, Sherlock Holmes), nepříliš bystrý pomocník (kapitán Hastings, doktor Watson) a tápající policejní vyšetřovatel (inspektor Japp, inspektor Lestrade). Sama autorka se v této oblasti k Doylově odkazu hlásila. Do žánru nicméně vnesla koncept indicií, které jsou čtenáři představovány a ze kterých posléze detektiv vyvodí řešení, aniž by se uchyloval k jiným, čtenáři nedostupným informacím; Doyle a jeho pokračovatelé naproti tomu nechají detektiva přijít s nečekaným, fantastickým řešením a teprve poté následuje jeho racionalizace. Představa, že Christie převzala rovněž způsob práce s indiciemi od Doyla (a že je tedy jeho naprostou epigonkou) je mylná. Z nemalé části patrně vychází ze zjednodušujícího zhodnocení, které v jedné ze svých knih v roce 1985 uveřejnil spisovatel Julian Symons, nástupce Christie v čele britského Klubu detektivů.[17]

Z jejích literárních detektivů je nejslavnější Hercule Poirot. Původem belgický detektiv se poprvé objevil v Záhadě na zámku Styles, prvním autorčině vydaném díle. Je představen jako postarší, úspěšný vyšetřovatel, jejž si anglická policie značně váží. O jeho osobním životě se až na zálibu v pohodlí, belgickém původu a katolickém vyznání čtenář příliš nedozví. Je popisován jako okouzlující a vždy velmi zdvořilý muž, který ovšem někdy působí trochu komicky. Tato kombinace z Poirota rychle učinila nejoblíbenější postavu čtenářů.[18] Sama Christie však záhy začala být detektivem frustrována a již ve 30. letech litovala, že vytvořila „takové odpudivé, bombastické, únavné stvořeníčko“. Své pocity nicméně dokázala potlačit a Poirota do svých románů obsazovala až do konce života, ačkoli v pozdějších románech někdy vystupuje jen okrajově.[19]

Velmi populární je také slečna Marplová, která se objevila nejprve v povídce „Úterní klub“ (1928), později, počínaje Vraždou na faře (1930), se však stala vyšetřovatelkou v detektivních románech. Podobně jako Poirot je slečna Marplová postavou, kterou ostatní snadno podceňují. Inteligentní a moudrá, avšak někdy zmateně se vyjadřující stará panna žije ve smyšlené typicky anglické vesničce St. Mary Mead a často se zaobírá pozorováním každodenního života, nikoliv pouze zločinem. Spisovatelka v bystré stařence nalezla „spřízněnou duši“ a ráda vymýšlela její pronikavé postřehy týkající se vztahů ve společnosti.[20]

Dalšími postavami jsou například manželé Tommy a Pentlička Beresfordovi nebo statistický úředník na penzi Parker Pyne. Z linie vyšetřovatelů se poněkud vymyká tajemný Harley Quin, který reprezentuje harlekýnovskou postavu nadpřirozené spravedlnosti – přestože je však nadán vyšším poznáním než běžní smrtelníci, nezasahuje do vyšetřování přímo, pouze umožňuje panu Satterthwaitovi, aby své snahy po dosažení spravedlnosti dovedl do úspěšného konce.[21]

Prostředí editovat

Detektivní příběhy Agathy Christie jsou obvykle zasazeny do prostředí více či méně uzavřené společnosti – na palubu vlaku, lodě či letadla, na izolovaný ostrov, ale nejtypičtěji do venkovského sídla. Domy jsou v autorčině tvorbě dominantní lokací především ve 20., 40. a 50. letech. Toto prostředí přitom využívá oblíbené a dobře zavedené „gotické“ a romantické imaginace, která hraje významnou roli v anglické literatuře. Již od vydání románu Měsíční kámen (1868) od Wilkieho Collinse, někdy považovaného za první detektivní román, byl venkovský dům – se svým služebnictvem, rodinou a hosty, početnými místnostmi a tajnými chodbami – stabilní rekvizitou detektivních příběhů. V kontextu rozvíjejícího se literárního modernismu využívala Christie také další motivy a problémy spojené s tímto prostředím – tlak starostí o domácnost, společenská očekávání, a především rodinná dramata. Sama autorka vlastnila několik domů, přičemž některé z nich využila jako kulisy pro příběhy (nejtypičtěji patrně Greenway House v Dartmooru, jenž je ústředním místem románů Pět malých prasátek a Hra na vraždu).[22]

Práci v lékárně zužitkovala Christie jako zdroj svých znalostí o jedech. V tomto ohledu zapadá mezi ostatní „královny zločinu“ zlaté detektivní éry – také v knihách Dorothy L Sayersové, Ngaio Marshové a Margery Allinghamové hraje jed často ústřední roli, přičemž u těchto autorek je použit jako prostředek vraždy přibližně ve třetině prací. U Christie však otravy bývají ještě četnější – statistiky ukazují, že zmínka o jedech se objevuje ve dvou třetinách jejích knih a že přibližně 40 % zavražděných postav v jejích textech sejde ze světa právě tímto způsobem.[23] K jedům užitým v jejích příbězích patří například kyanid, arsenik, chloral, strychnin, kokain, thallium nebo nikotin.[24]

Bibliografie editovat

Knihy editovat

Uvedena jsou data prvního knižního vydání, některé z textů byly však již předtím vydány na pokračování časopisecky, někdy ve zkrácené podobě.

Název Původní název Poprvé publikováno[25][26] Česky Vyšetřovatel Poznámka
Záhada na zámku Styles The Mysterious Affair at Styles říjen 1920 1929 Hercule Poirot, inspektor Japp román, též Záhadná událost ve Stylesu
Tajemný protivník The Secret Adversary leden 1922 1928 Tommy a Pentlička román, též Tajemný odpůrce
Vražda na golfovém hřišti The Murder on the Links březen 1923 1932 Hercule Poirot román, též Pozvánka pro Hercula Poirota
Poirotova pátrání Poirot Investigates březen 1924 1929 Hercule Poirot sbírka povídek
Muž v hnědém obleku The Man in the Brown Suit 22. srpen 1924 1927 plukovník Race román
Tajemství Chimneys The Secret of Chimneys červen 1925 2006 policista Battle, Eileen Brentová román
Vražda Rogera Ackroyda The Murder of Roger Ackroyd červen 1926 1930 Hercule Poirot román, též Vražda milionáře Ackroyda
Velká čtyřka The Big Four 27. ledna 1927 2001 Hercule Poirot, inspektor Japp román
Záhada Modrého vlaku The Mystery of the Blue Train 29. března 1928 1999 Hercule Poirot román
Záhada sedmi ciferníků The Seven Dials Mystery 24. ledna 1929 1939 Eileen Brentová román
Zločiny pro dva Partners in Crime 1929 2002 Tommy a Pentlička sbírka povídek
Záhadný pan Quin The Mysterious Mr. Quin duben 1930 2008 Harley Quin, pan Satterthwaite sbírka povídek
Obrův chléb Giant's Bread duben 1930 2023 není detektivní pseudonym Mary Westmacott, román
Vražda na faře The Murder at the Vicarage říjen 1930 1991 slečna Marplová román
Sittafordská záhada The Sittaford Mystery léto 1931 1971 Emily Trefusisová román, též The Murder at Hazelmoor
Dům na úskalí Peril at End House únor 1932 1932 Hercule Poirot, inspektor Japp román
Třináct záhad The Thirteen Problems červen 1932 2010 slečna Marplová sbírka povídek
Lord Edgware umírá Lord Edgware Dies březen 1933 1993 Hercule Poirot, inspektor Japp román, též Smrt Lorda Edgwarea
Smrtonoš The Hound of Death and Other Stories říjen 1933 2010 sbírka povídek, nadpřirozeno
Vražda v Orient expresu Murder on the Orient Express 1. ledna 1934 1935 Hercule Poirot román, též Vražda ve vlaku Orient-Expres, Murder in the Calais Coach
Nedokončený portrét Unfinished Portrait březen 1934 2019 není detektivní pseudonym Mary Westmacott, román
Parker Pyne zasahuje Parker Pyne Investigates červen 1934 2004 Parker Pyne sbírka povídek
Záhadné zmizení lorda Listerdalea The Listerdale Mystery červen 1934 2005 sbírka povídek
Proč nepožádali Evanse? Why Didn't They Ask Evans? září 1934 2000 román, též The Boomerang Clue
Tragédie o třech jednáních Three Act Tragedy říjen 1934 1940 Hercule Poirot, pan Satterthwaite román, též Nikotin, Murder in Three Acts
Smrt v oblacích Death in the Clouds 10. března 1935 1936 Hercule Poirot, inspektor Japp román, též Death in the Air
Vraždy podle abecedy The A.B.C. Murders 6. ledna 1936 1970 Hercule Poirot román, též The Alphabet Murders
Vražda v Mezopotámii Murder in Mesopotamia 6. července 1936 1969 Hercule Poirot román
Karty na stole Cards on the Table 2. listopadu 1936 1938 Hercule Poirot, Ariadne Oliverová, plukovník Race, policista Battle román, též Vyložené karty
Vražda v postranní ulici Murder in the Mews 15. března 1937 2009 Hercule Poirot sbírka povídek
Němý svědek Dumb Witness 5. července 1937 1939 Hercule Poirot román, též Poirot Loses a Client
Smrt na Nilu Death on the Nile 1. listopadu 1937 1985 Hercule Poirot, plukovník Race román
Schůzka se smrtí Appointment with Death 2. května 1938 1970 Hercule Poirot román
Vánoce Hercula Poirota Hercule Poirot's Christmas 19. prosince 1938 1939 Hercule Poirot román, též Murder for Christmas a A Holiday for Murder
Vždyť je to hračka Murder is Easy 5. června 1939 1971 román, též Easy to Kill
A pak nezbyl žádný And Then There Were None 6. listopadu 1939 1988 román, původně Deset malých černoušků, v původním britském vydání Ten Little Niggers, též Ten Little Indians
The Regatta Mystery 1939 Hercule Poirot, slečna Marplová, Parker Pyne sbírka povídek, pouze v USA, ve Velké Británii a v Česku povídky vyšly v jiných souborech
Temný cypřiš Sad Cypress březen 1940 1999 Hercule Poirot román
Nástrahy zubařského křesla One, Two, Buckle My Shoe listopad 1940 2001 Hercule Poirot, inspektor Japp román, též An Overdose of Deatha The Patriotic Murders
Zlo pod sluncem Evil Under the Sun červen 1941 2003 Hercule Poirot román
N či M? N or M? červen 1941 1967 Tommy a Pentlička román
Mrtvá v knihovně The Body in the Library únor 1942 1972 slečna Marplová román
Pět malých prasátek Five Little Pigs květen 1942 1948 Hercule Poirot román, též Nezabila jsem!, Murder in Retrospect
Není kouře bez ohýnku The Moving Finger červenec 1942 1982 slečna Marplová román
Nultá hodina Towards Zero červen 1944 1970 policista Battle román, též Come and Be Hanged
Odloučeni zjara Absent in the Spring červenec 1944 1997 není detektivní román, též Já nebyl u tebe, když přicházelo jaro
Cyankáli v šampaňském Sparkling Cyanide únor 1945 1980 plukovník Race román, též Remembered Death
Nakonec přijde smrt Death Comes as the End říjen 1944 1975 román
Poslední víkend The Hollow září 1946 1948 Hercule Poirot román, též Poslední weekend, Murder After Hours
Pověz mi, jak žijete Come, Tell Me How You Live říjen 1946 1977 není detektivní jako Agatha Christie Mallowan, román
Herkulovské úkoly pro Hercula Poirota The Labours of Hercules červen 1947 1994 Hercule Poirot sbírka povídek
Růže a tis The Rose and the Yew Tree únor 1948 2021 není detektivní pseudonym Mary Westmacott, román
Na vrcholu vlny Taken at the Flood březen 1948 1989 Hercule Poirot román, též Čas přílivu, There is a Tide...
The Witness for the Prosecution and Other Stories září 1948 Hercule Poirot sbírka povídek, Poirot v jedné povídce, nevydáno ve Velké Británii ani v Česku, povídky v jiných sbírkách
Hadí doupě Crooked House březen 1949 1988 román
Three Blind Mice and Other Stories únor 1950 Hercule Poirot, Harley Quin, pan Sattethwaithe sbírka povídek, nevydáno ve Velké Británii ani v Česku, stejnojmenný český výbor obsahuje jiné povídky
Oznamuje se vražda A Murder is Announced červen 1950 1969 slečna Marplová román
Sešli se v Bagdádu They Came to Baghdad 5. března 1951 2008 román
The Under Dog and Other Stories září 1951 Hercule Poirot sbírka povídek, nevydáno ve Velké Británii ani v Česku, povídky vyšly v jiných souborech
Smrt staré posluhovačky Mrs McGinty's Dead únor 1952 1970 Hercule Poirot, Ariadne Oliverová román, též Blood Will Tell
Smysluplná vražda They Do It With Mirros září 1952 1995 slečna Marplová román, též Murder With Mirrors
Dcera je dcera A Daughter's a Daughter 24. listopadu 1952 2022 není detektivní pseudonym Mary Westmacott, román
Po pohřbu After the Funeral březen 1953 2004 Hercule Poirot román, též Funerals Are Fatal
Kapsa plná žita Pocket Full of Rye 9. listopadu 1953 1981 slečna Marplová román
Cíl neznámý Destination Unknown 1. listopadu 1954 2010 román, též Místo určení neznámé, So Many Steps to Deaths
Zlatá brána otevřená Hickory Dickory Dock 31. října 1955 1994 Hercule Poirot román, též Hickory Dickory Death
Hra na vraždu Dead Man's Folly říjen 1956 2001 Hercule Poirot, Ariadne Oliverová román
Břímě The Burden 12. listopadu 1956 1996 není detektivní pseudonym Mary Westmacott, román
Vlak z Paddingtonu 4.50 from Paddington listopad 1957 1982 slečna Marplová román, též What Mrs. McGillicuddy Saw!, Murder She Said
Zkouška neviny Ordeal by Innocence 3. listopadu 1958 1966 román
Kočka mezi holuby Cat Among the Pigeons 2. listopadu 1959 1968 Hercule Poirot román
Královský rubín The Adventure of the Christmas Pudding and a Selection of Entrées 24. října 1960 2015 Hercule Poirot, slečna Marplová sbírka povídek, nevyšlo v USA
Double Sin and Other Stories červenec 1961 Hercule Poirot sbírka povídek, pouze v USA, ve Velké Británii a v Česku povídky vyšly v jiných souborech
Plavý kůň The Pale Horse 6. listopadu 1961 1984 román
Prasklé zrcadlo The Mirror Crack'd from Side to Side 12. listopadu 1962 1994 slečna Marplová román, též The Mirror Crack’d
Hodiny The Clocks 7. listopadu 1963 2000 Hercule Poirot román
Karibské tajemství The Caribbean Mystery 16. listopadu 1964 1972 slečna Marplová román
Star Over Bethlehem and other stories 1. listopadu 1965 není detektivní jako Agatha Christie Mallowan, sbírka poezie a povídek
V hotelu Bertram At Bertram's Hotel 15. listopadu 1965 2008 slečna Marplová román
Třetí dívka Third Girl listopad 1966 1971 Hercule Poirot, Ariadne Oliverová román
Nekonečná noc Endless Night 30. října 1967 1977 román
Dům u kanálu By the Pricking of My Thumbs listopad 1968 2001 Tommy a Pentlička román
Viděla jsem vraždu Hallowe'en Party listopad 1969 1993 Hercule Poirot, Ariadne Oliverová román
Cestující do Frankfurtu Passenger to Frankfurt září 1970 2015 román
Nemesis Nemesis listopad 1971 1982 slečna Marplová román
Sloni mají paměť Elephants Can Remember listopad 1972 1974 Hercule Poirot, Ariadne Oliverová román
Brána osudu Postern of Fate říjen 1973 2015 Hercule Poirot román
Rané případy Hercula Poirota Poirot's Early Cases září 1974 2007 Hercule Poirot, inspektor Japp sbírka povídek
Opona: Poslední případ Hercula Poirota Curtain: Poirot's Last Case říjen 1975 1979 Hercule Poirot román, napsán za druhé světové války
Zapomenutá vražda Sleeping Murder říjen 1976 1986 slečna Marplová román, napsán za druhé světové války
Vlastní životopis An Autobiography listopad 1977 1987 není detektivní autobiografie
Poslední případy slečny Marplové Miss Marple's Final Cases and Two Other Stories říjen 1979 2014 slečna Marplová román
Potíže v zálivu Pollensa Problem at Pollensa Bay and Other Stories listopad 1991 2011 Hercule Poirot, Parker Pyne, Harley Quin, pan Satterthwaite sbírka povídek
Dokud světlo nepohasne While the Light Lasts and Other Stories 4. srpna 1997 2012 Hercule Poirot sbírka povídek, Poirot ve dvou povídkách
Velká výprava The Grand Tour 26. dubna 2012 2014 není detektivní soubor dopisů a fotografií

Divadelní hry editovat

  • 1952 Past na myši (The Mousetrap)
  • 1953 Svědek obžaloby (Witness for the Prosecution)

a další divadelní hry jako například Neočekávaný host nebo Deset malých černoušků

Spolupráce editovat

  • 1930 Trhák (The Scoop, slovensky jako Trhák; účast v příběhu, kdy každý ze šesti autorů napsal vždy dvě kapitoly)
  • 1930 Za španělskou stěnou (Behind the Screen, slovensky jako Za španielskou stenou; účast v příběhu, kdy každý ze šesti autorů napsal vždy jednu kapitolu)
  • 1931 Plovoucí admirál (The Floating Admiral, česky dosud nepublikováno; každý autor napsal jednu kapitolu, další autoři: G. K. Chesterton, Dorothy L. Sayersová a další členové Detektivního klubu)

Adaptace editovat

Filmové a seriálové adaptace editovat

Nejstarší adaptace editovat

Kromě rozhlasových a divadelních zpracování byla většina děl Agathy Christie adaptována do podoby filmové nebo seriálové produkce. První filmovou adaptací autorčina textu byl v roce 1928 film The Passing of Mr. Quin, odkazující k jedné povídek ze souboru Záhadný pan Quin. S původním dílem však mělo toto zpracování jen málo společného.[27] V roce 1929 se objevilo německé zpracování thrilleru Tajemný protivník pod názvem Dobrodruzi, spol. s r. o.. Austin Trevor ztvárnil Hercula Poirota na začátku 30. let hned ve třech filmech – Alibi (1931), Černá káva (1931) a Smrt lorda Edgwarea (1934). V raném období nicméně převládalo spíše televizní vysílání divadelních zpracování děl; k výjimkám patřil Případ zmizelé dámy (1950), v níž se objevil jako herec Ronald Reagan, Sešli se v Bagdádu (1952) nebo Svědek obžaloby (1957) s Marlene Dietrichovou.[28]

K přelomu došlo v roce 1960, kdy Agatha Christie uzavřela smlouvu se studiem MGM. Nové podmínky daly mezi lety 1961 a 1964 vzniknout čtyřem filmům o slečně Marplové, v hlavní roli s Margaret Rutherfordovou. Adaptace nicméně kladly největší důraz na komediální aspekty – Jane Marplová stojí v každé scéně v centru pozornosti, je fyzicky aktivní a škodolibě rozsévá chaos.[29] Čtvrtý film, Murder Ahoy, nebyl založen na žádné z knih a autorčina nespokojenost rostla. V pátém filmu studia, Vraždách podle abecedy, se pak v podobně odlehčené roli představil jako Poirot Tony Randall. J. C. Bernthal o filmu poznamenal, že „začíná scénou Poirota a Hastingse v sauně a dál to není lepší“. Sama Agatha Christie v reakci na filmy nechala v podtitulu své příští knihy o slečně Marplové (Karibské tajemství) vytisknout poznámku, že román „obsahuje původní postavu“.[30]

Vážnější a původnímu románu věrnější adaptace přišla v roce 1974, kdy vznikl film Sidneyho Lumeta Vražda v Orient expresu (1974), s Albertem Finneym v hlavní roli a obsazený i dalšími hvězdami, například Ingrid Bergmanovou. Výhodou pro snímek byla také absence cenzorských zásahů – vzhledem ke zrušení hollywoodského produkčního kodexu na konci 60. let bylo možné zachovat původní zakončení díla, které by dříve bylo na plátnech kin nepřípustné.[31]

Adaptace v 80. letech editovat

K dalším posunům došlo v 80. letech, když se také ve Velké Británii rozšířila takzvaná quality TV, tedy televizní produkce zaměřená na užší skupiny diváků a využívající větších rozpočtů a komplexnějšího vyprávění. To umožnilo natočení několika christieovských televizních filmů a seriálů. Objevily se filmy Vždyť je to hračka (1982) a Cyankáli v šampaňském (1983) a dva televizní příběhy slečny Marplové s Helen Hayesovou – Karibské tajemství (1983) a Smysluplná vražda (1985). V televizi se vysílal rovněž seriál Tommy a Pentlička (1983), a především série televizních zpracování případů slečny Marplové v podání Joan Hicksonové. Největší dosah měly v 80. letech filmy s Peterem Ustinovem jako Poirotem. První dva, Smrt na Nilu (1978) a Zlo pod sluncem (1982), byly vytvořeny pro kina. V průběhu 80. let pak následovala ještě trojice televizních filmů s nižším rozpočtem, v nichž Poirot své případy neřeší ve své době a místo toho je přesunut do současnosti 80. let. Tyto snímky již byly přijaty vlažněji.[32]

Adaptace v 90. letech a po roce 2000 editovat

Ke kompletnímu televiznímu zpracování Poirotových příběhů došlo mezi lety 1989 až 2013, když soukromá britská televize ITV uvedla seriál Agatha Christie's Poirot (česky jako Hercule Poirot) s Davidem Suchetem v hlavní roli. Seriál je hodnocen jako velmi věrný a kromě úspěchu ve Velké Británii se prosadil jako výrazný exportní artikl a propagátor anglického prostředí coby svérázné společenské idyly. David Suchet se během dvaceti čtyř let vysílání pro mnoho diváků stal doslova zosobněním belgického detektiva.[33]

Na počátku 21. století došlo v anglickém prostředí k pokusům o originální uchopení látky. Televize ITV nově zpracovala případy slečny Marplové, Agatha Christie's Marple (česky Slečna Marplová), který se vysílal v letech 2004 až 2013. V hlavní roli se vystřídala Geraldine McEwanová a Julia McKenzie a tvůrci se od zdrojového materiálu tentokrát odchýlili silněji. Kromě pozměněných zápletek je v adaptaci přítomna také reimaginace některých postav, mimo jiné v oblasti homosexuality – zatímco v románu Oznamuje se vražda je milostný vztah mezi dvěma ženami jen naznačen, seriál jej ukazuje explicitněji a zachycuje jejich polibek.[34]

Režisér Kenneth Branagh oživil postavu Hercula Poirota v trojici filmů Vražda v Orient expresu (2017), Smrt na Nilu (2022) a Přízraky v Benátkách (2023), přičemž hlavní postavu si zahrál sám. Vysokorozpočtové filmy spojily klasický vizuál (první dva využívají klasický 65mm film, typický pro Hollywood 50. a 60. let) s moderními a podle některých kritiků nepřípadnými moderními postupy, jako jsou blockbusterové akční sekvence a honičky.[35]

Publicita spojená s filmovými adaptacemi často vede k návratu čtenářů k původním dílům – například po vydání Branaghovy Vraždy v Orient expresu se román, z nějž film vychází, vrátil na žebříček bestsellerů.[36]

Adaptace mimo anglofonní prostředí editovat

Adaptace děl Agathy Christie vznikají také mimo anglofonní prostředí. Obzvláště oblíbený je v tomto ohledu román A pak nezbyl žádný (Deset malých černoušků). Z roku 1965 například pochází bollywoodská muzikálová adaptace Gumnaam. V roce 1987 byla vydána ruská verze, Deset malých černoušků (Děsjať Něgriťat), v některých scénách dokonce drsnější než ostatní verze.[37] V roce 2004 vytvořila japonská společnost NHK animovanou verzi příběhů Hercula Poirota a slečny Marplové. Hrdinkou je zde šestnáctiletá Maybelle, která někdy tráví čas se svou pratetou Jane Marplovou, jindy se pod dohledem slečny Lemonové připravuje na kariéru Poirotovy asistentky. Doprovází ji kačer jménem Oliver.[38]

Český kontext editovat

V knize Smrt v oblacích (1935) – podobně jako i v několika dalších příbězích[39] – se zmiňuje i o Československu: „Slečna Greyová jde s dobou. Používá nejmodernější systém vynalezený jedním Čechoslovákem.“ „Opravdu? Československo musí být úžasná země. Zdá se, že všechno pochází odtamtud – boty, sklo, rukavice a teď i těsnopis. Úžasné.“

Od roku 1961 si až do své smrti dopisovala s Olgou Simonovou, učitelkou z jižních Čech, po níž dokonce pojmenovala jednu z postav v knize Viděla jsem vraždu.[39][40]

První českou knihou byl román Muž v hnědém obleku, který v překladu Františka Poledny vyšel v roce 1927 ve vydavatelství Českomoravské podniky tiskařské a vydavatelské.[41]

V České republice od roku 1997 funguje Společnost Agathy Christie.

Reference editovat

  1. ↑ a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. ↑ Dostupné online.
  3. ↑ EVANS, Mary Anna; BERNTHAL, James Carl. Introduction, and Chronology. In: EVANS, Mary Anna; BERNTHAL, James Carl. The Bloomsbury Handbook to Agatha Christie. London – New York – Oxford – New Delhi – Sydney: Bloomsbury Academic, 2023. ISBN 978-1-3502-1247-3. S. 3. (anglicky)
  4. ↑ a b c d e GILL, Gillian. Agatha Christie: The Woman and Her Mysteries. New York: Free Press, 1990. 243 s. Dostupné online. ISBN 978-0029117026. S. x. (anglicky) 
  5. ↑ Od narození královny detektivek Agathy Christie uplyne 120 let, Lidovky.cz, 11. září 2010
  6. ↑ MCDERMID, Val. Foreword. In: EVANS, Mary Anna; BERNTHAL, James Carl. The Bloomsbury Handbook to Agatha Christie. London – New York – Oxford – New Delhi – Sydney: Bloomsbury Academic, 2023. ISBN 978-1-3502-1247-3. S. xiii. (anglicky)
  7. ↑ Gill (1990), s. 7–8.
  8. ↑ ALDRIDGE, Mark. Film and TV Adaptations of Christie. In: EVANS, Mary Anna; BERNTHAL, James Carl. The Bloomsbury Handbook to Agatha Christie. London – New York – Oxford – New Delhi – Sydney: Bloomsbury Academic, 2023. ISBN 978-1-3502-1247-3. S. 358–369. (anglicky)
  9. ↑ Záhada na zámku Styles | Agatha Christie. www.agatha.cz [online]. [cit. 2017-05-06]. Dostupné online. 
  10. ↑ Život | Agatha Christie. www.agatha.cz [online]. [cit. 2017-05-02]. Dostupné online. 
  11. ↑ Bernthal, Evans (2023), s. 3–4.
  12. ↑ WHITE, Nicholas. Naturalism. In: WILSON, Emma; HAMMOND, Nicholas; BURGWINKLE, William. The Cambridge History of French Literature. Cambridge: Cambridge University Press, 2011. ISBN 9780521897860. S. 530. (anglicky)
  13. ↑ KAZMER, Michelle M. Christie's Clues as Information. In: WILSON, Emma; HAMMOND, Nicholas; BURGWINKLE, William. The Cambridge History of French Literature. Cambridge: Cambridge University Press, 2011. ISBN 9780521897860. S. 68. (anglicky)
  14. ↑ MILLS, Rebecca. The Middlebrow Woman Detective Author. In: WILSON, Emma; HAMMOND, Nicholas; BURGWINKLE, William. The Cambridge History of French Literature. Cambridge: Cambridge University Press, 2011. ISBN 9780521897860. S. 57–58. (anglicky)
  15. ↑ Past na myši slaví 60 let | Agatha Christie. www.agatha.cz [online]. [cit. 2017-05-02]. Dostupné online. 
  16. ↑ PETERS, Barbara. Agatha Christie: Personal Encounters. In: WILSON, Emma; HAMMOND, Nicholas; BURGWINKLE, William. The Cambridge History of French Literature. Cambridge: Cambridge University Press, 2011. ISBN 9780521897860. S. 57–58. (anglicky)
  17. ↑ Bernthal, Evans (2023), s. 8–9.
  18. ↑ HARMON, Lucyna. Agatha Christie's Poirots in Word and Picture. Göttingen: V&R unipress, 2023. 208 s. ISBN 9783847016199. S. 18–40. (anglicky) 
  19. ↑ BERNTHAL, James Carl. 'A Look of Doglike Devotion': Hercule's Poirot's Stooges and Foils. In: ANDREW, Lucy; SAUNDERS, Samuel. The Detective's Companion in Crime Fiction: A Study in Sidekicks. Cham: Palgrave Macmillan, 2021. ISBN 9783030749897. S. 311. (anglicky)
  20. ↑ HACK, Richard. Duchess of Death. Beverly Hills: Phoenix Books, 2009. 284 s. Dostupné online. ISBN 978-1-59777-620-2. S. 131. (anglicky) 
  21. ↑ ROWLAND, Susan. From Agatha Christie to Ruth Rendell: British Women Writers in Detective and Crime Fiction. Houndmills, Basingstoke: Palgrave, 2000. 222 s. ISBN 978-0-333-67450-5. S. 139. (anglicky) 
  22. ↑ BRIGHT, Brittain. House and Home: The Country House. In: EVANS, Mary Anna; BERNTHAL, James Carl. The Bloomsbury Handbook to Agatha Christie. London – New York – Oxford – New Delhi – Sydney: Bloomsbury Academic, 2023. ISBN 978-1-3502-1247-3. S. 227–229. (anglicky)
  23. ↑ HARKUP, Kathryn. House and Home: The Country House. In: EVANS, Mary Anna; BERNTHAL, James Carl. The Bloomsbury Handbook to Agatha Christie. London – New York – Oxford – New Delhi – Sydney: Bloomsbury Academic, 2023. ISBN 978-1-3502-1247-3. S. 285. (anglicky)
  24. ↑ HARKUP, Kathryn. A is for Arsenic: The Poisons of Agatha Christie. London – New York: Bloomsbury Sigma, 2015. 320 s. ISBN 9781472911308. S. 291–307. (anglicky) 
  25. ↑ BERNTHAL, James Carl. Agatha Christie: A Companion to the Mystery Fiction. Jefferson, North Carolina: McFarland & Company, 2016. 456 s. ISBN 978-1-4766-7620-3. (anglicky) 
  26. ↑ Hack (2009).
  27. ↑ Aldridge (2023), s. 358–359.
  28. ↑ Aldridge (2023), s. 362–363.
  29. ↑ Aldridge (2023), s. 363–364.
  30. ↑ Bernthal (2016), s. 258.
  31. ↑ Aldridge (2023), s. 365–366.
  32. ↑ Aldridge (2023), s. 367–369.
  33. ↑ Aldridge (2023), s. 369.
  34. ↑ Aldridge (2023), s. 371.
  35. ↑ Aldridge (2023), s. 371–372.
  36. ↑ Aldridge (2023), s. 360.
  37. ↑ Bernthal (2016), s. 56–57.
  38. ↑ Bernthal (2016), s. 43.
  39. ↑ a b Agatha Christie a Československo | Agatha Christie. www.agatha.cz [online]. [cit. 2022-10-29]. Dostupné online. 
  40. ↑ PANCEROVÁ, Alena. Vzpomínka na učitelku z Prachatic, která si dopisovala s Agathou Christie. Českobudějovický deník. 2019-05-19. Dostupné online [cit. 2022-10-29]. 
  41. ↑ Muž v hnědém obleku | Agatha Christie. www.agatha.cz [online]. [cit. 2022-10-29]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Agatha_Christie&oldid=23822360“