Wikipedie

Adam Hrzán z Harasova

český šlechtic

Adam Hrzán z Harasova, zvaný Boháč († 11. ledna 1619)[2] byl český šlechtic z rodu Hrzánů z Harasova. Patřil mezi nejvyhledávanější rytířské lichváře na přelomu 16. a 17. století.[pozn. 1] Na začátku 17. století byl nejen nejbohatším rytířem v Čechách, ale patřil mezi deset nejbohatších šlechticů v zemi vůbec. V roce 1603 byl se 1755 osedlými sedmým nejbohatším šlechticem v zemi a v roce 1615 s 2182 osedlými obsadil dokonce šestou pozici.[3] Zastával úřad purkrabího Hradeckého kraje a karlštejnského purkrabího.[2]

Adam Hrzán z Harasova
na Skalce a Lanškrouně
Erb Hrzánů z Harasova
Erb Hrzánů z Harasova
Karlštejnský purkrabí
za rytířský stav
Ve funkci:
1615 – 1618
PanovníkMatyáš
Purkrabí Hradeckého kraje
Ve funkci:
1605 – 1615
PanovníkRudolf II., Matyáš
PředchůdceKryštof Wratislav z Mitrowicz na Lochovicích
NástupceKašpar Kaplíř ze Sulevic
Přísedící Českého zemského soudu
Ve funkci:
1604[1] – 1618 (?)
PanovníkRudolf II., Matyáš
Hejtman Litoměřického kraje
Ve funkci:
1599 – 1600
PanovníkRudolf II.
PředchůdceTobiáš Kaplíř ze Sulevic
NástupceZdeslav starší Kaplíř ze Sulevic na Košťálově
Ve funkci:
1596 – 1597
PanovníkRudolf II.
Předchůdceseznam se nedochoval
NástupceVolf Štampach ze Štampachu na Velkém Chuderově
Ve funkci:
1588 – 1589
PanovníkRudolf II.
Předchůdceseznam se nedochoval
NástupceTobiáš Kaplíř ze Sulevic na Sulevicích
Úmrtí11. ledna 1619
Titulrytíř
Choť(1578) Anna Kaplířová ze Sulevic
RodičeMikuláš Hrzán z Harasova († 1565)
DětiJan Mikuláš († 1617)
Zdeslav († 1642)
Jan († 1631)
Vilém Jiří († 1620)
Příbuzníděd: Adam Hrzán z Harasova († 1533)
babička: Dorota Vančurová z Řehnic
strýc: Václav starší Hrzán z Harasova († 1570)
teta: Anna z Dubé
vnuk: Jan Adam Hrzán z Harasova (1625–1681)
snacha: Alžběta Haugvicová z Biskupic († 1638)
snacha: Sabina Žofie z Vřesovic
Zaměstnáníúvěrový podnikatel, politik
Náboženstvířímskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a majetek editovat

Pocházel z rytířské rodiny. Narodil se jako syn Mikuláše Hrzána z Harasova († 1565). Po otci zdědil tvrz Ctěnice a okolní vesnice.[4] Od poloviny 60. let 16. století se angažoval v nižší politice, když získal post hejtmana Boleslavského kraje.[4] V roce 1578 se oženil s bohatou Annou Kaplířovou ze Sulevic, která zdědila výnosný velkostatek Skalka na Litoměřicku.[4][5] Sem se také přestěhoval a několikrát zastával úřad hejtmana Litoměřického kraje (1588–1589, 1596–1597, 1599–1600).[6]

Přízeň Viléma z Rožmberka editovat

Adam Hrzán se stýkal s českým velmožem Vilémem z Rožmberka (1535–1592). Na jeho dvoře v Českém Krumlově získal základy šlechtické výchovy.[4] Po dobu devíti měsíců počínaje srpnem 1572 se Adam účastnil prvního poselstva českých pánů a rytířů do Polska, které vedl nejvyšší kancléř Vratislav II. z Pernštejna (1530–1582) a právě nejvyšší purkrabí Vilém. Byli tam vysláni v otázce zájmu habsburského domu o polský trůn, který se uvolnil smrtí posledního krále z dynastie Jagellonců Zikmunda II. Augusta.[7][8]

Rozšiřování majetku editovat

 
Erby nad vstupem do Lanškrounského zámku

Usilovně shromažďoval dluhopisy.[pozn. 2] Patřil i k věřitelům císaře Maxmiliána II. Prostředky k půjčení získal z dělení otcovského majetku, z bohatého věna manželky a z výnosů velkostatku Skalka. V roce 1588 odkoupil od Jana V. z Pernštejna (1561–1597) velkostatek Lanškroun-Lanšperk (Landšperk) ve východních Čechách. Koupě byla zapsána do desk zemských na začátku roku 1589. Podle ní Hrzán koupil podhodnocený statek za pouhých 15 300 kop grošů českých. K velkostatku patřila tři města, několik městeček, kolem padesáti vesnic, dvory, ovčíny, mlýny, rybníky a lesy.[9] Zámek Lanškroun nechal Adam Hrzán výrazně upravit v renesančním stylu. Přestavbu připomíná především vstupní portál, na kterém je letopočet 1601, kdy byla přestavba ukončena, a erb Adama Hrzána s erbem jeho manželky Anny Kaplířové ze Sulevic.[10] Na poddané měl vysoké nároky, zvyšoval dávky, omezoval jim práva. Pro jeho tvrdý a hrubý přístup s ním lanškrounští měšťané vedli soudní spory.[10] V roce 1622 měl velkostatek hodnotu 150 000 kop grošů českých,[9] k lanškrounské části tehdy patřilo město Lanškroun se zámkem a 12 vsí,[10] hrad Lanšperk se připomínal jako pustý.[11]

Zástava Drslavic editovat

V letech 1577–1601 půjčoval Vilému z Rožmberka i jeho dědici Petru z Rožmberka (1539–1611). Ne vždy poskytl peníze v hotovosti, někdy Vilémovi přenechal dluhopisy, jejichž proplacení si Vilém z Rožmberka vynutil ze své pozice nejvyššího purkrabího. V roce 1597 dlužil Petr Vok z Rožmberka Hrzánovi už 55 000 kop grošů českých. Ze zapůjčených peněz mu plynuly obrovské zisky z úroku. Za čtvrt století získal od Rožmberků na úrocích přibližně 35 000 kop. Svou úvěrovou strategií cílil k získání některého rožmberského velkostatku. Od roku 1595 držel v zástavě rožmberské panství Drslavice, ale nepodařilo se mu ho získat do trvalého vlastnictví. Od roku 1601 po tomto neúspěchu už Rožmberkovi peníze nepůjčoval.[12]

Koupě Červeného Hrádku editovat

Poté zaměřil svou pozornost na Krušné hory, odkud to měl blízko ke svému panství Skalka. Od české komory požadoval urychlené splacení pohledávek. Ta tehdy neměla dostatek prostředků, a proto musela přistoupit na obchod. Tak od ní na konci roku 1605 (nebo v roce 1606)[13] odkoupil panství Červený Hrádek s hradem Blatno, Údlicemi, Nezabylicemi, městečkem Borkem, Horou Svaté Kateřiny za 236 000 zlatých rýnských[13] (125 000 kop grošů českých).[14] Komora získala panství v roce 1594, když bylo zkonfiskováno Jiří Popelu z Lobkowicz, který upadl v nemilost u císaře Rudolfa II. Adam Hrzán zaplatil komoře poslední splátku v roce 1607.[14]

V roce 1608 koupil pro svého syna Jana Mikuláše panství Stvolínky (Stolinky) s pustým hradem Ronov[2] za více než 25 000 kop grošů českých od zadluženého Jana z Vartenberka (nebo od Alžběty, manželky Zikmunda z Vartenberka[15]).[14]

Starosti s lehkomyslným synem editovat

V roce 1608 musel řešit aféru způsobenou svým lehkomyslným synem Zdeslavem. Syn procházel dvořanskou výchovou u Rudolfa II. Na počátku 17. století v Praze působil jako osobní císařův stolník. Na rozdíl od šetřivého a zodpovědného otce si užíval bezstarostného života v malostranských hostincích, točil se kolem mladých šlechtičen i zámožnějších měšťanek. Finanční prostředky získával půjčkami u šlechtických přátel. Půjčky ani úroky nesplácel. O synových dluhopisech neměl Adam Hrzán ponětí a dozvěděl se o nich až od nejvyššího zemského sudího Adama mladšího z Valdštejna (1569/1570–1638). Více než třicet věřitelů totiž pohnalo Zdeslava k soudu pro dlužníky u nejvyššího purkrabství v Praze. Jednu třetinu věřitelů tvořily šlechtičny (např. Johana Švihovská, Johana Příchovská, Mariána Czerninová, Alena Vchynská, Ludmila Špetlová, Marie Sluzská, Kateřina Kocová a Eva Kaplířová). Adam dluhy za syna postupně vyrovnal.[16]

Zemské úřady editovat

S Adamovým bohatstvím rostla i jeho politická moc. V letech 1605–1615 zastával úřad purkrabího Hradeckého kraje a v letech 1615–1618 byl karlštejnským purkrabím za rytířský stav.[2] Od roku 1604[1] působil i jako stálý přísedící většího zemského soudu.[17][18] Účastnil se také zasedání královské rady.[19] V roce 1616 byl jako karlštejnský purkrabí aktivním účastníkem korunovace Anny Tyrolské na českou královnu. V průvodu kráčel vedle nejvyššího písaře Jana z Klenového a z Janovic († 1624), který přinášel královské žezlo.[20]

Nepodařilo se mu ale postoupit do vyšší společenské vrstvy, nebyl přijat do panského stavu.

České stavovské povstání a úmrtí editovat

Na podzim 1618 se stavovské direktorium snažilo získat hotovost pro sestavování a vydržování stavovského vojska. Hrzán byl katolické víry, takže finanční pomoc odmítl. Direktorská vláda však vyslala do jeho sídel Červený Hrádek, Skalka a Lanškroun ozbrojence a odvezla si hotovost úhrnem 150 000 kop grošů českých. S těmito vynucenými půjčkami na 6 % úrok nakonec Adam Hrzán a jeho synové souhlasili. Zúročení této velké půjčky se už nedočkal, zemřel 11. ledna 1619.[21]

Rodina a dědictví editovat

Adam Hrzán měl s manželkou Annou Kaplířovou ze Sulevic, dcerou Zdeslava Kaplíře ze Sulevic († asi 1566),[5] čtyři syny:

  • 1. Jan Mikuláš († 1617)
    • ⚭ Veronika Čejková z Olbramovic[2]
  • 2. Zdeslav († 1642)
    • ⚭ Alžběta Haugvicová z Biskupic († 1638)[15][2]
  • 3. Jan († 1631)
    • ⚭ Sabina Žofie z Vřesovic[13][2]
  • 4. Vilém Jiří († 1620)

Už v roce 1617 po smrti syna Jana Mikuláše rozdělil Adam Hrzán svá severo- a východočeská panství mezi syny Zdeslava, Jana a Viléma Jiřího.[17] Po smrti otce Zdeslav vlastnil Stvolínky,[15] Jan získal Červený Hrádek s Blatnem[13] a Lanškroun získal Vilém Jiří, který však už v roce 1620 zemřel a jeho majetek zdědil Zdeslav.[10] V době stavovského povstání synové přestoupili na evangelickou víru, souhlasili s půjčkou direktoriu a podporovali zimního krále Fridricha Falckého. Po bitvě na Bílé hoře jim byla zkonfiskována většina majetku. V roce 1622 byli zproštěni žaloby ze vzpoury proti císaři a byl jim navrácen zkonfiskovaný majetek, když Zdeslav nabídl podhodnocené panství Lanškroun a Landšperk úplatnému předsedovi konfiskační komise knížeti Karlu z Liechtensteinu (1569–1627), místodržícímu v Čechách.[22] V roce 1623 byli bratři Zdeslav a Jan povýšeni do panského stavu.[23][2] V roce 1628 byl Zdeslav Hrzán opětovně obviněn ze vzpoury, když se přihlásil o splacení peněžní půjčky, kterou jeho otec poskytl v roce 1618 direktoriu. Za svou milost musel zaplatit. V roce 1631 vpadli do Čech Sasové a Zdeslav se snažil získat zboží Stvolínky (Stolinky). Byl však zatčen a odsouzen ke ztrátě všeho majetku. Konečně v roce 1635 získal milost i stvolínské panství a zemřel o 7 let později.[22]

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ Lichvářskými obchody se domohli bohatství i rytíři Hertvík Žejdlic ze Šenfeldu, Radslav starší Vchynský ze Vchynic, Přech Hodějovský z Hodějova a Bohuslav Malovec z Malovic.
  2. ↑ Český zemský soud v roce 1484 rozhodl, že z křesťanských půjček se mohl vybírat 10% úrok. V roce 1543 se usnesením zemského soudu míra křesťanského úroku snížila na 6 %. Ve druhé polovině 16. století a v prvních dvou desetiletích 17. století více než dvě třetiny věřitelů zadlužených panských rodů pocházely z nižšího šlechtického stavu.

Reference editovat

  1. ↑ a b STARÝ, Marek. Přední klenot zemský. Větší zemský soud království českého v době rudolfinské. Praha: [s.n.], 2014. ISBN 978-80-87284-38-4. S. 254–255. 
  2. ↑ a b c d e f g h Ottův slovník naučný, XI. díl (Hédypathie - Hýždě). Praha: Vydavatel a nakladatel J. Otto, 1897. Dostupné online. S. 813. 
  3. ↑ MÍKA, Alois. Majetkové rozvrstvení české šlechty v předbělohorském období. In: Sborník historický. Praha: Historický ústav ČSAV, 1967. Svazek 15. S. 63, 68.
  4. ↑ a b c d BŮŽEK, Václav. Rytíři renesančních Čech. Praha: Akropolis, 1995. 160 s. ISBN 80-85770-28-8. S. 117. Dále jen Rytíři renesančních Čech. 
  5. ↑ a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III. Severní Čechy, s. 420
  6. ↑ MAREŠ, Petr. Obsazování úřadu krajského hejtmana v předbělohorském období a soupis krajských hejtmanů na základě dochovaných seznamů z let 1563/1564–1616/1617. Praha, 2011 [cit. 2021-06-15]. Rigorózní práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Zdeněk Hojda. s. 182. Dostupné online.
  7. ↑ BŘEZAN, Václav. Životy posledních Rožmberků I. Praha: Svoboda, 1985. S. 240. Dále jen Životy posledních Rožmberků I. 
  8. ↑ PÁNEK, Jaroslav. Vilém z Rožmberka. Politik smíru. Praha: Brána ; Knižní klub, 1998. 317 s. ISBN 80-85946-86-6. S. 182–184. 
  9. ↑ a b Rytíři renesančních Čech, s. 118
  10. ↑ a b c d Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Tomáš Šimek. Svazek VI. Východní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1989. 726 s. S. 252. Dále jen Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku VI. Východní Čechy. 
  11. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku VI. Východní Čechy, s. 254
  12. ↑ Rytíři renesančních Čech, s. 119–120
  13. ↑ a b c d Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. S. 76. Dále jen Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III. Severní Čechy. 
  14. ↑ a b c Rytíři renesančních Čech, s. 121
  15. ↑ a b c Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III. Severní Čechy, s. 449
  16. ↑ Rytíři renesančních Čech, s. 121–122
  17. ↑ a b Rytíři renesančních Čech, s. 122
  18. ↑ BŮŽEK, Václav. Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech. Praha: Historický ústav AV ČR, 1996. 239 s. ISBN 80-85268-54-X. S. 95–96. Dále jen Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech. 
  19. ↑ Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech, s. 116
  20. ↑ KLIČKOVÁ, Barbora. Korunovace císařovny Anny Tyrolské českou královnou v roce 1616. Praha, 2016 [cit. 2023-02-06]. 138 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav českých dějin. Vedoucí práce Martin Holý. s. 80. Dostupné online.
  21. ↑ Rytíři renesančních Čech, s. 122–123
  22. ↑ a b Rytíři renesančních Čech, s. 123
  23. ↑ JUŘÍK, Pavel. Encyklopedie šlechtických rodů. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2014. 464 s. ISBN 978-80-242-4573-7. S. 193. 

Literatura editovat

  • BŮŽEK, Václav. Rytíři renesančních Čech. Praha: Akropolis, 1995. 160 s. ISBN 80-85770-28-8. Kapitola Cesta za bohatstvím, s. 117–123. 
  • DUŠEK, Radim. Prodej lanškrounského a lanšperského panství v roce 1588. In: Sborník lanšperského hradu. Lanšperk: Sbor pro záchranu hradu Lanšperka, 1997. S. 44–58.
  • DUŠEK, Radim. Trhová smlouva lanškrounského a lanšperského panství z roku 1588. In: Vlastivědný sborník Ústí nad Orlicí. Ústí nad Orlicí: Státní okresní archiv Ústí nad Orlicí, 1997. ISBN 80-902082-3-1. Svazek 8. S. 3–16.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Adam_Hrzán_z_Harasova&oldid=22415537“