ALSN
ALSN (rusky АЛСН, čili автоматическая локомотивная сигнализация непрерывного действия; čti avtomatičeskaja lokomotivnaja signalizacija něpreryvnovo dějstvija), což v překladu znamená Automatická lokomotivní signalizace s nepřerušovanou činností, je liniové vlakové zabezpečovací zařízení vyvinuté v Sovětském svazu a používané v zemích Ruské federace, ostatních zemích bývalého Sovětského svazu.
Vývoj editovat
Vývoj tohoto vlakového zabezpečovače spadá do období po 2. světové válce. V 50. letech 20. století byl vyvinut první typ a započalo vybavování neelektrifikovaných tratí. Vlakový zabezpečovač pracoval s kombinacemi impulsů stejnosměrného proudu různé délky, jejichž kombinace ukazovaly na návěsti následujících návěstidel. Pulsy byly zároveň použity pro zjišťování obsazenosti kolejových obvodů. To umožnilo prodloužit délku oddílů až na 2 600 m. Pro elektrifikované tratě však nebylo možné stejnosměrný proud použít z důvodu možného ovlivnění trakčním proudem, proto byl použit střídavý proud o frekvenci 50 Hz. Další potíž nastala při zavádění střídavého napájecího systému 25 kV 50 Hz. Pro kolejové obvody a zabezpečovač bylo použito napájení o frekvenci 75 Hz. Napájení se uskutečňovalo z rotačního měniče vedením 6 kV. Jelikož rotační měniče byly náročné na údržbu, přešlo se záhy na frekvenci 25 Hz, kterou bylo možné získat z průmyslové frekvence pomocí jednoduchého elektromagnetického měniče. Tyto obvody byly zaváděny od roku 1964.
Popis editovat
Vlakový zabezpečovač se skládá z vozidlové a traťové části.
Traťová část editovat
Traťovou část tvoří kolejový obvod napájený vysílačem kódu. Kód je vysílán nepřetržitě, délka jednotlivé sekvence je 1,6 s. Vysílač se obvykle nachází v úrovni návěstidla, jehož návěst se přenáší na vlak. Pokud jsou obě kolejnice vodivě propojeny dvojkolím vozidla, prochází obvodem proud kolem 10 A.
Vozidlová část editovat
Vozidlovou část tvoří snímací cívky umístěné ve výši 100 - 180 mm nad kolejnicemi před prvním dvojkolím vozidla. V nich se indukuje napětí o velikosti řádově desetin voltu. Z cívek prochází proud frekvenčním filtrem přes zesilovač do impulsního relé. Toto relé vysílá jednotlivé pulsy do dešifrátoru. Dešifrátor se skládá ze součtového bloku, kde dochází k součtu impulsů z traťové části, odtud pokračuje signál do bloku fixace kódu, který obsahuje relé pro příslušná světla na návěstním opakovači. Porovnávací blok provádí v intervalu 5 - 6 s kontrolu, zda informace ze součtového bloku odpovídá návěsti lokomotivního návěstního opakovače. Dalšími součástmi vozidlové části jsou blok kontroly rychlosti, který spolupracuje s lokomotivním rychloměrem, blok kontroly bdělosti strojvedoucího, tlačítko bdělosti, elektromagnetický ventil na hlavním potrubí (brzdy), tlačítko pro rozsvícení bílého světla a přepínač kódovaná - nekódovaná trať.
Kódování a význam jednotlivých návěstí návěstního opakovače editovat
- zelené světlo: Na následujícím návěstidle svítí zelené světlo (Volno) nebo samostatné blikající zelené nebo žluté světlo (Předvěst omezení rychlosti), anebo žluté se zeleným (Na automatickém bloku – dva následující oddíly volné)
- žluté světlo: Na následujícím návěstidle svítí žluté světlo (Výstraha) nebo návěst omezení rychlosti
- žluto – červené světlo: Na následujícím návěstidle svítí červené světlo (Stůj)
- červené světlo: Vozidlo projelo návěst Stůj a vjelo do obsazeného oddílu (bez kódu)
- bílé světlo: Nepřenáší se návěsti
Činnost při jednotlivých návěstech editovat
- zelené světlo - vlak může jet maximální rychlostí
- žluté světlo - rozezní se houkačka a strojvedoucí má 7 - 8 s na obsloužení tlačítka bdělosti, jinak dojde k rychločinnému zabrzdění. Strojvedoucí musí periodicky obsluhovat tlačítko bdělosti, pokud rychlost nepoklesne pod mez nastavenou v rychloměru
- žluté s červeným - strojvedoucí musí periodicky obsluhovat tlačítko bdělosti
- červené světlo - strojvedoucí musí periodicky obsluhovat tlačítko bdělosti, při rychlosti vyšší, než 20 km/h dojde k samočinnému zabrzdění
- bílé světlo - objeví se po žlutém nebo zeleném světle, pokud se ztratí kód (vlak vjede do nekódovaného úseku). Taktéž svítí, pokud je při červeném světle obslouženo tlačítko bílého světla. V případě přepnutí zabezpečovače do režimu nekódované trati se mění interval kontroly bdělosti strojvedoucího.
ALS-EN editovat
V 70. letech 20. století byly stanoveny základní vlastnosti nového systému vlakového zabezpečovače. Cílem bylo zvětšit počet přenášených signálů a tím zvýšit plynulost a bezpečnost dopravy. V polovině 80. letech přišla na řadu první provozní zkoušky a v 90. letech byl namontován na Okťabrské dráze Moskva - Sankt Petěrburg. Nový systém vlakového zabezpečovače pracuje s frekvenční modulací na základní frekvenci 175 Hz a je schopen přenášet 48 různých znaků. Jeho celková spolehlivost je však nižší, než spolehlivost původního zabezpečovače АЛСН, a proto se dále nerozšiřuje. Další vývoj směřoval k vývoji zařízení KLUB pracujícímu na mikroprocesorové bázi.