Wikipedie

5. Masarykův okruh 1934

závod automobilů

Pátý závod automobilů typu Grand Prix na Masarykově okruhu u Brna se uskutečnil v neděli 30. září 1934.[1] Tento závod byl 30. podnikem sezóny Grand Prix 1934, nebyl zařazen mezi tzv. závody Grandes Épreuves (velké zkoušky). Ten tvořily Grand Prix Monaka, Francie, Německa, Belgie, Itálie a Španělska. Mistrovství Evropy automobilů nebylo asociací AIACR (pozdější FIA) pro tento rok vypsáno.[2]

Československo Grand Prix Masarykova okruhu 1934
Nemistrovský závod v sezóně 1934
Masarykův okruh
Masarykův okruh
Detaily závodu
Datum30. září 1934
MístoBrno
Délka trati29,142 km (18,109 mil)
Délka závodu17 kol, 495,4 km (307,8 mil)
Počasíslunečno
Pole position
PilotMaďarské království László HartmannBugatti
Nejrychlejší kolo
PilotItalské království Luigi FagioliMercedes-Benz
Čas13:17,2 min = 131,6 km/h (v 12. kole)
Stupně vítězů
PrvníNěmecká říše Hans StuckAuto Union
DruhýItalské království Luigi FagioliMercedes-Benz
TřetíItalské království Tazio NuvolariMaserati

Startující vozy a jezdci editovat

Tento závod uspořádaný Československým automobilovým klubem pro Moravu a Slezsko (ČAMS) si již vydobyl pevné místo v každoročním kalendáři AIACR mezinárodních automobilových závodů Grand Prix. Mezinárodní sportovní komise CSI asociace AIACR (pozdější FIA) vytvořila pro závody typu Grand Prix nová pravidla. Formule byla nazývána jako formule 750 kg. Minimální hmotnost vozu musela být (bez chladicí kapaliny, pohonných hmot, náhradního kola a pneumatik) vyšší jak 750 kg.[1]

Tento rok bývá označován za nástup německých "stříbrných šípů". Obě německé automobilky (Mercedes-Benz a Auto Union) vyslaly do Brna tovární týmy po 3 vozech. Konkurovat jim měly vozy stájí Scuderia Ferrari (3 vozy Alfa Romeo), Maserati (2 vozy) a Bugatti (2 vozy). Zbytek startovního pole tvořili soukromí jezdci mezi nimiž byli i 3 Češi (původně měli být 4, ale Brázdil v tréninku smrtelně havaroval) na starších Bugatkách (Zdeněk Pohl, Jan Pavlíček a František Holešák). Do závodu odstartovalo 17 vozů.

Již trénink byl poznamenám tragickou událostí. První oběť na životě si vyžádal Masarykův okruh 28. září 1934. V ranních hodinách při neoficiálním pátečním tréninku zahynul před Ostrovačicemi v místě zvaném U kříže úplný nováček, povoláním automechanik[3] 29-letý Josef Brázdil (st. č. 24) z Bratislavy[4] (původem z Holešova) v troskách svého nového vozu Maserati 6C-34. Při rychlosti 200 km/h mu snad praskla přední pneumatika, sjel levými koly do příkopu, vůz doslova vyletěl z tratě, šestkrát se překotil, přerazil dva stromy a při tom se roztrhl na dva kusy, které dopadly daleko od sebe. Brázdil byl vyhozen velkým obloukem z vozu a při dopadu na zemi utrpěl mnohonásobná smrtelná zranění, kterým na místě podlehl.[5] Brázdil si pořídil vůz prostřednictvím svých mecenášů, přítele Štefana Marciše a Marcišovy velmi zámožné americké snoubenky. Celá transakce byla provedena přímo u firmy Maserati v Bologni a to v hotovosti. Dokonce snad měl být Brázdil ve středu před závodem zatčen a uvězněn za finanční nesrovnalosti, možná kvůli nezaplacení cla za dovoz vozu Maserati. Nuvolari a Chiron apelovali na úřady, aby Brázdila propustily a mohl se zúčastnit Grand Prix s tím, že se po závodě vrátí do vězení.[3] Brázdil byl propuštěn na kauci, kterou uhradila Marcišova americká snoubenka. Příčinou jeho nehody, přestože se spekulovalo o plánované sebevraždě z finančních důvodů či zhrzenost z milostného trojúhelníku Marciš-snoubenka-Brázdil, byla jen jednoduchá chyba velmi nezkušeného závodníka, který řídil extrémně náročný a rychlý vůz.[6]

 
Vozy Mercedes-Benz W25 v depu na Masarykově okruhu (1934), startovní čísla 16 (Rudolf Caracciola), 18 (Luigi Fagioli) a 20 (Ernst Henne)
 
Hans Stuck (st. č. 10, Auto Union Typ A) na startovním roštu (Masarykův okruh 1934)

Startující vozy a jezdci silnější skupiny

St. č. Jezdec Stáj Značka a typ vozu Motor
2 László Hartmann L. Hartmann Bugatti Type 51 2.3 R-8
4 Achille Varzi Scuderia Ferrari Alfa Romeo Tipo B/P3 2.9 R-8
6 Louis Chiron Scuderia Ferrari Alfa Romeo Tipo B/P3 2.9 R-8
8 Gianfranco Comotti Scuderia Ferrari Alfa Romeo Tipo B/P3 2.9 R-8
10 Hans Stuck Auto Union AG Auto Union Typ A 4.4 V-16
12 Wilhelm Sebastian Auto Union AG Auto Union Typ A 4.4 V-16
14 Zdeněk Pohl Vladimír Gut Bugatti Type 51 2.3 R-8
16 Rudolf Caracciola Daimler-Benz AG Mercedes-Benz W 25 R-8
18 Luigi Fagioli Daimler-Benz AG Mercedes-Benz W 25 R-8
20 Ernst Henne Daimler-Benz AG Mercedes-Benz W 25 R-8
22 Eugen Bjørnstad E. Bjørnstad Alfa Romeo 8C Monza 2.3 R-8
26 Tazio Nuvolari T. Nuvolari Maserati 6C-34 3.7 R-6
28 Robert Benoist Bugatti Bugatti Type 59 2.9 R-8
30 Jean-Pierre Wimille Bugatti Bugatti Type 59 2.9 R-8
32 Hermann zu Leiningen Auto Union AG Auto Union Typ A 4.4 V-16
34 Jan Pavlíček J. Pavlíček Bugatti Type 35 2.0 R-8
36 Frantisek Holešák F. Holešák Bugatti Type T35C 2.0 R-8

Startovní rošt editovat

Pozice na startovním roštu byly určeny losováním[3]

1. řada Pos. 1 Pos. 2
2   Hartmann

Bugatti

4   Varzi

Alfa Romeo

2. řada Pos. 3
6   Chiron

Alfa Romeo

3. řada Pos. 4 Pos. 5
8   Comotti

Alfa Romeo

10   Stuck

Auto Union

4. řada Pos. 6
32   Leiningen

Auto Union

5. řada Pos. 7 Pos. 8
14   Pohl

Bugatti

16   Caracciola

Mercedes-Benz

6. řada Pos. 9
18   Fagioli

Mercedes-Benz

7. řada Pos. 10 Pos. 11
20   Henne

Mercedes-Benz

22   Bjørnstad

Alfa Romeo

8. řada Pos. 12
26   Nuvolari

Maserati

9. řada Pos. 13 Pos. 14
28   Benoist

Bugatti

30   Wimille

Bugatti

10. řada Pos. 15
12   Sebastian

Auto Union

11. řada Pos. 16 Pos. 17
34   Pavlíček

Bugatti

36   Holešák

Bugatti

Poznámka: Josef Brázdil (st. č. 24) měl při tréninku smrtelnou nehodu, měl startovat z 8. řady.

Průběh závodu editovat

Vozy nad 1500 ccm editovat

Za krásného, téměř letního počasí do hlavního závodu na 17 kol odstartovalo v tradičních 10:30 h 17 jezdců, za nimiž se po 2 minutách vydalo na 15 kol i 15 závodníků na malých vozech (Voiturette). Před zraky 150 000 diváků[7] (některé zdroje směle uvádějí, že jich bylo 350 000 nebo i více)[8] celkem startovalo 32 jezdců. Start skupiny velkých vozů byl dramaticky nepřehledný, Varzi a Chiron v první řadě protočili kola a vytvořili oblak modrého kouře. Fagioli projel ze 6. řady po levé straně, Stuck z 3. řady po pravé straně, zatímco Caracciola až z 8. řady se snažil najít mezeru uprostřed. Když se jezdci vymanili ze spleti, Stuck byl ve vedení následován Fagiolim, Nuvolarim a Caracciolou, tak dokončili první kolo. V 2.kole odpadl Pavlíček. To již Alfy Romeo (Chiron, Varzi, Comotti) očividně zaostávaly, společně s novými vozy Bugatti Wimilleho a Benoista.[9]

 
Start vozů nad 1500 ccm (Masarykův okruh 1934). V první řadě Hartmann (st. č. 2, Bugatti Type 51) (Masarykův okruh 1934) a Achille Varzi (st. č. 4, Alfa Romeo Tipo B/P3), v 2. řadě Louis Chiron (st. č. 6, Alfa Romeo Tipo B/P3) a v 3. řadě Gianfranco Comotti (st. č. 8, Alfa Romeo Tipo B/P3) a pozdější vítěz Hans Stuck (st. 10, Auto Union Typ A)

Ve 4. kole Carraciola v Pisárkách úspěšně zaútočil na Nuvolariho a odsunul jej na 4. místo, ale Nuvolari se nevzdal a v Ostrovačicích byl opět na 3. místě. Po 5. kole jeli v čele Stuck, Fagioli, Nuvolari, Caracciola, Varzi, Leiningen a Chiron. Nápor Fagioly na Mercedesu v následujícím kole slavil úspěch předstižením Auto Unionu Stucka. Po 6. kole je stažen ze závodu Holešák, jehož Bugatti jelo velmi pomalu a brzdilo ostatní jezdce. V tomto kole odpadla i první Bugatka, Wimille odstoupil v Novém Lískovci s poruchou motoru.[10]

 
Luigi Fagioli na voze Mercedes-Benz W25 projíždí Kohoutovice (Masarykův okruh 1934)

Stuck se v 7. kole po souboji s Fagiolim vrátil do vedení. Cílem 7. kola projelo 14 pilotů v pořadí: Stuck, Fagioli, Nuvolari, Caracciola, Varzi, Leiningen, Chiron, Comotti, Henne, Sebastian, Benoist, Pohl, Hartmann a Bjørnstad. Po 8. kole odpadli v lese za Žebětínem Pohl (prasklý diferenciál), dále Bjørnstad i Benoist a 10. kolo nedokončil i vítěz předchozích 3 ročníků závodu Louis Chiron (zastavil v Ostrovačicích a pěšky se vydal do depa) a v témže kole skončil i Commotti. To už bylo na trati jen 9 jezdců. Posledním odpadnuvším byl Caracciola, kterému selhal vůz po 11. kole.[9]

 
Hans Stuck, Auto Union Typ A, vítěz závodu na Masarykově okruhu v Brně (1934)

Mezi 12. a 15. kolem si jezdci v čele vyměňovali pořadí podle toho, jak zastavovali v boxech na tankování. Povětšinou vedl Fagioli, ale ten zastavil s vynechávajícím motorem po 14. kole u depa a mechanici mu vyměnili za 51 vteřin 2 svíčky. Těchto 51 vteřin rozhodlo, navíc Fagioliho Mercedes po výměně svíček jel pomaleji než Stuck.[7] Po 17. kolech projel vítězně cílem Hans Stuck v čase 3:53:27,3 h (nový rekord závodu, překonán Chironův výkon z roku 1931 téměř o 20 minut)[11] v průměrné rychlosti 127,3 km/h před Fagiolim, Nuvolarim a Leiningenem, který se v závěru dostal před Varziho.[8] Nejrychlejší, rekordní kolo okruhu zajel Fagioli ve 12. kole časem 13:17,2 min = 131,6 km/h. Stuck v průběhu sezóny zvítězil ve 3 závodech typu Grand Prix, v Německu (Nürburgring, 15. července), Švýcarsku (Bremgarten, 26. srpna) a 30. září v Československu (Masarykův okruh). Za vítězství v Brně obdržel Stuck čestnou cenu prezidenta republiky, zlatou plaketu ČAMS a peněžitou odměnu 80 000 Kč. Druhý Fagioli dostal rovněž zlatou plaketu ČAMS a peněžitou cenu 40 000 Kč a třetí Nuvolari mimo zlaté plakety ČAMS dostal 20 000 Kč.[11]

Lidové noviny však označily za morálního vítěze konstruktéra dr. Ferdinanda Porscheho, který vítězný vůz Auto Union navrhl a Stuckovu vítězství byl osobně přítomen.[10]

Pořadí St. č. Jezdec Stáj Značka a typ vozu Motor Kola Čas/stav Ztráta
1. 10 Hans Stuck Auto Union AG Auto Union A 4.4 V-16 17 3:53:27,9 h
2. 18 Luigi Fagioli Daimler-Benz AG Mercedes-Benz W 25 R-8 17 3:56:24,5 h + 2:56,6 min
3. 26 Tazio Nuvolari T. Nuvolari Maserati 6C-34 3.7 R-6 17 3:57:14,1 h + 3:46,2 min
4. 32 Hermann zu Leiningen Auto Union AG Auto Union A 4.4 V-16 17 4:02:05,2 h + 8:37,3 min
5. 4 Achille Varzi Scuderia Ferrari Alfa Romeo Tipo B/P3 2.9 R-8 17 4:04:08,9 h + 10:41,0 min
6. 20 E. Henne / H. Geier Daimler-Benz AG Mercedes-Benz W 25 R-8 16 4:12:12,0 h - 1 kolo
7. 12 Wilhelm Sebastian Auto Union AG Auto Union A 4.4 V-16 16 - 1 kolo
8. 2 László Hartmann L. Hartmann Bugatti T51 2.3 R-8 15 - 2 kola
DNF 16 Rudolf Caracciola Daimler-Benz AG Mercedes-Benz W 25 R-8 11 porucha brzd na zadních kolech
DNF 6 Louis Chiron Scuderia Ferrari Alfa Romeo Tipo B/P3 2.9 R-8 9 nalomená poloosa
DNF 8 Gianfranco Comotti Scuderia Ferrari Alfa Romeo Tipo B/P3 2.9 R-8 9 olejové potrubí, palivová nádrž
DNF 14 Zdeněk Pohl Valdemar Gut Bugatti T51 2.3 R-8 8 prasklý diferenciál
DNF 22 Eugen Bjørnstad E. Bjørnstad Alfa Romeo Monza 2.3 R-8 8 porucha mazání
DNF 28 Robert Benoist Bugatti Bugatti T59 R-8 8 motor
DNF 30 Jean-Pierre Wimille Bugatti Bugatti T59 R-8 6 motor
DSQ 36 František Holešák F. Holešák Bugatti T35C 2,0 R-8 6 diskvalifikován
DNF 34 František Pavlíček Pavlíček Bugatti T35 2,0 R-8 1 porucha motoru

Poznámka

  • DSQ... dikvalifikován
  • DNF... neklasifikovaní pro malou ujetou vzdálenost
  • R-8... řadový osmiválcový motor
  • V-16... šestnáctiválcový motor do V

Vozy do 1500 ccm editovat

 
Schmidt a Sojka (zleva) obsadili na Masarykově okruhu 3. místo (1934)

Dvě minuty po startu třídy Grand Prix byly odmávnuty malé vozy (voiturette, doslova vozík). Dr. Guiseppe "Nino" Farina se okamžitě ujal vedení pronásledovaný několika vozy Bugatti. Po pěti kolech byla situace následující Farina (Maserati), Burggaller (Bugatti), Schmidt (Bugatti) a Seaman (MG). Po 10 kolech jeli závodníci v podstatě v nezměněném pořadí: Farina (Maserati), Sojka (Bugatti), Burggaller (Bugatti), Euston (MG) a Seaman (MG). Pouze Schmidt byl za volantem vystřídán Sojkou a Euston předstihl Seamana. Farina, pozdější první mistr světa formule 1 (1950), divákům předvedl vítězství stylem start-cíl a vedl závod od začátku do konce. Dosáhl průměrné rychlosti 109,8 km/h a ještě zajel nejrychlejší kolo závodu v čase 14:55 min, tj. 117,2 km/h. Burggaller na Bugatti skončil druhý.[3]

Bruno Sojka spolu se svým mecenášem, kamarádem a kolegou Florianem Schmidtem skončili ve skupině malých vozů na "předplaceném" 3. místě. V 8. kole sice Sojka na T37A odpadl[3] (jiný zdroj uvádí, že to bylo již v 1. kole),[9] ale po 8. kole vystřídal Schmidta na jeho T51A, a do cíle dojel na 3. místě. Získali stříbrnou plaketu ČAMS a peněžitou cenu 5 000 Kč. Sojka se Schmidtem získali i Cenu Elišky Junkové za nejlepší výkon čs. jezdce, prémii 1000 Kč od fy. Elektrotechna, putovní cenu dr. Jindřicha Schichta pro nejlepšího čs. jezdce a hlavní cenu fy Baťa pro domácí jezdce na pneu Baťa 15 000 Kč.[11] V roce 1934 B. Sojka obdržel již podruhé Zlatý odznak Sportovní komise AKRČs. Stříbrné odznaky obdrželi toho roku Florian Schmidt i Adolf Szczyzycki.[12]

 
Fr. Hošťálek na dvousedadlové Z 13 obsadil 6. místo (Brno 1934)

Františku Hošťálkovi na Z 13 (st. č. 56) se podařilo po dramatické jízdě závod v Brně poprvé dokončit na klasifikovaném místě. Obsadil v pořadí jezdců po 15 předepsaných kolech (437,1 km) 6. místo v čase 4:09:27,6 h.[9] Hošťálek měl během závodu několikrát "namále", v 5. a 6. kole vyjel v Pisárkách z trati, v 10. kole udělal v Žebětíně hodiny a ve 12. kole urazil v ostrovačických zatáčkách patník. Hošťálek získal za své umístění bronzovou plaketu pořádajícího autoklubu ČAMS, čestnou putovní cenu MNO a AKRČs za nejlepší výkon čs. jezdce na stroji čs. výroby a finanční odměnu 10 000 Kč jako 2. cenu od firmy Baťa pro čs. jezdce na pneumatikách Baťa.[10] Na dalším stroji Z 13 startoval v tomto závodě Václav Trumpeš (st. č. 38), nedojel však do cíle, když ve 4. kole odpadl pro poruchu chlazení.[1] Adolf Szczyzycki obsadil na Wikovu 7/28 Super Sport (st. č. 66, do 1,5 l) v čase 4:12:56,3 h 7. místo, odjel 13 kol a dosáhl průměrné rychlosti 88,2 km/h. Získal 3. cenu fy. Baťa za jízdu na pneumatikách Baťa (7500 Kč). Druhým jezdcem na Wikovu byl ing. Jan Beneš, ujel pouze 12 kol a pro malou ujetou vzdálenost nebyl klasifikován.[9]

 
Adolf Szczyzycki na Wikovu 7/28 SS obsadil 7. místo (Brno 1934)

Brněnskému Rudolfu Manouškovi na Walter Junioru SS se nepodařilo zopakovat úspěšná vystoupení Knappa z minulých let a v polovině závodu havaroval - u Kohoutovic vůz rozbil, sám naštěstí zůstal nezraněn.[7]

Pořadí St. č. Jezdec Stáj Značka a typ vozu Motor Kola Čas/stav Ztráta
1. 52 Giuseppe Farina G. Farina Maserati 4CM 1.5 R-4 15 3:58:49,0 h (Poznámka 2)
2. 50 Ernst Burggaller EG Burggaller Bugatti Type 51A 1.5 R-8 15 4:01:32,4 h + 2:43,4 min
3. 42 B. Sojka / F. Schmidt F. Schmidt Bugatti Type 51A 1.5 R-4 15 4:01:44,4 h + 2:55,4 min
4. 46 George Eyston G. Eyston MG Magnette K3 1.1 R-6 15 4:01:47,0 h + 2:58,0 min
5. 68 Richard Seaman Whitney Straight Ltd. MG Magnette K3 1.1 R-6 15 4:01:57,8 h + 3:08,8 min
6. 56 František Hoštálek Zbojovka Z 13 1.5 B-8 14 4:09:27,6 h - 1 kolo
7. 66 Adolf Szczyzycki Wichterie & Kovařík Wikov 7/28 SS 1.5 R-4 13 4:12:56,3 h - 2 kola
8. 62 Jan Beneš Wichterie & Kovařík Wikov 7/28 SS 1.5 R-4 12 - 3 kola
DNF 40 Bruno Sojka B. Sojka Bugatti Type 37A 1.5 R-8 8
DNF 80 Rudolf Manoušek Jos Walter & Spol Walter Junior SS 1.1 R-4 7
DNF 44 Antonín Komár A. Komár Bugatti T37A 1.5 R-4 6
DNF 70 Alexander Wilheim László Hartmann Bugatti T37A 1.5 R-4 5
DNF 38 Václav Trumpeš V. Trumpeš Z 13 1.5 B-8 4
DNF 72 Fritz Hell F. Peklo Bugatti T37A 1.5 R-4 2
DNF 64 Helmut Schellenberg H. Schellenberg Bugatti T37A 1.5 R-4 0

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grand Prix automobile de Tchécoslovaquie 1934 na francouzské Wikipedii.

  1. ↑ a b c ČÍŽEK, Zdeněk ing. Grand Prix Brno. 1. vyd. Praha: NADAS, 1978. 200 s. S. 30-38, 171. 
  2. ↑ EZTRODT, Hans. Foreword & Introduction [online]. Leif Snellman, Hans Etzrodt, 2019-11-18 [cit. 2024-01-19]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e SNELLMAN, Leif. V MASARYKUV OKRUH [online]. Leif Snellman, Hans Etzrodt, Felix Muelas, 2023-11-22 [cit. 2024-01-19]. Dostupné online. 
  4. ↑ V. Masarykův okruh. Národní listy. 1934-09-29, roč. 74, čís. 268, s. 5. Dostupné online. 
  5. ↑ -, jka. Závodník Brázdil se zabil. Lidové noviny. 1934-09-28, roč. 42, čís. zvláštní vydání, s. 1. Dostupné online. 
  6. ↑ Josef Brázdil [online]. motorsportmemorial.org, 2013-03-12 [cit. 2024-01-19]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c POKORNÝ, J. Masarykův okruh v rekordech. Pondělí Národních listů a Národa. 1934-10-01, roč. 74, čís. 40, s. 1, 5. Dostupné online. 
  8. ↑ a b NORSKÝ, Aleš. Brněnský okruh 1933-1937 [online]. Praha: Automedia News (formule.cz), 2013-08-13 [cit. 2024-01-20]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c d e ŠELEPA, F. V. Masarykův okruh. Auto. 1934-10, roč. 16, čís. 10, s. 275-276. Dostupné online. 
  10. ↑ a b c -, jka. Rekordy na Masarykově okruhu. Lidové noviny. 1934-10-01, roč. 42, čís. 492, s. 1-3. Dostupné online. 
  11. ↑ a b c V. Masarykův okruh. Automobil-revue. 1934-10, roč. 2, čís. 10, s. 118. Dostupné online. 
  12. ↑ Nejúspěšnější českoslovenští jezdci v roce 1934. Auto. Prosinec 1934, roč. 16, čís. 12, s. 340–341. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • SKOŘEPA, Miloš: Dějiny automobilových závodů, Praha: Olympia, 1. vyd., 1973, 320 s.
  • HANZELKA, Boleslav. Vozy Velkých cen. Praha: SNTL, 1. vyd., 1974. 257 s.
  • ZAVŘEL, Zdeněk. DOSKOČILOVÁ, Alena. Historie automobilových závodů 1930-2000. Praha: Computer Press, 1. vyd. 2001, 147 s., ISBN 80-7226-449-4
  • SIRNÝ, Aleš. Masarykův okruh 1930—1937 - Historie nejslavnější éry automobilového závodění v Československu. Brno: Host ,1. vyd. 2022, 256 s., ISBN 978-80-275-1059-7
  • OLŠANSKÝ Milan. OLŠANSKÝ Bohumil: Prvních osm: Masarykův okruh 1930-1949. Brno: AGM-Gomola , 1. vyd., 1995, 96 s., ISBN 80-900594-6-5

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=5._Masarykův_okruh_1934&oldid=23839329“