25mm automatický protiletadlový kanón M1940 (72-K)
25mm automatický protiletadlový kanón M1940 (72-K) (rusky 25-мм автоматическая зенитная пушка образца 1940 года (72-К)) byl sovětský protiletadlový kanón ráže 25 mm používaný během druhé světové války. Zbraň byla vyvíjena od konce roku 1939 do začátku roku 1940 v 8. kalininském dělostřeleckém závodě pod vedením pod hlavního konstruktéra Michaila Loginova a Lva Lokteva. Kanón dostal tovární označení 72-K, než byl přijat do výzbroje Rudou armádou jako 25mm automatický protiletadlový kanón M1940.
| 25mm automatický protiletadlový kanón M1940 (72-K) | |
|---|---|
 | |
| Typ | Protiletadlový kanón |
| Místo původu | Sovětský svaz |
| Historie služby | |
| Války | Druhá světová válka |
| Historie výroby | |
| Navrženo | 1939-1940 |
| Výroba | 1941-1945 |
| Vyrobeno kusů | 4 860 |
| Základní údaje | |
| Hmotnost | 1 210 kg |
| Délka hlavně | 2,06 m |
| Obsluha | 6 |
| Typ náboje | 25×218mmSR |
| Náměr | -10 to +85 ° |
| Odměr | 360° |
| Kadence | 240 ran za minutu |
| Úsťová rychlost | 910 m/s |
| Maximální dostřel | 2 400 m |
Zbraň si vypůjčila řadu funkcí ze staršího 37mm protiletadlového kanónu vz. 1939, např. montáž kanónu na čtyřkolový podvozek (který byl kritizován ve srovnání s podobnými protiletadlový kanón ze zemí mimo Sovětský svaz). Samotná zbraň armádě obecně vyhovovala a její balistický výkon byl považován za nejmodernější na světové úrovni.
72-K byl určen k protiletadlové obraně pro pěší pluky, zaujímal místo mezi velkorážným kulometem DŠK a výkonnějším 37mm 61-K. Kvůli potížím během sériové výroby se však 72-K k Rudé armádě dostal až ve druhé polovině války. 72-K a jeho spárovaná varianta, 94-KM, byly velmi úspěšné při zasahování nízko letících a střemhlavým cílům a pokračovaly ve službě u vojska zůstaly dlouho po skončení války, než byly v první polovině 60. let nahrazeny modernějšími ZU-23-2.
Odkazy editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu 25mm automatické protiletadlové dělo vzor 1940 na Wikimedia Commons
