25. dynastie v třetím přechodném období představuje jistou vrcholnou fázi kolapsu egyptské společnosti, kdy za vlády Ramesse II. přestavovala rozkvět kultury, monumentálních staveb a úspěšné obrany proti expanzi populací z oblastí Levanty do úrodné delty Nilu. Uplynulo vice jak 300 let a v Egyptu se rozpadla jednota Horního a Dolního Egyptu, vlády se domohli libyjští vládcové v 21.–24. dynastii, vznikl teokratický stát v Thébách.[1] Dolní Egypt ovládalo několik lokálních vládců, kteří mezi sebou vzájemně soupeřili, až Egypt ovládli nubijští králové v 25. dynastii.[2]
Historický vývoj
editovat
25. dynastie „nubijská“
sídlo Napata
| Král |
Rodné jméno |
Trůní jména |
Doba vlády
př. n. l.[8] |
Poznámka
|
| Kashta |
Kashta |
Nimaatre |
765–752 |
otec Piye, dcera Amonova
kněžka Amenirdis I.[9]
hrobka: Kurru 8
|
| Piye |
Piye |
User maat Ra |
747–716 |
otec Kashta,[p 2] bratr Shabaka
syn Taharka; hrobka: Kurru 17[10]
|
| Shabaka |
Sha ba ka |
Nefer ka Ra |
716–702 |
otec Kashta, syn Shebitku;
hrobka: Kurru 15
|
| Shebitku |
Shabataka |
Djed kau Ra |
702–690 |
otec Shabaka; bratr Taharka;
hrobka: Kurru 18
|
| Taharka |
Taharqa |
Nefertumjura |
690–664 |
otec Piye; bratranec Tantamani
mezi 17.–19. rokem vlády
přechodně sídlo v Memfis;[11]
hrobka: Nuri 1[12]
|
| Tantamani |
Ta net Amun |
Ba ka ra |
664–656 |
koregent Taharky, otec Shabaka;
hrobka: Kurru 16
|
První čtyři faraonové „nubijské dynastie“ usilovali o sjednocení Egypta a obnovení imperiálního významu říše. Se střídavým úspěchem ovládli část severu a nějaký čas měli sídlo v Memphis, nicméně sílící tlak a mocenský vliv Asýrie v Dolním Egyptě vedl, zejména za vlády Aššurbanipala (685–631 př. n. l.), k porážce nubijského vládce Taharku a jeho zatlačení zpět na jih až do sídla Nepata v Nubii. V Dolním Egyptu dosadil podřízeného vládce Nacho I. (Nekau I.), opět v městě Sais. Za zakladatele 26. dynastie „Saiské“ se uvádí jeho syn Psammetik I.[13] (672–664 př. n. l.) se sídlem v Sais. Asýrie za Aššurbanipala a jeho nástupci uplatnili mocenský vliv na Egypt až po Théby.[14]
Po smrti Aššurbanipala (~631) se Asýrie vnitřními rozpory v boji o následnickou moc, občanskými válkami a vnějším tlakem okolních států postupně oslabila tak, že se za vlády perských Achaimenovců přibližně po roce ~620 dostala do područí Perské říše. Peršané za vlády Kýrose II. ovládli Egypt a založili zde 27.dynastii.
Kněžka „božská uctívačka“ Amona („Divine Adoratrice of Amun“) byla, po „božské manželce Amona“[15] pro hlavní kněžku staroegyptského božstva, druhým titulem kterým se v Thébách realizoval (legalizoval) přenos moci z jednoho faraona na dalšího, jestliže se jeho dcera stala držitelkou tohoto kněžského titulu. Principiálně se jednalo o propojení Amonova božství s mocí faraona. V Thébách byl Bůh Amon považován za krále.[16][17] Institut kněžství žen, zasvěcených hlavnímu bohu Amonovi, který zahrnoval neobvyklý rozsah moci se realizoval zejména za vlády 23. libyjské dynastie, byl zosobněn princeznou Shepenwepet I. dcerou Osorkona III. Pokračovatelkami v 25. nubijské dynastii byly princezny Amenridis I. a Shepenwepet II. Další jsou zaznamenány v 26. dynastii.[18] V areálu zádušního chrámu Ramesse III. v Medínet Habu se pro každou z kněžek Amona, budovaly zádušní kaple. Jednou ze zachovaných a prozkoumaných, je zádušní kaple Amenirdis I. Zasvěcené kněžky měly značné pravomoci v ekonomickém rozhodování a nezávislém financování. Na stéle z červené žuly, nalezené 1897 G. Legrainem[p 3] v Karnaku, jsou zápisy, které lze interpretovat jako určení kompetencí a závazků faraona, jmenovitě Psammeticha I. zakladatele 26. dynastie, své dceři a kněžce Nitokris I. Institut Amonových kněžek se zachoval i v pozdějších dynastiích dalších asi 200 let.[19]
25. dynastie „nubijská“
sídlo Natapa
| Amonova kněžka[15] |
Chrámové jméno |
Doba vlády |
Poznámka
|
| Shepenupet I. |
Šp-(n).wp(t) |
754–714 |
otec Osorkon III. 23. dynastie
|
| Amenirdis I. |
Hˁt-nfrw-Mwt |
740–720 |
dcera Kashta, sestra Piye
|
| Shepenupet II. |
Šp (n) wp(t) |
710–650 |
dcera „Pijw“ a sestra Shabaka. a „Taharka“
|
- ↑ Sídlo v severní Nubii (Sudanu) u 4. nilského kataraktu a poblíž nekropole v Kurru
- ↑ nubijský král (760–747)
- ↑ Francouzský egyptolog (1865–1917)
- ↑ The Libyen Peroiod in Egypt [online]. Leiden: Nederlands Institute Voor Het Nnabije Oosten, 2007. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ EMBERLING, Geoff. Nubia Ancient Kingdoms of Africa [online]. NY: New York University, 2011. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Súdán - Královská nekropole El-Kurru [online]. 2013. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
- ↑ JANSEN-WINKLER, Karl. The chronology of the third intermediate perion: Dyns. 22–24 [online]. Leiden: University Leden, 2006. S. 234–264.
- ↑ EPAND, Raphael. The Perian Conquest of Egypt [online]. University of Manchester. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ JANSEN-WINKELN, Karl. Historische Probleme der 3. Zweischenzeit [online]. Durham: Oriental Museum, 1995. S. 129–152. Dostupné online. (německy)
- ↑ FRANCINGY, Vincent. Au Soudan, dans l'ancienne Nubie, sur les traces des royaumes de Napata et de Méroé [online]. 2018. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ CLAYTON, Peter. Chronicle of the Pharaohs: The Reign-by-Reign Record of the Rulers and Dynasties of Ancient Egypt [online]. Thames & Hudson, 2006. S. 171–173. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KHAN, Daniel. The Royal Succession in the 25th Dynasty [online]. Berlín: Sudanarchdologischen Gesellschaft, 205. S. 143–163. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DUNHAM, Dows. The Royal Cemeteris of Kush El-Kurru [online]. Cambridge: Harvard University, 1950. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BRIER, Bob. The History of Ancient Egypt [online]. Chantilly, Virginia: Long Island University, 1999 [cit. 2019-04-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-08-04. (anglicky)
- ↑ DUNHAM, Dows. The Royal Cemeteris of Kush Nuri [online]. Cambridge: Harvard University, 1955. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BUNSON, Margaret. Encyclpedie of Ancient Egypt [online]. New York: Facts On File, Inc., 1991. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-08-30. (anglicky)
- ↑ BRIER, Bob. The History of Ancient Egypt [online]. Chantilly, Virginia: Long Island University, 1999 [cit. 2019-04-10]. (anglicky)
- ↑ a b AYAD, Mariam. The God’s Wife of Amun (c. 740–525 bc) [online]. Abingdon UK: Routledge, 2009. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-26. (anglicky)
- ↑ BREASTED, James Henry. Ancient Records of Egypt, Vol.IV §557 [online]. London: Univerzity Chicago, 1906. S. 295–298. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MAYOH, Rachael. The Ordination of Amenirdis I at Thebes and the Emergence of Kushite Authority in Upper Egypt [online]. Swansea UK: Swansea University. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ NAUTON, Christofer. Regime Change and The Administration of Thebes
During The Twenty-fifth Dynasty [online]. Wales UK: Swensea University, 2011. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ AYED, Mariam. Prayer and Power [online]. Münster: Ugarit Verlag, 2016. S. 89–99. Dostupné online. ISBN 978-3-86835-218-4. (anglicky)
- Geoff Emberling, Nubia Ancient Kinngdoms [1]
- Mariam F. Ayed, God's Wife, God's Servant: The God's Wife ofAmun (c. 740–525 BC); London Routledge, 2009
- Sudan & Nubia, The Sudan Archaeological Research Society, Bulletin No.17, 2013
- Necia Desiree Harkless, Nubian Pharaons and Meroitic Kings, he Kingdom of Kush, Bloomington 2006, ISBN 1-4259-4496-5
Obrázky, zvuky či videa k tématu 25. dynastie na Wikimedia Commons 