Žurnalistická etika

Žurnalistická etika je souhrnné pojmenování psaných i nepsaných norem, které se uplatňují v žurnalistice. Patří sem především etické kodexy, které přijímají jak jednotlivé redakce, tak organizace nebo státní instituce, aby novinářům poskytly vodítka, jak se rozhodovat v každodenních etických otázkách .

V novinářské etice se spolu střetává svoboda slova (zaručená v ČR článkem 17 Listiny základních lidských práv a svobod, v USA Prvním dodatkem Ústavy) s obecnou mírou vkusu, ochranou soukromí, ochranou práva na čest a důstojnost a zodpovědným hledáním objektivní pravdy.

Historie editovat

Od 19. století se lidé začínají na tisk (především yellow-papers) dívat s despektem kvůli nedostatku zodpovědnosti a podbízení se čtenáři
V roce 1918 ve Francii vychází Charta novináře
V roce 1926 v USA vychází etický profesní kodex
V roce 1947 v USA vychází zpráva Komise pro svobodu tisku, která klade důraz na princip svobody tisku společně s principem společenské zodpovědnosti tisku (Bordeaux)
1954 vzniká Mezinárodní federace novinářů
Pod záštitou organizace UNESCO se v Paříži a Praze koná konference, která vydává Mezinárodní zásady žurnalistické etiky
Deklarace ministrů států zúčastněných na 4. Evropské konferenci o politice hromadných sdělovacích prostředků konané v Praze v prosinci 1994 uznává v bodě 11 c, že „novináři mají právo přijímat své vlastní samoregulační normy, např. ve formě etického kodexu.“ Tak je stanoveno právo na samoregulaci.

Etická žurnalistika v ČR editovat

V Československu před rokem 1989 existovala žurnalistika oficiálně pouze ve své stranické podobě (Kodex stranického žurnalisty klade důraz na loajalitu, ideovost a lidovost). Po roce 1989 se tisk stal svobodným a dlouho nikdo nechtěl připustit, že by mohla existovat nějaká omezení. Důsledkem byla absence hlubší diskuze o etických problémech žurnalistické práce v 90. letech.

Jako první kodifikovala Česká televize. 27. září 1995 Rada ČT schválila Statut ČT, jehož součástí je i Kodex ČT. Zakotvil princip odpovědnosti a zásadní povinnost vést dělicí čáru mezi zprávami a názory. Od roku 1995 fungoval v ČT také Etický panel (funguje dodnes, avšak pouze formální činností).

Syndikát českých novinářů vydal 18. června 1998 Etický kodex novináře^[1]. Je závazný pro členy Syndikátu, Etická komise této organizace se kodexem řídí i při rozhodování o sporech mezi nečleny. Etický kodex má tři části:

Právo občanů na včasné, pravdivé a nezkreslené informace
Požadavky na vysokou profesionalitu
Důvěryhodnost, slušnost a serióznost zvyšují autoritu medií v žurnalistice

V říjnu roku 1998 časopis Týden jako první tištěné médium u nás zveřejnil svůj etický kodex na stránkách časopisu. Další kodexy následovaly: Hospodářské noviny (leden 2002), Mladá fronta Dnes (březen 2002), deníky Bohemia a Moravia (říjen 2004)

Odkazy editovat

Reference editovat

↑ Etický kodex. Syndikát novinářů ČR, z. s. [online]. [cit. 2023-03-18]. Dostupné online.

Související články editovat

Literatura editovat

Čermák, M. „Máme pitomější politiky, nebo novináře?“ (vyšlo ve sborníku 10 let v českých médiích, Portál, Praha 2005)
Moravec, V. Etika a česká média (vyšlo ve sborníku 10 let v českých médiích, Portál, Praha 2005)
Navrátilová, S. Mediální sféra české společnosti po roce 1989

[1] Etický kodex. Syndikát novinářů ČR, z. s. [online]. [cit. 2023-03-18]. Dostupné online.

[1]