Želva stepní
Želva stepní (Testudo horsfieldii), též želva čtyřprstá, patří k často chovaným druhům želv. Její domov leží na západním okraji Asie.
 Želva stepní | |
|---|---|
 Želva stepní | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 zranitelný[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | plazi (Reptilia) |
| Řád | želvy (Testudines) |
| Podřád | skrytohrdlí (Cryptodira) |
| Čeleď | želvovití (Testudinidae) |
| Rod | želva (Testudo) |
| Binomické jméno | |
| Testudo horsfieldii Gray, 1844 | |
| Poddruhy | |
| |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Popis editovat
Želvu stepní lze identifikovat podle takřka okrouhlého a na vrcholu plochého karapaxu. Dalším typickým znakem je písková barva karapaxu s výraznými černými znaky. Samička dorůstá asi 20 cm, sameček 16 cm. Její hmotnosti může být až 2 kg. Samička je oproti samci větší a má kratší ocas. Oproti balkánským želvám jako jsou želva zelenavá (Testudo hermanni) a želva žlutohnědá (Testudo graeca) je širší a plošší, zbarvení karapaxu je světlejší a na předních končetinách má pouze čtyři prsty s drápky (balkánské druhy pět prstů). Je aktivní ve dne, je velmi čilá, výborně hrabe a dosti obratně šplhá. Samci jsou agresivní vůči samcům jiných druhů želv, i v případě, že jsou třikrát větší.
Od balkánských druhů se liší i způsobem života. Je aktivnější při nižších teplotách, odolnější vůči rachitidě a mnohem lépe hrabe. V přírodě hrabe podzemní chodby dlouhé až 12 m, proto musí být její venkovní výběh dobře zajištěn proti podhrabání.
Potrava editovat
Patří mezi býložravce, hlavní potravou této želvy jsou tedy rostliny (takřka výhradně listy, plody a květy), například listy smetanky lékařské, sušené byliny, salát, jablka, jahody, jetel, jitrocel, růže, meloun, nejrůznější druhy pícnin, ale také i hmyz. Čím je strava pestřejší, tím lépe, kvůli potřebným vitamínům a minerálům.[2]
Reprodukce editovat
Samečkovy námluvy se projevují kýváním hlavou a kroužením okolo samičky. Když samečkovi samička přestane utíkat, nastane páření.[3] Pohlavní dospělosti dosahují tyto želvy mezi osmým a desátým rokem. Samice snáší vejce na přelomu května a června často po jednom s přestávkami dlouhými i několik dnů. Vejce jsou velká 4–5 x 2,5–3,5 cm.[2] Snáší 2 až 8 vajec do předem vyhloubené jamky.[4] Mláďata se líhnou po 80–110 dnech, zůstanou tedy spát v zemi a vylézají až následující jaro.[2]
Výskyt editovat
Pochází z Asie. Je nejodolnějším druhem suchozemské želvy, její nejsevernější přirozený výskyt je v Novokujbyševsku, v Rusku na Volze.[2] Obývá oblast na východ od Kaspického moře, státy Írán, Afghánistán, Kazachstán, Turkmenistán a Pákistán, kde žije v pohořích a pouštích.[4] Přirozeným prostředím jsou pro ni volné stepi místy s kamením, se suchou jílovitou a písčitou půdou a řídkými porosty trávy a keřů. Místa, kde je mnoho slunce a jen občasný stín. Je to vysloveně pouštní želva, která nesnáší vlhko a chladno.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
- ↑ a b c d zelvy.cz - Testudo horsfieldi
- ↑ plazi.webgarden.cz - Plazi - Želva stepní. plazi.webgarden.cz [online]. [cit. 2011-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-11-28.
- ↑ a b Foxymonk.com - Atlas zvířat - Želva stepní[nedostupný zdroj]
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu želva stepní na Wikimedia Commons - Galerie želva stepní na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo želva čtyřprstá ve Wikislovníku
Taxon Testudo horsfieldii ve Wikidruzích- Želva v ZOO Brno
