Wikipedie

Štefánikova hvězdárna

hvězdárna v Praze

Štefánikova hvězdárna v Praze je hvězdárna na vrchu Petříně v nejjižnějším cípu Hradčan, určená široké veřejnosti a sloužící především popularizaci astronomie. Byla zprovozněna v roce 1928 a v současné době je provozována příspěvkovou organizací Hvězdárna a planetárium hlavního města Prahy.

Štefánikova hvězdárna
Alternativní názvyPetřínská hvězdárna
Pojmenováno poMilanu Rastislavu Štefánikovi
OrganizaceHvězdárna a planetárium hl. m. Prahy
Kód observatoře541
MístoPetřín, Strahovská 205
StátČesko
Souřadnice50°4′52,3″ s. š., 14°23′53,6″ v. d.
Nadmořská výška321 m n. m.
Založena1928
Webová stránkahttps://www.planetum.cz/stefanikova-hvezdarna/
Map
Kód památky39799/1-1032 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hvězdárna je pro návštěvníky otevřena v proměnlivém režimu[1] v závislosti na délce dne v různých ročních obdobích. Základem provozu je pozorování ve večerních hodinách (pozorování planet, měsíce objektů hlubokého vesmíru), o víkendech, během svátků a v letním období je pak otevírací doba rozšířená i do denních hodin (pozorování Slunce, slunečních skvrn, Venuše a dalších objektů). Pro školy i veřejnost hvězdárna pořádá řadu přednášek, výstav a dalších aktivit. Mládež se může účastnit astroškoličky, astronomického kroužku a starší zájemci pak dvouletého astronomického kurzu.

Historie editovat

Záměr zřídit v Praze nebo v blízkosti Prahy lidovou hvězdárnu přístupnou členům a hostům schválila Česká astronomická společnost jako druhý bod svých stanov již při svém vzniku. Finanční situace společnosti a chybějící úřední povolení ale neumožňovaly v realizaci záměru pokračovat. Jako provizorní pozorovací stanoviště v letech 1920–1922 sloužila umělá jeskyně v dnešních Havlíčkových sadech.[2][3] V té době ale již existoval název budoucí hvězdárny. Na návrh dr. Hraše bylo po tragické smrti astronoma a politika Milana Rastisava Štefánika vybráno právě jeho jméno.[3]

Činovníci České astronomické společnosti v té době jednali s magistrátem Prahy o vybudování hvězdárny. Z uvažované výstavby na Petříně v této době ještě sešlo. Na návrh Správy technického muse a měla být hvězdárna součástí nové budovy na Letné: dle studie z roku 1925 budově muzea dominovala věž s kopulí. I z tohoto záměru postupně sešlo. V roce 1926 byl vybrán náhradní pozemek v Riegrových sadech. Také tento záměr nebyl realizován, neboť nová budova Sokola na témže místě by významným způsobem bránila pozorování. V této době byly dalekohledy umístěny v Astronomické věži v Klementinu, odkud se také pozorovalo.[2][3]

 
Lidová hvězdárna Štefánikova po ukončení stavby v zeleni jara r. 1930.
 
Štefánikova hvězdárna od jihu

K posunu došlo v roce 1927, kdy se podařilo najít vhodný pozemek. Byl jím obecní domek č.p. 205 a přilehlý pozemek u Hladové zdi. Město Praha věnovalo pozemek a domek za Hladovou zdí.[4] Ještě téhož roku v říjnu byla započata stavba hvězdárny dle návrhu Václava Veselíka z Dobřichovic, člena ČAS[4], a její východní křídlo s kopulí bylo slavnostně otevřeno 24. června 1928.[5][2]Již v dubnu byl oficiálně schválen název Lidová hvězdárna Štefánikova a sídlo společnosti bylo přeneseno sem.[3] Pro veřejnost byla, zatím jen s východní a nově dokončenou západní kopulí, zpřístupněna 1. května 1929. Stavebně byla hvězdárna dokončena ještě o rok později, kdy byla dostavěna kopule hlavní.[6][3] Na jaře roku 1930 byl v hlavní-centrální kopuli namontován velký dvojitý Zeissův astrograf z pozůstalosti po Rudolfu Königovi[4]. V pilíři hlavního dalekohledu jsou uloženy urny Jaroslava Štycha a Karla Anděla – českých astronomů, kteří měli hlavní podíl na vybudování této hvězdárny.[7]

 
Nový vchod hvězdárny s recepcí po přestavbě z roku 2018

V sedmdesátých letech 20. století prošla velkou rekonstrukcí. Zásluhu na její přípravě a prosazení měl především její tehdejší dlouholetý ředitel Oldřich Hlad.[8] Mělo dokonce dojít k její velké přestavbě, která se však neuskutečnila, protože její budova byla prohlášena kulturní památkou.

Od roku 1979 je hvězdárna součástí příspěvkové organizace Hvězdárna a planetárium hlavního města Prahy.[9] Kromě této hvězdárny patří do této organizace i Planetárium Praha, Hvězdárna Ďáblice. V roce 1973 vzniklo společné pracoviště s Hvězdárnou a planetáriem České Budějovice – Koperníkova kopule na Hvězdárně Kleť, pro které Štefánikova hvězdárna poskytla kopuli a dalekohled.[10]

Historicky na hvězdárně fungovala menší odborná knihovna v přízemí budovy, stejně jako dílna a prostory pro údržbu. Tato část hvězdárny byla po roce 2018 přetvořena na prostory pro návštěvníky. Nově je součástí budovy i stravovací zařízení Astrobistro.

Dalekohledy a pozorovatelny editovat

 
Detail sochy Milana Rastislava Štefánika u hvězdárny

Hlavní kopule editovat

Nejmladší, hlavní kopule o průměru 7,5 metru se v roce 1930, kdy byla dokončena, stala dominantním prvkem budovy hvězdárny. Kopule spočívá na betonovém věnci na původní hranolové věži středověkého městského opevnění - Hladové zdi, která tvoří zadní stěnu budovy hvězdárny.[11] Středem této věže prochází 15 m vysoký masivní betonový pilíř, jehož 7,5 m je zapuštěno v zemi, a který poskytuje podporu dalekohledu umístěnému v kopuli.[6]

Pod kopulí byl umístěn Zeissův dvojitý astrograf vyrobený v letech 1905–1907, nazývaný König podle jména původního jeho majitele – vídeňského selenografa Rudolfa Königa. Jedná se dva refraktory o průměrech 180 mm a 200 mm a ohniskových vzdálenostech 3450 mm a 3000 mm umístěné paralelně na tzv. vyvážené Mayerově montáži konstruované a vyráběné firmou Zeiss. Přístroj se využívá především pro pozorování Slunce, Měsíce a planet. V dubnu roku 2022 byl dalekohled demontován a odvezen na generální renovaci firmou Jena. O dva roky později, v dubnu byl dalekohled za pomocí jeřábu znovu umístěn do rekonstruované Hlavní kopule a pro veřejnost slavnostně zpřístupněn 4. 5. 2024.[12]

V průběhu rekonstrukce hlavního dalekohledu byl v kopuli dočasně umístěn dalekohled Celestron RASA 11". Tento speciální přístroj pro digitální astrofotografii byl opatřen citlivou barevnou astronomickou kamerou ZWO ASI 533 a filtry na potlačení světelného znečištění. Návštěvníkům umožňoval na obrazovce pozorovat slabé a plošné objekty hlubokého vesmíru (galaxie, mlhoviny a hvězdokupy), které by při pohledu do běžného dalekohledu okem na světelně znečištěné velkoměstské obloze nebyly pozorovatelné.

Západní kopule editovat

V západní kopuli se nachází Zeissův Maksutov-Cassegrain – katadioptrický reflektor s průměrem zrcadla 370 mm (vyrobený r. 1967 pro Varšavu).[5] Zároveň je v kopule vybavena i k pozorování Slunce a sluneční chromosféry.

Východní kopule editovat

Ve východní kopule je umístěn dalekohled MEADE LX200 16" – moderní katadioptrický reflektor Schmidt-Cassegrain s průměrem zrcadla 406 mm.

Pozorovací domeček editovat

V pozorovací domečku s posuvnou střechou byl dlouhou dobu umístěn Zeissův Hledač komet – refraktor s průměrem 200 mm (vyroben 1921). V současné době je vybaven dvěma dvousetmilimetrovými zrcadlovými dalekohledy typu Newton, a menším Schmidtovým dalekohledem určeným pro veřejnost.

Galerie editovat

  •  
    Dalekohled Maksutov-Cassegrain v západní kopuli
  •  
    Dalekohled Celestron RASA 11" v hlavní kopuli v roce 2022
  •  
    Dvojitý Zeissův astrograf v hlavní kopuli před rekonstrukcí

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Aktuální otevírací doba – planetum. www.planetum.cz [online]. [cit. 2024-01-04]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c SOUMAR, Jaroslav. Štefánikova hvězdárna a Česká astronomická společnost. Příprava vydání Petr Bartoš, Štěpán Ivan Kovář. Sezimovo Ústí: Hvězdárna Františka Pešty, 2018. ISBN 978-80-906929-7-8. S. 5–9. 
  3. ↑ a b c d e ČESKÁ ASTRONOMICKÁ SPOLEČNOST. Z historie České astronomické společnosti. ČAS [online]. [cit. 2022-05-02]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c KLEPEŠTA, Josef. Dvacet let mezi přáteli astronomie. Praha: vlastním nákladem, 1937. 140 s. 
  5. ↑ a b SOUMAR, Jaroslav. Historie hvězdáren [online]. Česká astronomická společnost [cit. 2017-05-06]. Kapitola Štefánikova hvězdárna, Praha. Dostupné online. 
  6. ↑ a b KOVÁŘ, Štěpán Ivan. Místa astronomické vzdělanosti 1919-1945. Praha: ALE, Staňkov, 2000. S. 24. 
  7. ↑ SUCHAN, Pavel. 90. narozeniny České astronomické společnosti. Nebeský cestopis (Český rozhlas Leonardo) [online]. 2007-01-20 [cit. 2007-12-29]. Začátek ve stopáži: 7m 40s. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  8. ↑ PAVLOUSEK, Jaroslav. Editorial. Astropis. 2023, roč. 30, čís. 137, s. 5. ISSN 1211-0485. 
  9. ↑ http://kultura.praha.eu/public/38/d8/9f/1315863_213219_HaP.doc
  10. ↑ HLAD, Oldřich. In: ZAVŘEL, Jan. Pražský vrch Petřín. Praha: Paseka, 2012. ISBN 978-80-7432-244-0. Kapitola Štefánikova hvězdárna na Petříně, s. 225, 226.
  11. ↑ RAZÍM, Vladislav; RAZÍM, Daniel. In: ZAVŘEL, Jan. Pražský vrch Petřín. Praha: Paseka, 2012. ISBN 978-80-7432-244-0. Kapitola Městské opevnění na Petříně, s. 147.
  12. ↑ SPOLEČNOST, Česká astronomická. Návrat renovovaného hlavního dalekohledu Štefánikovy hvězdárny. ČAS [online]. 2024-09-04 [cit. 2024-04-11]. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • Lidová hvězdárna Štefánikova v Praze. Příprava vydání Josef Kunský, Josef Štorek. Praha: s.n., [asi 1934]. Dostupné online. Stručný průvodce petřínskou hvězdárnou a výčet toho, co lze pozorovat prostřednictvím jejích dalekohledů.. 
  • SLOUKA, Hubert. Lidová hvězdárna na Petříně. In: BUŘÍVAL, Zdislav. Staletá Praha IV : sborník Pražského střediska státní památkové péče a ochrany přírody. Praha: Orbis, 1969. S. 187–191.

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Štefánikova_hvězdárna&oldid=23812906“