Wikipedie

Šplhavci

řád ptáků

Šplhavci (Piciformes) jsou rozsáhlý řád ptáků, jehož zástupci jsou rozšířeni po většině kontinentech kromě Austrálie a Antarktidy. K nejznámějším zástupcům řádu patří strakapoudi, datli a tukani.

Jak číst taxoboxŠplhavci
alternativní popis obrázku chybí
strakapoud velký (Dendrocopos major)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádšplhavci (Piciformes)
Meyer & Wolf, 1810
Sesterská skupina
srostloprstí (Coraciiformes)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Systematika

Tento rozsáhlý řád zahrnuje kolem 450 druhů ptáků, z nichž nejpočetnější čeleď datlovitých tvoří zhruba polovinu z nich.[1] Vnitřní systematika řádu je předmětem probíhajících vědeckých debat a výzkumů.[2][3] Zásadní bylo hlavně rozpadnutí původně parafyletické čeledi vousákovití (Capitonidae) do čeledí vousáčkovití (Lybiidae), barbetovití (Megalaimidae) a bradáčkovití (Semnornithidae).[4][5][6] Moderní taxonomie řadí ke šplhavcům následujících 9 čeledi:[7]

Popis

Šplhavci mají obvykle nápadný zobák: ten však může nabývat různých forem zejména v závislosti na typu přijímané potravy. Zatímco datlovití mají zobák obvykle dlouhý a ostrý, protože jim slouží k tesání do dřeva, vousákovití se živí živočišnou potravou, a mají tak spíše tlustý zobák. Tukani mají notoricky známý velký zobák, určený k získávání plodů a manipulaci s nimi.[8]

Ti šplhavci, kteří se živí hmyzem, mají dlouhý jazyk s malými háčky. Prsty jsou u některých známých druhů přizpůsobené ke šplhání po svislých kmenech. Dva prsty v tom případě směřují dopředu a dva dozadu. Jejich silný a pružný ocas jim poskytuje oporu při šplhání a tlumí údery zobáku.

Rozšíření

Šplhavci obývají celý svět kromě Austrálie a Antarktidy. Žijí hlavně v lesích.[1] V ČR žije 10 druhů; všechny druhy jsou chráněné.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b piciform | Characteristics, Habitat, Examples, & Facts. www.britannica.com [online]. Britannica.com [cit. 2022-05-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ DUFORT, Matthew J. An augmented supermatrix phylogeny of the avian family Picidae reveals uncertainty deep in the family tree. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2016-01-01, roč. 94, s. 313–326. Dostupné online [cit. 2022-05-13]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2015.08.025. (anglicky) 
  3. ↑ WEBB, David Matthew; MOORE, William S. A phylogenetic analysis of woodpeckers and their allies using 12S, Cyt b, and COI nucleotide sequences (class Aves; order Piciformes). Molecular Phylogenetics and Evolution. 2005-08-01, roč. 36, čís. 2, s. 233–248. Dostupné online [cit. 2022-05-13]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2005.03.015. (anglicky) 
  4. ↑ BARKER, F. Keith; LANYON, Scott M. The Impact of Parsimony Weighting Schemes on Inferred Relationships among Toucans and Neotropical Barbets (Aves: Piciformes). Molecular Phylogenetics and Evolution. 2000-05-01, roč. 15, čís. 2, s. 215–234. Dostupné online [cit. 2023-04-29]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1006/mpev.2000.0752. (anglicky) 
  5. ↑ MOYLE, Robert G. Phylogenetics of barbets (Aves: Piciformes) based on nuclear and mitochondrial DNA sequence data. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2004-01-01, roč. 30, čís. 1, s. 187–200. Dostupné online [cit. 2023-04-29]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/S1055-7903(03)00179-9. (anglicky) 
  6. ↑ LANYON, Scott M.; HALL, John G. Reexamination of Barbet Monophyly Using Mitochondrial-DNA Sequence data. The Auk. 1994-04, roč. 111, čís. 2, s. 389–397. Dostupné online [cit. 2023-04-30]. ISSN 0004-8038. DOI 10.2307/4088602. (anglicky) 
  7. ↑ Jacamars, puffbirds, barbets, toucans, honeyguides. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.1, 2023 [cit. 2023-04-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ BioLib.cz – Piciformes (šplhavci) [online]. BioLib.cz [cit. 2008-10-19]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Šplhavci&oldid=23721572“