Šípatkovec
Šípatkovec (Echinodorus) je rod jednoděložných rostlin z čeledi žabníkovitých. Jedná se o vodní a vlhkomilné, převážně tropické a subtropické, rostliny Ameriky vyskytující se od USA po Argentinu. Řada druhů, kříženců a kultivarů se pěstuje v akváriích, některé z nich patří mezi nejoblíbenější akvarijní rostliny vůbec.[1] Někteří autoři z rodu Echinodorus vyčleňují jako samostatné rody Albidella a Helanthium.
 Šípatkovec | |
|---|---|
 Šípatkovec srdcolistý Echinodorus cordifolius | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | jednoděložné (Liliopsida) |
| Řád | žabníkotvaré (Alismatales) |
| Čeleď | žabníkovité (Alismataceae) |
| Rod | šípatkovec (Echinodorus) Rich. & Engelm. ex A.Gray, 1848 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zástupci editovat
Počet platných druhů je předmětem sporů a pohybuje se od necelých třiceti po více než šedesát. Roku 1975 uveřejnil český odborník na akvarijní rostliny Karel Rataj revizi rodu Echinodorus zahrnující 47 druhů, z toho 19 popsaných samotným Ratajem.[2] Později Rataj popsal několik dalších druhů, mimo jiné i kontroverzní Echinodorus africanus RATAJ (1981), údajně pocházející z afrického Kamerunu (tedy zcela mimo dosud známý areál rodu). Ratajovy popisy však byly často založeny na rostlinách neznámého původu, navíc mnohdy sterilních. Pro tyto a další chyby se Ratajova revize stala předmětem odborné kritiky.[3] V roce 1994 vydali Američané Haynes a Holm-Nielsen novou revizi, uznávající jen 26 druhů, z toho pouze tři popsané Ratajem.[4] Spolu s novým druhem popsaným roku 2000 Kasselmannovou,[5] je druhů podle této revize 27:
- Echinodorus nymphaeifolius (Grisebach) Buchenau 1882
- Echinodorus tenellus (Martius) Buchenau 1868 – šípatkovec jemný
- Echinodorus bolivianus (Rusby) Holm - Nielsen 1979
- Echinodorus uruguayensis Arechavaleta 1903 – šípatkovec uruguayský
- Echinodorus eglandulosus Holm-Nielsen & Haynes 1985
- Echinodorus grisebachii Small 1909
- Echinodorus martii Micheli 1881 – šípatkovec velký
- Echinodorus glandulosus Rataj 1969
- Echinodorus reticulatus Haynes & Holm-Nielsen 1986
- Echinodorus longipetalus Micheli 1881
- Echinodorus horizontalis Rataj 1969 – šípatkovec horizontální
- Echinodorus tunicatus Small 1909
- Echinodorus subalatus (Martius) Grisebach 1866
- Echinodorus berteroi (Sprengel) Fassett 1955
- Echinodorus cordifolius (Linnaeus) Grisebach 1857 – šípatkovec srdcolistý
- Echinodorus grandiflorus (Chamisso & Schlechtendal) – šípatkovec velkokvětý
- Echinodorus bracteatus Micheli 1881
- Echinodorus palaefolius (Nees & Martius) – šípatkovec lžícovitý
- Echinodorus pubescens (Martius) Seubert 1873
- Echinodorus macrophyllus (Kunth) Micheli 1881 – šípatkovec velkolistý
- Echinodorus trialatus Fassett 1955
- Echinodorus paniculatus Micheli 1881
- Echinodorus lanceolatus Rataj 1968
- Echinodorus aschersonianus Graebner 1911 – šípatkovec Aschersonův
- Echinodorus teretoscapus Haynes & Holm-Nielsen
- Echinodorus virgatus (Hooker & Arnott) Micheli 1881
- Echinodorus decumbens Kasselmann 1999 – šípatkovec poléhavý
I tato nová revize se však stala předmětem kritiky, protože autoři vycházeli především z herbářového materiálu, nikoliv z živých rostlin. Většina rostlin na akvaristickém trhu se navíc prodává pod Ratajovými jmény. Roku 2004 vydal Rataj novou revizi, která obnovuje většinu druhů zneplatněných Haynesem a Holm-Nielsenem a zahrnuje celkem 62 druhů. Revize však opakuje chyby staré revize z roku 1975 (především popis neplodících rostlin nejasného původu).[6]
Rod Echinodorus dle Lehtonena editovat
Africké šípatkovce editovat
Dobře známý a potvrzený výskyt šípatkovců je omezen na americký kontinent. Karel Rataj ovšem mimo jiné popsal i tři druhy údajně pocházející z Afriky. Pozdější autoři však africký původ těchto šípatkovců považují za pochybný[3] či vyvrácený[7]. První a nejznámější z Ratajem popsaných afrických šípatkovců je Echinodorus africanus, který údajně v Kamerunu nasbíral a do Evropy dovezl Eduard Pürzl. Christel Kasselmannová se roku 1984 v Kamerunu pokoušela šípatkovce najít, nalezla ale žabníkovité rostliny odpovídající sice Pürzlovým fotografiím, nikoliv však již Ratajovu popisu. Nalezené rostliny byly později určeny jako Limnophyton fluitans.[8] Fotografie publikovaná Ratajem pod jménem Echinodorus africanus v jeho pozdějších publikacích včetně revize z roku 2004 je identická s fotografiemi, které Rataj publikoval již dříve jako Echinodorus horemanii.[7] Haynes a Holm-Nielsen i Lehtonen uvádí Echinodorus africanus jako nomen dubium. Rostliny obvykle pěstované a prodávané pod tímto jménem jsou blízce příbuzné s jihoamerickým Echinodorus uruguayensis.
Další dva údajné africké druhy jsou Echinodorus veronikae a Echinodorus viridis.
Reference editovat
- ↑ KASSELMANN, Christel. Echinodorus: Die beliebtesten Aquarienpflanzen. [s.l.]: Dähne, 2001. ISBN 978-3921684993. (německy)
- ↑ RATAJ, Karel. Revizion [sic] of the Genus Echinodorus Rich.. Praha: Academia, 1975. (Studie ČSAV; sv. 2). (anglicky)
- ↑ a b LEHTONEN, Samuli. An integrative approach to species delimitation in Echinodorus (Alismataceae) and the description of two new species. Kew Bulletin. 12. 2008, roč. 63, čís. 4. ISSN 0075-5974. (anglicky)
- ↑ HAYNES, Robert R.; HOLM-NIELSEN, Lauritz B. The Alismataceae. New York: The New York Botanical Garden, 1994. (anglicky)
- ↑ KASSELMANN, C. Echinodorus decumbens Kasselmann, spec. Nov. (Alismataceae), eine neue Art aus Ostbrasilien. Aqua Planta. 2000, čís. 1, s. 3–10. (německy)
- ↑ Archivovaná kopie. www.echinodorus-online.de [online]. [cit. 2010-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-05-28.
- ↑ a b SOMOGYI, Jozef. Taxonomic, nomenclatural and chorological notes on several taxa of the genus Echinodorus (Alismataceae). Biologia. 2006, roč. 61, čís. 4, s. 381–385. (anglicky)
- ↑ KASSELMANN, Christel. Limnophyton fluitans Graebner: 1. Klarheit um Echinodorus africanus Rataj. Aqua Planta. 1984, roč. 9, čís. 4, s. 17–21. (německy)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu šípatkovec na Wikimedia Commons
