Ňingmapa (tibetsky རྙིང་མ་, ve Wylieho transkipci Rňing-ma-pa) je jedna ze čtyř hlavních škol tibetského buddhismu.

Klášter Samye

Vznik editovat

Školu založil v 8. století současník krále Thisong Decäna Padmasambhava. Pojmenování ňingma („stará“) se objevilo teprve v 11. století, aby bylo možno odlišit tuto školu od právě vznikajících „nových škol“.[1] Ňingmapa má šest hlavních škol. Tyto školy neměly nikdy v čele jednoho představitele linie, jako je tomu například v Gelugpě. Tato situace se změnila až po invazi Číny do Tibetu v roce 1959. Na žádost Ústřední tibetské správy v Dharamasale v Indii má Ňingmapa svého představitele tradice. Jedná se spíše o administrativní funkci, protože do vnitřních záležitostí jednotlivych škol nemůže zasahovat. Přesto funkci nejvyššího představitele školy Ňingma vykonávají významní lámové této školy. Posledním byl od 22. března 2012 až do své smrti 23. prosince 2015 J.S. Taklung Tsetrul Rinpoche. V současnosti tuto funkci nikdo nezastává. Dále to byli:

Učení editovat

Na rozdíl od ostatních, nových škol tibetského buddhismu, škola Ningma obsahuje jak všechny metody tzv. postupné transformace, používané ve všech nových školách, tak i metodu transformace negraduální, okamžitou, tzv. Anu jógu. Jádro učení školy Ňingmapa spočívá v nauce zvané Ati jóga, neboli dzogčhen. Stoupenci tohoto učení ho považují za poslední, tajné učení Buddhy Gautamy, které zjevil Garab Dorje svému žáku Manjushrimitovi.

Učenci editovat

V tradici Nyingma se působili také mnozí velcí učenci. Asi nejdůležitější z nich je Longchen Rabjam (13081363). Je autorem mnoha spisů a organizoval všechna do svých dob odkryté Terma ve sbírce "Sto tisíc Nyingmapa tanter". Jeho nejvýznamnější díla jsou: "Sedmero pokladů" (Dzö dün), tři "Cykly uvolnění" (Ngalso Korsum), tři "Cykly přirozeného osvobození" (Rangdröl Korsum) a tři "Vnitřní esence" (Yangtig Namsum). Longchen Rabjam také systematizoval překlad, vycházející z Garab Dorje, Dzogchen-nauk linie Nyingma, které se od té doby učí jako "Longchen Nyingthik" (Srdeční esenze daleké dimenze).

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. FILIPSKÝ, Jan; LIŠČÁK, Vladimír; HEROLDOVÁ, Helena a kol. Lexikon východní moudrosti. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-7198-168-0. S. 319. 

Literatura editovat

  • FILIPSKÝ, Jan; LIŠČÁK, Vladimír; HEROLDOVÁ, Helena a kol. Lexikon východní moudrosti. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-7198-168-0. 
  • HRABAL, F. R. Lexikon náboženských hnutí, sekt a duchovních společností. Bratislava: CAD PRESS, 1998. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat