Wikipedie

Čirůvka fialová

druh houby

Čirůvka fialová (Clitocybe nuda) je podzimní jedlá houba z čeledi čirůvkovitých nápadná svým fialovým zbarvením. Tato houba se běžně vyskytuje v jehličnatých a smíšených lesích Evropy a Severní Ameriky. Fialové zbarvení může s postupujícím stářím plodnice přecházet do hnědé barvy.

Jak číst taxoboxČirůvka fialová
alternativní popis obrázku chybí
Čirůvka fialová (Lepista nuda)
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Odděleníhouby stopkovýtrusé (Basidiomycota)
PododděleníAgaricomycotina
Třídastopkovýtrusé (Agaricomycetes)
Podtřídahouby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řádlupenotvaré (Agaricales)
Čeleďčirůvkovité (Tricholomataceae)
Rodčirůvka (Lepista)
Binomické jméno
Lepista nuda
(Bull.) Cooke 1871
Synonyma
  • Tricholoma nudum (Bull.) P. Kumm
  • Agaricus nudus Bull.
  • Clitocybe nuda (Bull.) H.E.Bigelow & A.H.Sm.
  • Rudočechratka fialová
  • Rudočechrataka nahá
  • Čirůvka nahá
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Taxonomie editovat

Plodnice této houby poprvé popsal Pierre Bulliard v roce 1790 ve své práci Herbier de la France v roce 1790, pod původním názvem Agaricus nudus. Roku 1871 byla čírůvka zařazena německým mykologem Paulem Kammerem do rodu Tricholoma[1] a současně anglickým botanistou Mordecaiem Cubittem mezi Lepista.[2] Tento historický vývoj přinesl zmatek v tom do jakého rodu čirůvku zařadit. Z tohoto důvodu se v roce 1969 Howard E. Bogelow a Alexander H. Smith rozhodli zařadit čirůvku do samostatného poddruhu Clitocybe, aby neshodu v taxonomii vyřešili. Dodnes se však můžeme setkat s oběma označeními Lepista i Clitocybea nuda a oba rody jsou často vnímány jako jedna polyfyletická skupina.[3]

Popis a morfologie editovat

Plodnice je 5–15 cm vysoká, většinou zbarvená modrofialově či růžovofialově.

Klobouk mívá v průměru 3–10 cm, v mládí je sklenutý, později téměř plochý, někdy zprohýbaný, obvykle s tupým středovým hrbolem uprostřed. V mládí je fialový, modrofialový, stárnutím bledne do světle fialově šedé až šedohnědé. Okraj klobouku je podvinutý, v dospělosti zvlněný. Pokožka klobouku je hladká, za vlhka mírně lepkavá.

Hymenofor na spodní straně klobouku je tvořen poměrně hustými lupeny, jež přirůstají ke třeni drobným vykrojeným zoubkem. Zbarveny jsou v mládí sytě fialově, později blednoucí, růžovofialové, šedofialové až hnědé.[4]

Třeň je válcovitý, na bázi obvykle kyjovitě až hlízovitě rozšířený, 3–10 cm dlouhý, modrofialový, bělavě podélně vláknitý, vybledající, v dospělosti někdy téměř bílý.

Dužnina je v mládí živě fialová až modrofialová, později bledne, poměrně silné příjemné vůně a mírné chuti.[4][5]

Výtrusný prach má charakteristickou bělavou až narůžovělou barvu;[5] výtrusy jsou elipsoidní, zrnité, o velikosti 6–8 × 4–5 μm,[6][7] jemně bradavčité.

Výskyt editovat

 
Lehce růžové spory čirůvky fialové při 100x zvětšení.

Čirůvka fialová se běžně vyskytuje v lesích Evropy, Severní Ameriky. Je rozšířená v celém mírném pásmu severní polokoule a dokonce ji nově najdeme i v severní Africe a v Austrálii, kde žije v symbiotickém vztahu s eukalypty.[8] Tento australský druh se ovšem vzhledem značně odlišuje od klasické evropské čirůvky. Najdeme ji v lesích všech typů, v hájích, sadech, zahradách, hlavně v místech bohatých na humus, často v kruzích nebo v početných skupinách.[9]

Čirůvka je saprofytická houba, která potřebné živiny získává rozkladem odumírající organické rostlinné hmoty. V jehličnatých a smíšených lesích se běžně objevuje v průběhu září až prosince, někdy i na začátku jara. Plodnice čirůvek často nalezneme pod specifickými druhy stromů, neboť spolu žijí v symbiotickém stavu (příkladem je čirůvka topolová, běžně rostoucí pod topoly).

Mezi další zástupce patří čirůvka zemní, čirůvka májovka, čirůvka havelka, nebo čirůvka mýdlová (Tricholoma saponaceum), která páchne po mýdle a je nejedlá.[10][11]

Záměna editovat

Častá záměna s čirůvkou dvoubarvou (Lepista saeva), nebo čirůvkou špinavou (Lepista sordida) nevede k závažným problémům, neboť obě houby jsou jedlé.[12][13] Čirůvka špinavá (Lepista sordida) je menší, nemá výraznou vůni, roste hlavně mimo les na místech bohatých na dusík a čirůvka dvoubarevná se liší tím, že má fialový jen třeň. Větší problém hrozí se záměnou s některými fialovými pavučinci. Na rozdíl od čirůvky fialové lupeny pavučinců brzy hnědnou a na třeni nebo na okraji klobouku jsou patrné zbytky po pavučince.[9]

Užití editovat

 
Detail plodnice
 
Čirůvka fialová (Lepista nuda)

Čirůvka fialová je oblíbená a chutná jedlá houba. Syrové či nedostatečně tepelně upravené plodnice jsou však jedovaté a mohou způsobit hemolýzu. Toxin hemolysin, rozkládající červené krvinky, se tepelnou úpravou rozkládá a uvařené plodnice jsou tedy neškodné, ale i přesto mohou u některých lidí vyvolat alergickou reakci. Naopak pozitivní vlastností je její hypoglykemický účinek – snižování hladiny glykémie v krvi a obecné snižování krevního tlaku.[14][15][16] Podle přílohy vyhlášky č. 157/2003 Sb. je čirůvka fialová zařazena mezi houby určené pro přímý prodej.[17]

Plodnice vyniká pevnou konzistencí, která se neztrácí ani tepelnou úpravou. Díky příjemně aromatické až jemně kořeněné vůni i chuti je využitelná v kuchyni na mnoho způsobů. Využívá se do houbových směsí, polévek, omáček i k nakládání do octového nálevu. Barva a vůně této houby umožňuje její využití i ve sladkých pokrmech.[9]

Nutriční hodnoty editovat

Čirůvky obsahují draslík, minerály (zejména draslík), bílkoviny nebo kyselinu listovou, a také flavonoidy, mastné kyseliny, antibakteriální a antioxidační látky.[18] V plodnicích čirůvek často dochází i k akumulaci těžkých kovů (Pb, Cd, Zn, Fe, Mn, Cu, Cr a Ni). Na tento fakt je třeba brát zřetel, zejména při sběru čirůvek v průmyslových oblastech, nebo oblast kde došlo ke kontaminaci.[19] Zejména koncentrace olova, u čirůvek sesbíraných na území České republiky v oblasti s vysokým obsahem Pb v půdě, dochází k výrazné akumulaci a až 20násobnému překročení stanovené bezpečné hranice pro konzumaci (5 mg/kg v sušině).[20]

Pěstování editovat

Čirůvky je možné pěstovat i doma. Pěstební postup spočívá v zakoupení, nebo sesbírání výtrusného prachu (spor) a přípravě vhodného podloží se substrátem. Na vybrané místo na zahradě na plochu 2–3 m² navrstvíme listovou hrabanku (tloušťka 10 cm), kterou převrstvíme zrnitou sadbou a zvlhčíme vodou. Svrchní vrstvu je možné zakrýt netkanou textilií, nebo propíchanou světlou plastovou fólií, kterou odstraníme v polovině října, aby plodnice na podzim mohly vyrůst. Přisypáváním další hrabanky můžeme kulturu rozšiřovat a udržovat mnoho let.[21]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ KUMMER, Paul. Der Führer in die Pilzkunde : Anleitung zum methodischen, leichten und sichern Bestimmen der in Deutschland vorkommenden Pilze : mit Ausnahme der Schimmel- und allzu winzigen Schleim- und Kern-Pilzchen /. Zerbst :: Verlag von E. Luppe's Buchhandlung, Dostupné online. 
  2. ↑ COOKE, M. C. Handbook of British fungi, with full descriptions of all the species, and illustrations of the genera. London: Macmillan and co Dostupné online. 
  3. ↑ ALVARADO, Pablo; MORENO, Gabriel; VIZZINI, Alfredo. Atractosporocybe, Leucocybe and Rhizocybe : three new clitocyboid genera in the Tricholomatoid clade (Agaricales) with notes on Clitocybe and Lepista. Mycologia. 2015-01, roč. 107, čís. 1, s. 123–136. Dostupné online [cit. 2023-10-31]. ISSN 0027-5514. DOI 10.3852/13-369. (anglicky) 
  4. ↑ a b HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Velký atlas hub. Praha: Ottovo nakladatelství, 2006. ISBN 978-80-7360-334-2. 
  5. ↑ a b PŘÍHODA, Antonín; URBAN, Ladislav. Kapesní atlas hub 1. Praha: SPN, 1986. 
  6. ↑ KUBIČKA, Jiří; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Jedovaté houby. Praha: Avicenum, 1980. 248 s. 
  7. ↑ KOTLABA, František; ANTONÍN, Vladimír. Houby, česká encyklopedie. Praha: Reader's digest Výběr, 2003. ISBN 80-86196-71-2. 
  8. ↑ Čirůvka fialová. www.kamnahouby.cz [online]. [cit. 2023-10-31]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c LEPISTA NUDA (Bull.) Cooke – čirůvka fialová / pôvabnica fialová | BOTANY.cz [online]. 2023-05-26 [cit. 2023-10-31]. Dostupné online. 
  10. ↑ RED. Čirůvky rostou od jara až do prvních mrazíků. Jak je bezpečně poznat?. Blesk.cz [online]. 2023-05-15 [cit. 2023-10-31]. Dostupné online. 
  11. ↑ CALOCYBE GAMBOSA (Fr.) Donk – čirůvka májovka / čírovnica májová | BOTANY.cz [online]. 2017-04-25 [cit. 2023-10-31]. Dostupné online. 
  12. ↑ Lepista personata - čirůvka dvoubarvá - myko.cz. www.myko.cz [online]. [cit. 2023-10-31]. Dostupné online. 
  13. ↑ Lepista sordida - čirůvka špinavá - myko.cz. www.myko.cz [online]. [cit. 2023-10-31]. Dostupné online. 
  14. ↑ HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Velký atlas hub. Praha: Ottovo nakladatelství, 2006. ISBN 978-80-7360-334-2. 
  15. ↑ PŘÍHODA, Antonín; URBAN, Ladislav. Kapesní atlas hub 1. Praha: SPN, 1986. 
  16. ↑ KUBIČKA, Jiří; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Jedovaté houby. Praha: Avicenum, 1980. 248 s. 
  17. ↑ SZPI Vyhláška č. 157/2003 Sb.
  18. ↑ Houby v zimě. Blog KalorickeTabulky.cz [online]. 2022-02-21 [cit. 2023-10-31]. Dostupné online. 
  19. ↑ YAMAÇ, Mustafa; YILDIZ, Dilek; SARIKÜRKCÜ, Cengiz. Heavy metals in some edible mushrooms from the Central Anatolia, Turkey. Food Chemistry. 2007-01-01, roč. 103, čís. 2, s. 263–267. Dostupné online [cit. 2023-11-05]. ISSN 0308-8146. DOI 10.1016/j.foodchem.2006.07.041. 
  20. ↑ KALAC, P.; BURDA, J.; STASKOVÁ, I. Concentrations of lead, cadmium, mercury and copper in mushrooms in the vicinity of a lead smelter. The Science of the Total Environment. 1991-06, roč. 105, s. 109–119. PMID: 1925517. Dostupné online [cit. 2023-11-05]. ISSN 0048-9697. DOI 10.1016/0048-9697(91)90333-a. PMID 1925517. 
  21. ↑ Čirůvka fialová | AGRI Slatinice. www.agrislatinice.cz [online]. [cit. 2023-10-31]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Čirůvka_fialová&oldid=23584322“