Černosotněnci
Černosotněnci (rusky: черносотенцы nebo Чёрная сотня) bylo souhrnné označení členů ruských ultraradikálních politických stran a hnutí jako byl například Svaz ruského lidu, Ruská monarchistická strana, nebo Ruský lidový svaz Michala Archanděla v době mezi 1905–1917. Jedná se o politické hnutí, jehož členy či sympatizanty byla v době před revolucí 1917 také celá řada pravoslavných duchovních. Někteří z nich byli později pravoslavnou církví kanonizováni (například metropolita Tichon).
| Černosotněnci | |
|---|---|
| Чёрная сотня | |
 | |
| Datum založení | 1905 |
| Datum rozpuštění | 1917 |
| Ideologie | monarchismus ve formě: samoděržaví antiliberalismus antikomunismus |
| Politická pozice | krajní pravice |
| Stranické noviny | Russkoye Znamya |
| Vlajka strany | |
.svg) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Charakteristika hnutí editovat
Černosotněnci tvořili v podstatě konglomerát několika různých politických hnutí, stran a bratrstev. Přes odlišnosti v politických programech i postojích černosotněnce spojovala výbušná směs ruského nacionalismu, konzervativního monarchismu, militaristických tendencí a antisemitismu. V letech 1905–1907 se tyto skupiny v souvislosti s revolucí roku 1905 radikalizovaly a vyvolaly atmosféru politického teroru a pogromů v řadě oblastí Ruska. S ním byly spojeny například vraždy židovských politiků z řad kadetů a trudoviků v letech 1906 a 1907 a pokus o zabití předsedy vlády Sergeje Witteho. Vztah monarchie k tomuto hnutí si zaslouží pozornost: přes celou řadu kontroverzí například zaslal car Mikuláš II. pozdravný telegram Svazu ruského lidu, ve kterém označil černosotněnce za příklad „zákonnosti a pořádku“.[1] Mikuláš II. i jeho syn carevič Alexej byli také čestnými členy černosotněnecké strany Svaz ruského národa.
Černosotněnci v současném Rusku editovat
V současném Rusku působí hned několik hnutí hlásících se k tradici předrevolučních černosotněnců. Jejich politický program a názory jsou postaveny stále na stejných principech jako před sto lety s tím rozdílem, že jsou ukotveny v postsovětském kontextu. Podle programu Černé sotni je cílem hnutí například restaurace samoděržaví, obnovení Ruského impéria v hranicích SSSR na základě dobrovolného připojení těch teritorií, která jsou dnes samostatná. Hlásají národnostní toleranci a návrat k pravoslaví jako záruky spásy.[2]
Reference editovat
- ↑ С. Г. Пушкарев: Россия 1801 – 1917. Власть и общество. Москва 2001, s. 391
- ↑ Program současných černosotněnců, navštíveno 4. 11. 2008
Literatura editovat
ПУШКАРЕВ С. Г.: Россия 1801 – 1917. Власть и общество. Москва 2001. ISBN 5-85824-130-1.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Černosotněnci na Wikimedia Commons
